Váš otec byl věhlasným chomutovským hokejistou. Bylo tak dané, že i vy se budete věnovat tomuto sportu?
Rodiče mě do hokeje nijak nenutili, alespoň co mi vyprávěli. Říkali, že jsem si od malička vzal sám od sebe hokejku a chodil s ní po bytě. Táta prý řekl, že mě zkusí vzít na led. Mně se tam líbilo, takže jsem chtěl sám chodit na tréninky. Tak mě tam brávali a stal jsem se hokejistou.

Věhlas vašeho otce v chomutovském hokeji byl skutečně mimořádný. Zažil jste ho ještě na ledě, nebo jste byl ještě moc malý?
Byl jsem malý. Když jsem to začal trochu vnímat, tak už byl na konci kariéry. Byl jsem s ním v Mladé Boleslavi, když tam půl roku hrál, a žil jsem tam s ním. Vybavuji si poslední rok jeho kariéry v Mostě. Tam jsem tam s ním jezdil každé ráno. To si pamatuji doteď, protože jsem tam s ním po tréninku vždycky chodil na led. To je tak maximum, co si vybavuji. Ale pouštěl jsem si záznamy jeho zápasů, které se dochovaly.

Brankář Roman Will patří k hvězdám Traktoru Čeljabinsk, který nyní hraje v play-off KHL s Nižněkamskem.
Kontinentální hokejová liga v troskách. Češi chtějí pryč, čelí hrozbám

Nezapomenutelnou sérii play off v první lize, kdy měly Budějovice v sestavě šest hráčů z NHL na čele s Václavem Prospalem, a přesto byly na hraně vyřazení s Chomutovem, kde byl v hlavní roli právě váš otec, pamatovat nemůžete. Tehdy vám byly pouhé tři roky. Bavili jste se ale o tom třeba teď doma, když jste odcházel právě do Motoru?
Vyprávěla mi to mamka, že tady hrál pan Prospal a táta dával dva góly. Viděl jsem to na videu, a hned jsme to spolu řešili, jak tady řádil (úsměv).

Nová hokejová aréna se v Chomutově otevírala v roce 2011, takže jste začínal kariéru ještě na starém stadionu?
Přesně tak. Začínal jsem na starém zimáku a moc se mi tam líbilo.

Ale bývala tam hrozná zima…
To byla, ale alespoň tam chodilo hodně lidí, jak si z těch posledních let pamatuji. To bylo neskutečné. Tím nechci říct, že by teď lidi v Chomutově do nové arény nechodili, ale mám rád, když má hala své kouzlo.

Když začal strmý pád chomutovského hokeje, tak jste byl v mládežnických týmech. Vnímal jste to nějak?
Nijak moc jsem to nevnímal. Spíše jsem si to nechtěl připustit. Táta hrál v Chomutově dlouho, já jsem tam vyrostl a nechtěl jsem si připustit, že by tam bylo něco špatně. Když jsem hrál v žácích a přecházel jsem do mladšího dorostu, tak se o Chomutovu říkalo, že je to nejlepší mládežnická akademie v celé republice. Pak ale odešel pan Liška, vystřídal ho nový šéftrenér mládeže a od té doby to šlo z kopce.

Byl to jenom problém prvního týmu, nebo se to dotýkalo i vás v mládeži?
Když přišly tyhle problémy, tak jsem byl prvoročák v juniorce. Nevím, jak se to dotklo starších kluků, kteří už měli s klubem podepsané smlouvy. Vím, že se hodně omezilo fasování a přestalo se jezdit na tripy. Do áčka jsem ale vůbec neviděl. Nevím, jak to tam bylo.

Svůj první a na dlouho také jediný extraligový start jste si připsal za Chomutov v play out v Litvínově. Kolik vám tehdy bylo?
Bylo mi šestnáct let a byl to obrovský zážitek. Táta i strejda jsou z Litvínova a mám tam i dědu. Bylo pro mě něco ohromného hrát svůj první extraligový zápas tam, kde to začalo pro mého otce. Strašně moc mě to bavilo. Zápas si pořád pamatuji, přišlo hodně lidí. Litvínovské fanoušky jsem si užil, i když jsem hrál v dresu Chomutova. Líbilo se mi to moc.

