Předchozí
1 z 10
Další

Obavy už před sérií

Pardubičtí - a je jedno jestli hráči nebo realizační tým -, neskákali tři metry vysoko, když se dozvěděli jméno svého semifinálového soupeře. Třinec nechtěl chytit nikdo. Před vypuknutím bojů všichni poukazovali na jeho systém v play off, se kterým si nikdo neví tři roky rady. Až ho démonizovali…

Také proto Dynamo nevstupovalo do série jako favorit, přestože ovládlo základní část a přestože Oceláři do něj vkročili až jako šestý celek v pořadí. Tedy s nutností odehrát předkolo. Pardubický respekt, který probudil červíčka pochybností, hrál do karet soupeři. Ten navíc vzrostl poté, co Slezané po Litvínovu vyřadili ze hry dalšího žhavého kandidáta na titul, pražskou Spartu.

A v živé paměti měl třinecký přízrak i pardubický trenér Radim Rulík. V předchozích dvou sezonách si s Mladou Boleslaví vždy vylámal zuby právě na něm. Pardubicím nepomohl ani fakt, že před sezonou zlákaly do svých řad jednoho ze strůjců zázraku ze Slezska. Marek Zadina spolu s Václavem Varaďou vytvářel nepropustný systém.

Tři domácí prohry

Traduje se, že domácí prostředí je tím jazýčkem na vahách, který v play off rozhoduje. Tak tuhle praktiku postavily oba celky na hlavu.

Pardubičtí hokejisté ve vyřazovacích bojích potvrdili, že se jim z nějakých neznámých důvodů dařilo v letošní sezoně lépe venku. Už v základní části získali více bodů v cizím prostředí – osmapadesát oproti padesáti v enteria areně. Ve čtvrtfinále si bilanci trochu vylepšili, když s Olomoucí oba domácí zápasy vyhráli.

Za to semifinále byla jedna velká bída. Utkání s pořadovým číslem 2, 5 a 7 nezvládli.

Dotahování v sérii

Jenom jednou se dostal pardubický tým v sérii do plusu, a to hned po vstupním zápase po vítězství 4:2. V první odvetě Slezané zvedli hozenou rukavici a dobyli území soupeře při výhře 3:0. Na něj navázali úspěchem ve své hale (2:1). A od té doby Dynamo už jen dotahovalo.

Na východ Čech se vracelo za stavu 2:2, který zajistilo vítězství 2:0 ve WERK Areně. Místo získání mečbolu před vyprodanou enteria arenou znovu nechalo ukořistit výhru Třinci (4:2). V šestém duelu Pardubice oddálily konec, když ve Slezsku vyhrály 5:3. Ale ten konec přišel neodvratně, když do třetice promarnily výhodu domácího ledu. Draci se radovali po vítězství 2:1.

Prakticky celou dobu byli v sérii v psychické výhodě.

Více si vážit vedení

První gól jako živá voda. Toto tvrzení platilo v první várce této semifinálové série. Ten tým, který otevřel brankový účet, také dotáhl zápas do vítězného konce. A bylo úplně jedno, jestli hrál doma nebo venku.

Jenže… Nepsaná zásada se změnila v pátém a sedmém střetu. Dynamo první umazalo nuly na ukazateli a stejně potom padlo. Pro další osud těchto utkání se ukázalo jako klíčové, že Třinec nesmutnil dlouho. V prvním případě vyrovnal za tři a půl minuty a ve druhém ještě o minutu dříve. Co je hlavní, Oceláři, jakmile se v průběhu nějakého zápasu dostali do plusu, už nedovolili obrat v utkání.

Extrémem zaváněl průběh šestého střetnutí, kdy Pardubice nechaly protivníka snížit ze stavu 0:4 na 3:4.

Strach o výsledek

V domácím prostředí se zápas od zápasu prohluboval strach o výsledek. Do vedoucího gólu Pardubice po ledové hrací ploše létaly. Jakmile ale soupeř vyrovnal, vkradla se na jejich hole nervozita. Místo aktivního pojetí se stahovaly do obranného pásma a to jim není vlastní.

Skoro to vypadalo, jako by čekaly na gól ve své síti…

Nevyrovnané řady

Pardubičtí se v semifinále prezentovali dvěma útočnými lajnami, které by mohly z fleku nastoupit v reprezentaci. Formace ve složení Hyka – Sedlák – Cienciala a Radil – Zohorna – Kousal dokázala soupeře zatlačit do útočného pásma. Postaraly se i o drtivou většinu kanadských bodů týmu.

Jak citelné je rozpadnutí jedné z nich, odhalilo rozhodující střetnutí. Nemohl do něj totiž naskočit nejproduktivnější hráč Dynama a král asistencí David Cienciala. Pokus s Adamem Musilem nevyšel podle představ, a tak ho pro závěrečnou třetinu celého semifinále nahradil Říčka. Ostatní dvě řady zaostávaly, ale těžko se takové kvalitě konkuruje. Nepomohl jim ani zdravotní výpadek kapitána Poulíčka.

