Co jste říkal na výkony a hlavně výsledek Švýcarska na mistrovství světa?
Dobrý (smích). Účast ve finále mě překvapila, čekal jsem, že klopýtnou už dřív. Ale kdo se díval, tak musí být z jejich výkonů nadšený. Neprohrát devět zápasů na mistrovství světa v řadě? To je neskutečné.

Byl to podle vás ojedinělý výsledek, nebo se dají čekat další švýcarské úspěchy?
To se bojím odhadnout. Určitě je to obrovské překvapení, nadšení ve Švýcarsku bude určitě delšího rázu. Ale nevím, jak to bude příští rok. Přece jenom za posledních čtyřicet let nikdy nedošli tak daleko…

Švýcarskou ligu dobře znáte. Je na její úrovni znát, že tamní hokej jde nahoru?
Určitě. Já jsem vždycky říkal, že švýcarský hokej není špatný. To jen tady u nás byli někteří jedinci, kteří to nerespektovali. Dokonce to byli trenéři nároďáku, kteří hráče ze švýcarské ligy nebrali. Ale jen se tam dostat a hrát za dobré mužstvo je dost těžké.

S Bernem jste letos získal mistrovský titul. Měl jste potom hned jasno, že se vrátíte do Slavie, nebo jste váhal?
Nějaké nátlaky a telefony na to, abych tam prodloužil, byly. Já jsem ale dopředu věděl, že se budu vracet. Sezonu jsem neměl špatnou, parta tam byla výborná a výsledek také, takže jsem byl trošku na vážkách, přemlouvali mě, ale já už byl jednou nohou ve Slavii.

Hrát za Slavii v prořídlé O2 areně asi bude po švýcarských návštěvách docela rozdíl, že?
Samozřejmě se nedá zapomenout na to, když vám po vyhraném finále aplauduje dvacet tisíc lidí. To je něco neskutečného. Ale jestli tady chodí méně diváků? To já nevnímám. Během zápasu vypínám a koukám se jen na svůj výkon. Doufám, že fanoušci si k nám cestu najdou.

Může být pro diváku tahákem právě váš návrat?
Takhle to neberu. Já se vracím do mužstva, ve kterém jsem vyrůstal a chci dokázat na ledě, jestli můžu být přínosem.

Ve Slavii jste se v této sezoně krátce mihnul. Sledoval jste pak dál její výkony, hlavně v play-off?
Viděl jsem v televizi celé play-off, sledoval jsem každý zápas. Sezona Slavie byla celá výborná, bez jediné větší krize. A to semifinále s Plzní? To je vždycky otázka maličkostí, nakonec to vyšlo Plzni.

Nyní vás čeká hokejisty obávaná suchá příprava. Jak se těšíte?
Po mnoha letech jsem teď změnil individuální přípravu za týmovou. Předpokládám, že ten první měsíc to bude tragédie (smích). To jsou galeje, které nemá rád asi žádný hráč. Ale pak si tělo sedne a člověk z toho žije alespoň do Vánoc. Slavie hraje fyzický hokej a o to víc se musí trénovat.

Hodně se nyní mluví o tom, jestli Tomáš Hertl zůstane ve Slavii, nebo zkusí štěstí v NHL. Jaký na to máte názor vy?
Podle mě Tomáš má teď v hlavě trošku mišmaš. Já musím souhlasit s Vláďou Růžičkou, že by mu ještě rok v extralize pomohl. Ze San Jose ale bude obrovský tlak, protože oni si Tomáše chtějí vychovat, dokud je tvárný. Když jsme spolu hráli, tak nám to sedělo, ale jestli odejde? Takový už je hokej. Třeba přijde nějaký další mladý kluk, kterého si vychovám (úsměv).

Po vašem boku ve Slavii rostl Roman Červenka, který má za sebou nepříliš povedenou sezonu v NHL. Co říkáte na to, že se v Calgary moc neprosadil a jde radši zpátky do Ruska?
Nevím, to je jeho věc. Petrohrad byl v nabídce asi silnější, ale to se musíte zeptat jeho. Já si myslím, že ještě rok to mohl v zámoří zkusit. Je mladý, nikde není psáno, že se tam ještě nevrátí. Vyzkoušel si to a podle mě neměl zase tak strašnou sezonu. Vzhledem k tomu, kolik dostával času na ledě, nenasbíral tak málo bodů. V NHL je to prostě hodně o štěstí, jestli člověk šanci dostane nebo ne. Myslím, že kdyby Červus podepsal v nějakém lepším mužstvu, tak by prorazil.

Ostatně vy jste v NHL zažil něco podobného…
Já si nepamatuju, že bych někdy hrál dvacet minut za zápas. Možná párkrát patnáct minut. Čekal jsem tři roky, šanci jsem nedostal, tak jsem to vzdal.

Ve Slavii jste podepsal smlouvu na tři roky, na jejím konci vám bude 39 let. Berete to jako vaši poslední smlouvu?
Jen abych jí vůbec dodržel (smích). Víceletá smlouva byla moje podmínka, jinak by se mi nevyplácelo chodit domů. Jsem rád, že jsme se takhle dohodli. Beru to tak, že se už na sto procent vracím do Česka. Po těch letech venku už mě to táhne domů, navíc mám i jiné zájmy. Mladší dcera půjde do školky, starší chci mít u sebe.