Byl pro vás návrat do Zlína předvánočním dárkem?
Takový výraz mě nenapadl, ale víceméně je to pravda. Je to pro mě šance hrát opět extraligu a vrátit se do známého prostředí. Beru to jako novou šanci a budu dělat maximum, abych pomohl týmu.

Přitom v létě jste říkal, že potřebujete změnu…
Byl oboustranný zájem ode mě i klubu. Byl jsem tady přece jen dlouho a cítil jsem, že potřebuju na chvíli změnit prostředí a nový impulz. A odchod do Znojma vyplynul ze situace.

Nový impulz jste během necelých osmi měsíců získal?
Určitě. Poznal jsem nové spoluhráče, jiný styl tréninků i přípravy. Určitě mě to obohatilo. Vrátil jsem se do kabiny svěží. Ale nečekal jsem, že bych se vrátil tak rychle. Vybavil jsem si i poslední zápasy za Zlín, než jsem odcházel. Ale takhle to přišlo.

Podle toho, jak byl váš návrat prezentován, jste s výměnou musel souhlasit vy i Antonín Bořuta. Bylo to tak?
Ano, Tonda projevil zájem, aby se vrátil do Znojma. Já jsem to víceméně nechal na klubech, jestli se domluví, nebo ne. Domluvili se, takže jsem tady.

Aron Chmielewski z Třince (vlevo) a Dalibor Řezníček ze Zlína.

O vašem příchodu se začalo spekulovat už před měsícem. Proč se celý transfer protahoval?
Řešilo se to opravdu déle. Ve Znojmě měli problémy s útočníky, takže řešili jiné věci než mě. Proto se to chvilku táhlo.

Proběhly první kontakty ještě za trenéra Vlacha, nebo až po nástupu Svobody a Hamrlíka?
Ne, až za nových trenérů.

Vrátil byste se i v případě, kdyby zde byl i kouč Vlach?
Záleží na tom, zda by projevil zájem. Když tady ještě byli, neřešilo se to. Pak zájem byl, tak jsem se vrátil.

Kouč Vlach přiznal, že nejen od vás, ale i od dalších beků vaší generace očekává po titulu větší progres. Podle něj jste výkonnostně stagnovali. Souhlasíte?
Samozřejmě, mohlo to být lepší. Ale je těžké se prosadit. Soutěž je vyrovnaná. Navíc já jsem defenzivnější typ. Rád bych hrál lépe, snažím se, co to jde.

Dalibor ŘezníčekNarozen: 25. 8. 1991 v Uherském Brodě. Výška: 182 cm. Váha: 85 kg. Číslo dresu: 82. Hůl: L. Přezdívka: Řízek, Řezňa.
Kariéra: Zlín (jun., 09/10), Přerov (2. liga, 09/10), Zlín (10–15), Znojmo (EBEL, 15–16), Zlín (15–16).
Největší úspěchy: mistr extraligy (13/14, Zlín), vicemistr extraligy (12/13, Zlín), titul v extralize dorostu (2007) a juniorů se Zlínem (2010), start na MS do 20 let.
Zájmy: čtení knížek, cyklistika, tenis.

Jak nové trenéry vnímáte? Je velký rozdíl mezi tím, co po vás požadovali Vlach s Juríkem?
Jsem tady teprve chvilku, pár tréninků. Zatím je ta změna citelná, ale uvidíme za měsíc. Ale je trochu jiný přístup. Tréninky jsou kratší, ale intenzivnější. Ale trenéry znám, v tom není problém.

S Martinem Hamrlíkem jste ještě hrával, teď jej poznáváte v roli trenéra. Co na něj říkáte?
On s námi trénoval už v době, kdy skončil se svou kariérou. Víme, co od něj můžeme čekat. Je sice v jiné pozici, ale přístup má pořád stejný. Proto jsem věděl, co čekat. Hlavně nám obráncům má toho hodně co dát.

Váš návrat do žlutomodrého dresu se vám vydařil, hned při svém prvním pobytu na ledě jste si připsal asistenci…
(úsměv) To bylo trochu se štěstím, ale i to se počítá. Škoda že jsme zápas nedotáhli k výhře, šance na to byly. Ale nakonec i Pardubice nastřelily tyčky, můžeme být rádi i za bod. Bereme ho a jdeme dál.

Jaké máte srovnání extraligy s EBEL?
Extraliga je více taktická, v EBEL není hra tolik svázaná. Jakmile propadnete, už je to dva na jednoho nebo tři na dva. Tady každou chybu soupeř víc trestá.

Spoustu hráčů z EBEL ligy se vrací z extraligy s tím, že se neprosadili. Čím si to vysvětlujete?
Je jednodušší se tam prosadit právě díky taktice, která není tolik propracovaná. Můžete tam udělat víc kanadských bodů, soutěž je ofenzivnější. Když přijdete do extraligy a nevíte, co čekat, tak se neprosadíte. V tomto je rozdíl.

Cestování je náročnější?
Ano, hlavně časově jsou zápasy ven delší. Ale na druhou stranu jsme měli kvalitní autobus, bylo o nás postaráno. Když jsme jeli den před zápasem, byli jsme na dobrém hotelu a veškeré zázemí a servis byly k dispozici.

Jakou jste měl roli v týmu?
Chodil jsem hodně na oslabení. Co umím, to hraju. Co ode mě očekávají tady, jsem hrával i ve Znojmě. Mám hrát jednoduše a spolehlivě. Tady co hrajeme jako tým směrem dopředu.

Vladimír Dravecký z Třince (vlevo) a Dalibor Řezníček ze Zlína.

V obranné dvojici s Miroslavem Blaťákem jste ten defenzivnější?
Jasně. Ale to vyplývá ze situace. Ten kdo může podpořit útok, tak jede dopředu. Když tam bude Mira, zajistím ho a opačně.

Řekl byste, že si s ním ještě zahrajete?
To mě nenapadlo. Ale takhle se to seběhlo, snad nám to bude klapat a budeme vyhrávat zápasy.

Se Znojmem jste si zahrál podruhé v kariéře Ligu mistrů. Bylo to podobné jako v prvním ročníku se Zlínem?
Ano, soutěž se moc nezměnila. Je škoda, že jsme nedokázali ani jeden zápas vyhrát. Myslím, že soutěž se ale může postupně zvedat.

Bydlení už máte vyřešené?
Ještě budu hledat, přes svátky se to moc řešit nedalo. Zatím jezdím domů do Uherského Brodu. Po Novém roce se to nějak vyvine, seženu nějaký byt a budu tady ve Zlíně.

Vaše číslo sedm si před sezonou vzal jiný obránce Oldřich Horák. Budete jej chtít zpět?

(smích) Ne, to jsem ani neřešil. Kdybych tady byl příští sezonu, možná jej trochu přidusím. Ale to bylo to poslední, co jsem řešil. Do konce sezony budu hrát s dvaaosmdesátkou, kterou mi přidělili. Měl jsem dost problémů se stěhováním, bylo to hektické.