Sdílejí byt a auto, stihli najít několik oblíbených míst a na hřišti se neztratí. Blain je nejproduktivnějším obráncem Pražanů (7 gólů + 9 asistencí), Delisle především defenzivní zeď (6 kladných bodů ve statistice +/-).

Jak se vám v Česku líbí?
JB: Všechno je zatím super. Kluci nás skvěle přijali, od začátku to tak bylo jednodušší. Město je krásné, prozatím si není na co stěžovat.
SD: Často nevíte, jak to bude vypadat, když jako cizinec jdete do nějakého týmu. Je to poprvé, co jsme v Česku, ale všechno je v pohodě.

Překvapilo vás něco?
SD: Hlavně po hokejové stránce. Hra je ve velmi rychlém tempu. Všichni velmi dobře bruslí, takže my obránci musíme být stoprocentně připraveni na každý zápas. Navíc je soutěž hodně těsná, můžete vyhrát nebo prohrát s každým.
JB: Přesně tak. Největší překvapení bylo, jak je všech čtrnáct týmů dobrých. Například Pardubice mají špatné období, ale jejich tým je výborný. Když jsem hrál v Americe nebo pak v Rakousku, vždy tam byl někdo horší než ostatní. Tady ne, což dělá ligu zajímavou kvůli boji o play-off.

S lidmi v Česku máte jen dobré zkušenosti?
JB: Všichni jsou k nám extra přátelští, našli jsme si nové kamarády. Spoluhráči i všichni okolo týmu jsou moc fajn, takže vše bez problému.
SD: I když se na něco zeptáme lidí ve městě, nikdo na nás nekouká, že jsme z jiné planety, protože mluvíme anglicky, ale snaží se pomoct.

Snažíte se pochytit nějaká česká slovíčka?
SD: Trochu ano. Známe pár slovíček, ale určitě nemůžeme vést plnohodnotnou konverzaci.
JB: Je to těžký jazyk. Mluvíme francouzsky a anglicky, takže myslím, že to je pro nás složitější než třeba pro lidi, co ovládají ruštinu nebo jiné evropské jazyky. Dělají nám problémy některé hlásky. Třeba R s tím trojúhelníčkem nebo co to vlastně je… (smějí se) To nezvládáme.
(V tu chvíli kolem prochází kustod Josef Toma a oba zvolají „Pepíno“. Blain hned říká, že to je jejich oblíbenec v týmu a Delisle česky dodává: „Nejlepší kamarád.“ V průběhu rozhovoru také zdraví každého, kdo projde kolem, „ahoj“ nebo „čau“.)

V Praze se také dělíte o byt. Klape všechno dobře?
SD: Potkali jsme se poprvé v létě. Je těžké být spolu každý den pět měsíců v kuse. Potkávat ho na ledě je jedna věc, ale doma pak občas chci mít trochu klidu. Máme to tak oba. Zatím ale vše klape dobře, měli jsme jen dvě malé holčičí hádky. Kvůli ničemu… Když mám něco na srdci, řeknu to, Jeremie taky.
JB: Bylo pro nás jednodušší přijít do cizí země a mít po boku Kanaďana. Oba pocházíme i ze stejné provincie. Vše dobře zapadlo.

Občas ale tedy potřebujete jeden od druhého pauzu?
JB: Rozhodně. Když žijete s partnerkou, tak je to stejné. Občas si trochu lezete nervy, ale to je prostě život.

Kromě bytu máte také společné auto, že?
JB: Ano, jezdíme spolu, ale po městě spíše tramvají nebo metrem. Je to jednodušší. První dny jsem myslel, že budu mít tak dvacet bouraček s tramvajemi. Bylo to šílené, dost hektické, ale zvyknete si.
SD: Mám aspoň soukromého řidiče. Já jezdit nemusím. Říkám mu, kdy je zelená a červená na semaforech. A dělám DJe.

Máte nějakou oblíbenou písničku na cestu?
SD: Jedeme na halu pár minut, takže většinou stihneme jednu. Práce DJe tedy není tak náročná.
JB: Písniček je hrozně moc, vyloženě oblíbený song nemáme. Líbí se nám ale i české písničky, třeba ta od Verony, co hraje v hale. (pozn.- Nejsi sám) Pouštíme si ji i před zápasem v šatně.

Jak se vám líbí město? Vydáváte se často na prohlídku?
JB: Párkrát jsme se byli podívat, ale určitě nechodíme každý den. Především v létě jsme podnikli nějaké prohlídky města. Byli jsme podívat na Hrad a další památky. Bylo hezky, svítilo sluníčko. Teď zapadá, když se dostáváme z haly. Když tu byli rodiče, tak jsme se samozřejmě byli taky někde projít.
SD: Je to takový tlak. Když někdo přijede, hned se ptá: "Kam máme jít a kde jíst?" a my moc nevíme.
JB: Přesně. Radši si dám šlofíka, než někde chodit. (směje se)
SD: Většinou i vaříme doma, nechodíme moc na jídlo ven. Občas je ale fajn si někam zajet, byli jsme třeba na vánočních trzích.

Takže oblíbená místa nemáte?
JB: Máme pár míst na brunch. Třeba Farm, tam chodíme často, miluju to tam. SaSaZu máme rádi na večeře. Pak několik sushi restaurací.
SD: Ale spíš vaříme sami. Připravuju věci na prkýnku a Jeremie je u plotny. On je chef, já jsem su-chef. Když jdete do restaurace, tak se vrátíte domů a jste zas hladový. Takhle něco uvaříme, máme zbytky na další den, je to tak pohodlnější.