Něco takového je ale v politice možné jen když nejde o politiku. Petr Nečas už o politickou kariéru neusiluje a s Jiřím Rusnokem je to stejné. Oba dali na vědomí, že v budoucnu nebudou kandidovat ve volbách a není důvod jim to nevěřit.

Jiná věc je, kolik lidí včerejší zdvořilost premiérů ocení. Větší publikum asi měl prezident Miloš Zeman, který kladl nové vládě na srdce, aby se „nenechala otrávit mediální kritikou závistivých hlupáků, kteří v životě nikdy nic pořádného neudělali", a podobně měla u svých stoupenců jistě úspěch Miroslava Němcová, která se odmítla „poplácávat po rameni a přiťukávat si s nelegitimní a toxickou vládou".

Upřednostňují-li politici před zdvořilostí a noblesou hrubost a agresivitu, činí tak ve víře, že tím padnou do noty svým hrubým a agresivním fandům. Možná politiky od zdvořilosti odrazují experti na politické píár, podle kterých je slušnost synonymem slabosti. Anebo vědí od odborníků přes média, že s hulvátstvím se spíše dostanou do titulků, neboť zpráva, že se někdo chová pěkně, nikoho nezajímá. Odstupující a nastupující premiér se k sobě chovali civilizovaně a přátelsky proto, že si tuto politickou chybu mohli dovolit.