Odchovanec Strakonic, jenž v dorosteneckém věku lapal za českobudějovický Motor, necítil v Česku takovou šanci a v roce 2006 odešel do ciziny. „Když jsme poprvé odjeli do Finska, mysleli jsme si, že to bude na rok, na dva. Nakonec z toho bylo patnáct let,“ vykládá.

Je to tak, jeho životopis je vskutku působivý, zajímavý, plný změn a stěhování. Vystřídal pět zemí, pět rozličných soutěží. Angažmá prožil ve Finsku, v Americe, kde dvakrát naskočil v NHL, jinak působil v nižší AHL, poté přišlo Švédsko, Rusko, Lotyšsko.

„Ohromně nám to rozšířilo obzory. Poznali jsme, jak to funguje jinde, že lidi prožívají všude ty samé smutky. Získali jsme nadhled,“ děkuje. „Nikdy jsme neuvažovali, že zůstaneme v cizině, doma jsme se cítili v Čechách. Ale člověk si najde všude dobré lidi. Kdo chce být šťastnej, bude šťastnej i v zahraničí. Nás to vždycky naplňovalo.“

Brankářova rodina však nezůstávala na jednom místě ani po sezoně. Žádný odpočinek, hurá na cesty. „Milujeme cestování. Jsme rádi, že máme tu možnost,“ přikývne. Na svých poutích se s paní dostali i na Bali, do ráje, který Češi milují. „Tehdy jsem byl zraněný na Sibiři,“ vzpomene na dobu, kdy oblékal dres Novosibirsku. „Bali nám úplně učarovalo, kultura, energie, atmosféra,“ rozplývá se.

Dům na dovolenou

Na ostrově navíc potkali Čechy Lukáše a Martinu Černé, kteří zde vytvořili zvláštní dům z lodních kontejnerů, v němž vítají hosty. „Jejich projekt se nám líbil,“ vykládá brankář.

Proto společně s manželkou rozjeli stavbu apartmánu, který pronajímají. „Samozřejmě, že to děláme primárně proto, že chceme mít nějaký profit,“ přizná muž, jenž za národní mužstvo odchytal devětatřicet utkání. „Ale je tam i další přesah. Starají se o recyklaci, je to trochu artový projekt. Na Bali vytvořili takový bod, kde se lidi potkávají. Jsou úžasní, proto jsme se rozhodli do toho jít,“ popisuje.

Působivá stavba stojí, první sezony bylo vše ok. Až přišel rok 2020 a s ním nálet koronaviru. „Lidem, kteří se vrhli na tenhle druh podnikání, není do zpěvu. My jsme do toho šli ale i z jiných důvodů a ty nás u toho drží,“ vypráví brankář.

Na mysli má především fakt, že nemají apartmán primárně pro zájemce. Vyrážejí do něj i na rodinné dovolené. Loni se to nezdařilo, byť měl brankář (po konci v Rize) dost dlouhé volno.

Stop v Dubaji

Salákovi, kteří čekají pátého potomka, si chtěli volno zkrátit, vyrazit na Bali, jenže se „zasekli“ v Dubaji, kde plánovali strávit první část dovolené. Nakonec se z toho vyklubalo pět týdnů a návrat do Čech. Situace v Asii přesun nedovolila.

„Bylo to zrovna v první vlně, kdy nikdo moc nevěděl, oč se jedná. Bohužel bylo v Dubaji na konci vše zavřené. Jednou za tři dny jsme šli do obchodu, ve finále už jsme spíš tlačili čas dopředu, abychom se vrátili domů.“

Poté přišlo další čekání na nový kontrakt. Se Spartou jej podepsal až v prosinci, do té doby sondoval, jak se vyvine situace v zahraničí. Doba nepřeje nejen cestování, ale také sportu.

„Bylo složité dostat nabídku, která by odpovídala mým požadavkům,“ rekapituluje Salák poslední měsíce. „V této situaci spíš pomáhá Sparta mně,“ přizná, že přijal pozici druhého brankáře.