Přitom Robert Lang patří k nejdůležitějším článkům týmu Rudých křídel.

Nikdy nebyl typem hokejisty, který by na tréninku dřel do krve. Památné jsou jeho kuřácké koutky, kdy během zlaté olympiády v Naganu s trenérem Hlinkou schovaní v koutku s cigaretou v ruce řešili "taktickou přípravu" na další zápas. Když ale přišlo na lámání chleba, vždy byl schopný za svůj tým na ledě vypustit duši.

Teplický rodák, který už jako jedenáctiletý zamířil za hokejovým štěstím do Litvínova, je prototypem hráče s velmi rychlýma rukama a velkým přehledem.

Navíc se mu nedařila komunikace s médii. Bronzová medaile byla pro českou hokejovou veřejnost, čekající zlato, slabá náplast.  Marné bylo Langovo vysvětlování, že skončit na tak kvalitním turnaji třetí je velký úspěch. Nepovedlo se. Po turínské olympiádě se zklamaný kapitán raději reprezentace vzdal.

Robert Lang patří mezi ty, kteří z hokeje nedělají vědu. Umí se radovat z výher i přijímat prohry. Stejně jako jeho největší hokejový učitel Ivan Hlinka, tragicky zesnulá legenda litvínovského i českého hokeje. Na jeho pohřbu se sešla skoro celá litvínovská parta zlaté generace: Robert Reichel, Martin Ručinský, Jiří Šlágr, nemohl chybět ani Robert Lang.

Ač si ve Spojených státech našel manželku Jennifer, se kterou má dvě  děti, Robert Lang se vždy cítil být Čechem. A kdo ví, možná se snad jednou po vzoru svého přítele Ivana Hlinky také postaví na trenérský stupínek a povede český tým za úspěchy na světových turnajích.