Na otázku, co bylo špatné na jejich hře odpověděl. „Spíše mi položte otázku, co bylo dobré, abych tu nemusel dlouho stát,“ řekl po zápase.

Co bylo teda dobré?

Nic.

Totálně promrhaný zápas?

Já osobně si to myslím. Prostě jsme darovali tři body. Podle mě jsme nehráli dobře. Vůbec jsme se do nich netlačili. Možná pět minut, ale to je velmi málo.

Máte pro to vysvětlení?

Nevím. Toto není otázka pro mě.

Hráli jste první utkání doma. Nebyli jste přemotivovaný?

Pokud by to tak bylo, tak bychom měli velkou snahu. Tu jsem postrádal.

Jste hodně naštvaný na spoluhráče?

Já si hodnotím svůj výkon. Druhé ať hodnotí někdo jiný. Samozřejmě trenér.

A jak jste tedy viděl svůj výkon?

Bojoval jsem do konce. Chtěl jsem to udržet. Možná jsem mohl chytit nájezd Balaštíka, ale je pravdou, že to trefil dobře.

Věděl jste, že proti vám jede právě on?

Věděl jsem to. Před třemi roky mi dal gól také do vinglu. Dal mi to tam znovu. Možná jsem mohl být rychlejší, lépe přečíst jeho střelu.

První gól jste neviděl?

Ztratil se mi. Trefil to na placku.

Byl jste vyhlášen nejlepším hráčem domácích, ale pro cenu jste si nejel.

Neslyšel jsem to, už jsem byl v kabině. Když mi to řekli, tak už jsem měl jednu brusli vyzutou. Už to nemělo smysl.

Těší vůbec takové ocenění, když jste prohráli?

Myslím, že to je úplně zbytečné.

Před zápasem proběhl pietní akt k úmrtí vašeho spoluhráče Martina Čecha. Měli to hráči v hlavách?

Určitě. Osobně jsem těžko potlačoval slzy. Ani jsem se nedíval na obrazovku. Sám jsem se sebou bojoval. Na začátku to na mě určitě zapůsobilo. Říkal jsem to i klukům, že se na to musíme připravit, že to bude opět emotivní.