Současně, shodou okolností, pozemky, na kterých stadion stojí, nikdy nebyly lukrativnější. Třicet pět hektarů uvolněných strahovských parcel prý má hodnotu sedmi miliard korun. Jelikož nic nenasvědčuje tomu, že by se ještě někdy u nás mohla odehrát spartakiáda či masový slet Sokolů, proč neuvolnit Strahov developerům pro zbudování luxusních bytů či rezidencí…

Jak na tom tedy vlastně jsme? Špatně? Anebo skvěle? Jak kdo. Pro některé nikdy nebylo hůř, jiní si nevzpomenou, kdy jim bylo lépe. Chudí sportovci si libují, jak mimořádné mají štěstí, že je zde dostatek boháčů co chtějí hezky bydlet. A boháči, říkejme jim raději lidé schopní, úspěšní a tací, kterým přálo štěstíčko, mají kliku, že sportovci zchudli kvůli tomu, že se z hazardu místo financování tělocviku splácí úvěry na moderní arénu. Jinak by sportovní funkcionáři neměli záminku k demolici obludy na Strahově.

Zbývá už jenom vyjmout stadion ze seznamu kulturních památek a najít pro bourání politickou vůli, neboť vedle ČSTV jsou vlastníky parcel také hlavní město Praha a stát. Půjde-li vše dobře, stadion z mapy zmizí. Pokud jde ovšem o peníze, sportovci by si neměli naivně dělat naději. Pozemky se určitě nakonec vydraží za hubičku, hluboko pod cenou, kterou se dnes šermuje. Na sportovce v lepším případě zbudou drobné, v horším nic a v nejhorším ještě na demolici připlatí. Údělem chudých je chudnout, to by měl někdo sportovcům šetrně vysvětlit, než rozjedou ten strahovský byznys.