Útočník Sparty Filip Chlapík.
Chlapík o Spartě, Švýcarsku i NHL: Potřebuji jistotu jednocestné smlouvy

Z Chomutova jste odešel na jednu sezonu do Finska. Důvod byl, že už to v klubu přestávalo fungovat, nebo jste prostě chtěl zkusit něco jiného?
V Chomutově prakticky přestal fungovat seniorský hokej, začínalo se tam úplně od začátku. Mládež pokračovala, ale už jsem chtěl něco víc. Měl jsem zájem jít hrát někam za muže, ale tady v Česku jsem nedostal žádnou nabídku. Nikdo se mi pořádně neozval. Lákalo mě vyzkoušet něco nového, což se povedlo. Musím říct, že Finsko mi dalo strašně moc. Myslím, že i díky tomu jsem udělal veliký krok směrem k angažmá v Motoru. Chtěl jste se posunout do seniorské kategorie, ale ve Finsku jste přitom hrál jenom za juniorku. Začínal jsem tam v týmu druhé nejvyšší finské soutěže dospělých, ale týden před startem sezony jsem byl přesunut do juniorského týmu.

Za áčko jste si nakonec v týmu Tuto Turko vůbec nezahrál?
Ne. Měli jsme v juniorce od začátku problémy. Prohráli jsme první čtyři zápasy a začalo to být složité. Potřebovali jsme začít vyhrávat, ale nedávali jsme góly a lepila se nám smůla na hokejky. Až někdy od listopadu se nám začalo dařit. Týmově i mně osobně. Pak už to bylo dobré.

Jak vypadá porovnání finské a české nejvyšší juniorské soutěže?
Finská je stoprocentně rychlejší a hráči jsou tam kreativnější. Nevím, v čem je u nás problém, ale můj osobní názor je, že se tam hraje s úplně jiným nasazením. V tom vidím největší rozdíl. U nás takové není.

Byl pro vás pobyt ve Finsku také velkou životní zkušeností? Bylo to poprvé, kdy jste odešel nastálo z domova?
Životní zkušenost to byla veliká. Myslel jsem si, že mám nějakou kvalitu jako hokejista. To musím přiznat. Ale když jsem přišel do Finska, tak jsem zjistil, že to tak úplně není a musím na sobě začít pořádně pracovat. Jak říkají v rozhovorech všichni kluci, kteří ve Finsku byli, že se tam víc maká, tak je to pravda. Ale je to o tom, že kdo chce makat víc, tak maká. Musím se přiznat, že tam mi to otevřelo oči, že tvrdá práce je tvrdá práce, a nikdo ji neobejde.

Uměl jste anglicky, když jste odcházel na sever Evropy?
To bylo stejné jako s hokejem. Myslel jsem si, že umím ze školy dobře anglicky, ale první měsíc jsem zjistil, že neumím vůbec nic a jsem na tom špatně. V kabině jsem však seděl mezi dvěma Finy, s jedním jsem se hodně bavil a po půl roce jsem anglicky uměl hodně dobře.

Proč jste ve Finsku nezůstal?
Klub chtěl, abych hrál pořád za juniorku. Ale já chtěl zkusit dospělý hokej už rok předtím a teď znovu. Tak jsem se domluvil se svým agentem, že zůstanu v Čechách.

Litoměřice byly jasná volba i směrem k případné nominaci na mistrovství světa dvacítek?
Bavil jsem se s trenérem Litoměřic panem Brukem a líbilo se mi, co mi říkal. Pořád jsem sice přemýšlel o tom, že bych se vrátil do Finska, ale pak už se přiblížila doba, že jsem se musel rozhodnout. Tak jsem si vybral svazový projekt v Litoměřicích s tím, že se tam porvu o místo, abych mohl jet na mistrovství světa dvacítek. Myslím, že to pro mě byla super volba. Litoměřice mi daly hrozně moc. Pan Bruk mi věřil a ještě se nám dařilo.

Vladimir Putin je vášnivým hráčem ledního hokeje.
Car s dobře seřízenou hokejkou. Jak se z Putina stal nejlepší kanonýr všech dob

Jako tým jste se pohybovali na samotné špici prvoligové tabulky, vy jste sbíral body, na dvacítky jste se dostal, takže se to dá považovat za ideální volbu?
Řekl bych, že to byl ten nejlepší krok, který jsem mohl udělat.