Naopak Třinec měl všechny lajny až vzácně vyrovnané. Kdokoliv mohl zaskočit za kohokoliv a kdekoliv. To se pardubických hráčům hodně těžko hlídalo. Co se týče obran, také v té byli Oceláři o něco konstantnější. Ostatně před pardubickými fanoušky ani nevyslovujte jméno Čukste. Náhradník, který svými trefami zásadně ovlivnil pátý i sedmý duel.

Gólmani

Čísla a procenta sice nejsou hlavním ukazatelem, ale přesto něco naznačují. Ondřej Kacetl odchytal semifinále s úspěšností 94,6 procent. Vyhořel pouze v šestém duelu, když šel po první třetině a třech gólech pod deku. Vše podtrhl zlikvidovaným trestným střílením dvě vteřiny před koncem rozhodujícího utkání.

Roman Will sice čaroval ve čtvrtém zápase, kdy udržel čisté konto, ovšem nebyl pro svůj tým takovou oporou jako jeho protějšek. Venku chytal jako bůh, doma nepřidal ten pověstný zákrok navíc. Notabene na třineckého muže s maskou šlo o pětapadesát střel více než na pardubického gólmana. Will sám s oblibou říká, že ho nezajímá, jaký má průměr obdržených branek a jakou má procentuální úspěšnost.

V potaz bere jedině počet vítězství. Po základní části byl v této kolonce spolu s libereckým Kváčou nejlepší v extralize. Jenže nyní ho Kacetl předčil, protože vychytal o jednu výhru víc. Takže tady hovoří čísla jasně…

Přesilovky

Kdy už jindy si vypomoct využitím přesilových her, když ne při měření tak vyrovnaných soupeřů. Jenže Dynamo přetavilo v gól pouze dvě z patnácti poskytnutých. Nutno dodat, že obávaná třinecká přesilovka také nepřinesla pro Pardubice nějakou pohromu. Svěřenci Radima Rulíka ubránili třináct oslabení ze šestnácti. Ale nakonec o ten jeden gól byl Třinec v součtu semifinálové série přesnější. Co když zrovna o ten přesilovkový…

Nicméně, na nízkém počtu početních výhod je vidět, jak oba celky moc dobře věděly, že faulovat se nevyplácí. Na play off mít v průměru něco přes dvě přesilovky na zápas, to ukazuje na vysokou kázeň obou mužstev. A přitom se rozhodně nehrálo v rukavičkách. Na druhou stranu je fakt, že rozhodčí některé hraniční a někdy až za hraniční zákroky pouštěli.

Jako ten v závěru pátého střetnutí ještě za stavu 2:3 v neprospěch domácích.

Zkušenosti

Třinec postoupil do svého pátého finále v řadě. Tři roky po sobě zvedl nad hlavu Masarykův pohár. Vyprofiloval se v typické play off mužstvo. Hráče, kteří odešli, jako například David Musil právě do Pardubic, dokázal nahradit.

V tomto ohledu se mu nemohly Pardubice zdaleka rovnat. Vždyť v posledních pěti letech třikrát nepřekročily práh čtvrtfinále. Nedlouho předtím dokonce unikly přímému sestupu, nebo musely extraligu udržet v baráži.

Před sezonou vedení napěchovalo kádr hvězdami, včetně té největší, která dorazila až se zpožděním. Lukáš Sedlák dal nejdříve přednost angažmá v Coloradu a po trejdu do Philadelphie před Vánocemi naopak preferoval pardubický dres. Jenže se jednalo o jeho první extraligovou sezonu, tudíž zákonitě premiérové play off. Také další jeho spoluhráči mají moře zkušeností z vyřazovacích bojů z jiných klubů a soutěží.

Ale není nad to, když trenér může s nimi koncepčně pracovat více sezon.

Nepřály ani statistiky

Pardubický hokej se v samostatné extralize může pyšnit třemi prvenstvími v základní části. Jenže tím to končí. Ve smyslu, že na konci sezony nepřidal mistrovský titul. Ten vydobyl třikrát a nemusel k tomu ani ovládnout dlouhodobou soutěž.

V letošním ročníku se navíc přisypala sůl do otevřené rány domácích sedmých zápasů, když Pardubice vstupovaly do play off z první pozice. V sezoně 2002/2003 prohrály v památném finále s pražskou Slavii. O rok později je už ve čtvrtfinálovém měření sil zastavila Plzeň. A tuto semifinálovou detektivku mají ještě všichni v živé paměti. 

Východočeši museli dvanáctkrát do maximálního počtu zápasů a s tou letošní sérií jich už sedm nezvládli.