Jedná se o opatření, které poškodí českou literaturu a čtenáře. Svaz českých knihkupců a nakladatelů, který sbírá podpisy pod výzvu na obranu knih, přirovnává dnešní iniciativu demokratické vlády k pohromám, jakými bylo vyvlastňování nakladatelství a knihkupectví a zavedení tuhé cenzury po roce 1948, a pak tak zvaná normalizace po roce 1968, kdy byly z knihoven staženy statisíce svazků zakázaných autorů.

V různých dobách na sebe kulturní barbarství bere různé podoby. Někdy je slovo ohroženo ideologickým fanatizmem, jindy slovo čelí tržní aroganci. Pokaždé se ale jedná o stejný kulturní zločin. Boj proti politikům, kteří chtějí zlovolně zdanit slovo, je bojem za právo knížek na život. Zatímco včerejší barbaři likvidovali knihy již vytištěné, dnes tu máme partu kulturních ignorantů, která svou chamtivostí ohrožuje i slova ještě nezrozená. Navíc není jasné, co vláda sleduje záměrem zdražit učebnice, omezit překladatelství či vědeckou a naučnou produkci. Anebo proč chce od knih odstřihnout nejen občany chudé, ale i zchudlou střední třídu.

Slovo, které už přežilo mnohá protivenství, přežije nakonec i naši rozpočtově odpovědnou koalici. Stále mimochodem platí, že národ má vládu, jakou si zaslouží. Kdybychom více četli, nevolili bychom politiky, kteří si neváží knihy. Rovněž ale platí, že čím nekulturnější je vrchnost, tím více je pospolitý lid motivován uchýlit se k samostatnému svobodnému myšlení. Což je pozitivní. Slovo lze zdanit, nikoli umlčet. Vlády se mění, kniha zůstává. A pak: na počátku bylo slovo, nikoli DPH!