Na světový juniorský šampionát do Edmontonu jste se podíval, ale moc jste si ho neužil. Bylo zvláštní být na předčasně ukončeném mistrovství světa?
Zvláštní to bylo. Měli jsme mít dva přípravné zápasy, neměli jsme ani jeden. Už to nebylo dobré. V týmu bylo hodně kluků, kteří na mistrovství světa nebyli ani jednou, protože se předtím zrušily i osmnáctky. Šli jsme tak rovnou do prvního zápasu s Kanadou a já osobně absolutně nevěděl, co od toho čekat, protože jsem proti tomuto soupeři nikdy nehrál. Druhý zápas jsme hráli s Německem a věděli jsme, že musíme vyhrát. Byl na nás tlak. Nemyslím od trenérů, ale celkově. Německu chyběli tři nejlepší hráči a prostě se to bralo tak, že musíme zvítězit. Myslím, že jsme to neunesli, což byl problém.

Krátce po šampionátu jste zamířil do Budějovic. Jak se to vlastně seběhlo?
Chtěl jsem se na mistrovství ukázat, aby si mě všiml někdo z extraligy nebo z jiné zahraniční nejvyšší soutěže. Vrátili jsme se z dvacítek a vůbec jsem netušil, že Budějovice mají zájem. Počítal jsem s tím, že sezonu dohraji v Litoměřicích. Ale ozval se můj agent, že Motor by měl zájem a chtěl by mě okamžitě. Za to jsem byl rád, protože se mi v Budějovicích vždycky strašně líbilo. Stadion i město. Pak už se jenom řešily detaily mého odchodu z Litoměřic a smlouva. Jsem opravdu rád, že jsem tento krok udělal.

Bylo pro vás hodně pikantní, že jste poprvé dres Motoru oblékl proti Kladnu, které letos hraje své domácí zápasy zrovna v Chomutově.
Už když se Budějovice ozvaly a trošku jsem tušil, že by to mohlo vyjít a šel bych sem, tak jsem se hned podíval, kdy hraje Motor venku s Kladnem. Původně to mělo být na konci ledna, ale kvůli covidu se zápas přehazoval a vlastně v ten den, kdy jsem do Budějovic přijížděl, se rozhodlo, že se bude hrát hned o den později v Chomutově. Hrozně jsem se těšil, protože k Chomutovu mám velice úzkou vazbu. Hrál jsem v podstatě doma.

Měl jste na utkání velkou účast z řad rodinných příslušníků?
Neměl, protože všichni z mé rodiny měli covid. Jediný mohl přijít otec. Ale nějak moc jsem to neprožíval. Podívali se v televizi a táta viděl utkání naživo.

Ruští hokejisté nemohou startovat na mistrovství světa.
Hokej pod tlakem války: sborná má utrum. Fasel se Rusů opět zastal

Hned při vašem druhém utkání v dresu Budějovic proti Hradci Králové vás trenéři vyslali dost překvapivě jako prvního do série samostatných nájezdů a byl jste úspěšný. To samé i nedlouho poté proti Zlínu. Byla sólíčka vždycky vaší oblíbenou disciplínou?
Nájezdy mě dobře naučil táta. Dal mi základy. Řekl mi, na co si mám dát pozor, když gólman udělá nějaký pohyb. Tyto detaily jsou strašně důležité. Když je znáte, tak je nájezd jednoduchý. Mrzí mě, že jsem pak nedal gól v utkání proti Vítkovicím. Udělal jsem to celkem dobře, jenom jsem to nedotáhl do konce a nevyšlo to.

Sledoval jste populární seriál Čtvrtá hvězda, kde je v hlavní roli Ivan Trojan coby recepční František Koláček? Nedělali si z vás kamarádi kvůli téhle postavě stejného jména legraci?
Seriál jsem neviděl, takže nic takového neproběhlo.

Smlouvu máte v klubu do konce sezony?
Měl bych tady pokračovat i další dvě sezony, ale zatím to ještě není oficiální.