A jen tak mimochodem, měří 203 centimetrů, tedy ještě o cenťák víc než Jan Koller, nejlepší střelec české fotbalové reprezentace v historii…

Jeho postava je vyčuhuje i na ledě mezi velkými chlapy. A teď si vemte, jaké pozdvižení musel způsobit v Pekingu, kam přestoupil v roce 2019. Obrovský bílý muž. „Lidi se občas zastaví a fotí si mě třeba v metru, na ulici. Vyčnívám o nějakých třicet, čtyřicet centimetrů,“ vyprávěl, když přijel z daleka na sraz reprezentace.

Nyní už v místní Rudé hvězdě Kunlun hrající KHL odkroutil dvě sezony. Než se však do ruské ligy dostal, prožil mnohé. Začínal doma v Plzni a vedle hokeje musel makat rovněž v lavici. Ono by to ani jinak nešlo, rodiče byli na prospěch přísní. „Škola byla na prvním místě. Na základce jsem měl samé jedničky,“ vyprávěl třicátník v rozhovoru pro projekt Pojď hrát hokej.

I když se v sedmnácti rozhodl, že vyzkouší vsadit vše na hokej, vzdělání se mu po nějakém čase velmi výrazně vrátilo do života. Právě ve zmíněném věku totiž vyrazil do Ameriky, do juniorské ligy. Nastupoval na Aljašce za místní klub Kenai River Brown Bears. „Ve vesnici byla jedna pumpa, pár baráků, supermarket a zimák,“ vzpomínal. Občas se mu zastesklo. „Mrazy byly kruté, ale měl jsem štěstí na rodinu, u které jsem bydlel,“ děkoval.

Dobrý krok 

Hokejově se rozjel. Před odchodem nedostával v juniorce Plzně příliš prostoru, tady byl najednou vidět. Proto se hned další rok posunul do vyšší juniorské ligy, do USHL. „Věděl jsem, že odtud je možná cesta do NHL nebo na univerzitu,“ popsal, proč šlo o dobrý krok.

Přesně to platilo i v jeho případě. Po roce se mu sešly nabídky z několika vysokých škol. Nakonec si vybral tu v Nebrasce. „Dostal jsem plné stipendium, což mi umožnilo studovat a k tomu hrát,“ vykládal. „Myslím, že to je správná cesta, v Americe se to tak bere, nikoho to nepřekvapí. Pokud by se člověku něco stalo, má vzdělání.“

Byl to ale kvapík. Dva studijní bloky denně, mezitím trénink. Začátek programu v osm ráno, konec ve stejný čas večer. „Ale je to perfektně uzpůsobené. U nás je trénink od deseti, to člověk školu nezvládne.“

Důraz na prospěch 

Šustr si jako obor vybral sociologii. A musel makat. „Naši mě vedli k tomu, abych měl známky v pořádku. Na univerzitě to bylo stejné. Pokud bych se na to vykašlal, nemohl bych hrát hokej. Jsou tam jasné regule: Není prospěch, nejsou zápasy.“

Vyrovnal se s tím, stejně jako se dokázal vyšvihnout herně. Proto po třech letech podepsal smlouvu s Tampou Bay Lightning, kde vydržel šest let. Pak přidal ještě sezonu v Anaheim Ducks a z NHL zmizel. Nyní jede z čínského angažmá na druhé mistrovství světa.