Podle lidí, kteří Zdeňka K. znali, mohl zabíjet ze msty, že ho lidé kvůli jeho ženě uráželi. Zdá se tedy, že příčinou tragédie v Uherském Brodě je sociální vyloučení, jehož důsledkem může být deprese, rezignace, ale také agrese, obrácená proti lidem, proti společnosti, proti režimu.

V každé společnosti se najde určité procento lidé se sklonem k násilí, kteří pro své okolí představují hrozbu. Je ale rozdíl mezi lidmi, které činí agresivními geneticky daná porucha psychiky, a mezi těmi, ze kterých násilníky učiní vnější okolnosti. Zdeněk K. nepatřil k lidem, kteří na změně režimu vydělali. Octl se na vedlejší koleji, což ho rozčilovalo a ponižovalo. Na rozdíl od spousty jiných lidí, které v novém režimu (kapitalismu mafiánského typu) potkalo totéž, se s tím nesmířil a zvolil brutální formu protestu, a to teror proti náhodně vybraným lidem.

Čin Zdeňka K. by asi měl být podnětem k zamyšlení pro lidi, kteří současný režim považují za to nejlepší, co nás mohlo potkat, na naši demokracii a právní stát nedají dopustit a mají za to, že k prosperitě a pokroku přirozeně patří i nezaměstnanost, bída a beznaděj těch, které potká smůla. Ukazuje se totiž, že sociální vyloučení může mít tragičtější následky než kriminální sklony a pro českou společnost může být kvalifikovaný elektrikář ze zkrachovalé firmy nebezpečnější, než cizí islámský radikál bez smyslu pro humor.