Předchozí
1 z 6
Další

Zápas 43. kola hokejové extraligy HC Škoda Plzeň  - PSG Berani Zlín. Zlínský gólman Libor Kašík.Zlínský gólman Libor Kašík v nesnázích.Zdroj: Deník/Filip Nekola

Je to pád, který bolí snad každé srdce českého hokejového fanouška. Sestup tradičního účastníka extraligy ze Zlína si možná nepřáli ani fanoušci znepřátelené Sparty či brněnské Komety. Beranům to mezi tuzemskou elitou zkrátka slušelo. 

Už v roce 2004, tehdy ještě pod finanční podporou společnosti Hamé, si dokráčeli pro svůj první extraligový titul, na který poté navázali přesně o deset let později. V obou případech se pohár nad hlavu zvedal na zimním stadionu pojmenovaném po Luďku Čajkovi. A v obou případech šlo o triumf vybojovaný poctivou domácí prací. 

Útočník Beranů Antonín Honejsek.
Zlínský sestup? Malá sportovní tragédie. Autobus bude zticha, tuší Honejsek

Tým složený výhradně z odchovanců a chlapců s blízkým vztahem k valašskému regionu, to byla dominanta, jež zlínský hokej zdobila po dlouhých 42 let v nejvyšší soutěži. Šlo o šestou nejdelší sérii mezi domácími kluby, i proto je současný pád do Chance ligy více než šokující. Avšak o žádnou náhodu tu bohužel nejde. V hlavní roli (opět) vyústění tragické situace v klubu. 

Extraligovou příslušnost měli Berani nahnutou už v předchozím ročníku, tehdy však ještě dokázali utéct hrobníkovi z lopaty. Vedení pak přislíbilo návrat lepších zítřků, ale namísto nastartovaní téměř vybité baterie přišla definitivní rána do zad.  

V tomto případě není třeba polemizovat o tom, kdo je viníkem a kdo ne. Odpovědnost za historickým propadákem nesou ale úplně všichni. Od hráčů, přes kancelářská křesla na vedení, až po celé město. Sucho mezi sponzory, sucho v kabině i na ledě. Kdo čekal další záchranu Zlína za minutu dvanáct, zřejmě z očí nesundal pomyslné růžové brýle. 

Hokejisté Hradce Králové převzali Prezidentský pohár pro vítěze základní části extraligy.
Nadvláda Hradce, krach Zlína, návrat Krejčího. Nej momenty hokejové extraligy

V klubu bylo od samotného začátku extraligové sezony všechno špatně. Jedinou almužnou zůstala už i tak vyčerpaná městská kasa, ruce pryč od díla začali postupně dávat i znechucení fanoušci. Nad slavnou érou Čajánků a Lešků zůstal jen pláč a slzy. A scénář okamžitého návratu mezi elitu nebude tak jednoduchý, jak se může zdát. O tom by ostatně mohlo povídat hned několik zhaslých hvězd českého hokeje.

1) Piráti Chomutov

Piráti Chomutov. Ilustrační foto.Piráti Chomutov. Ilustrační foto.Zdroj: Václav Veverka

Působení chomutovského hokeje v nejvyšší tuzemské soutěži se s nejvíce úspěchy setkalo zejména v 50. letech minulého století, od té doby se celek ze severu Čech nacházel především v nižších soutěžích. Velký vzestup přišel až v sezoně 2011/12, kdy se Piráti po 38 letech čekání konečně probojovali zpět do extraligy. Tam však dokázali setrvat pouhé dva protrápené ročníky. 

Už po sestupu v roce 2014 se hlasitě mluvilo o tom, že tehdejší majitel Jaroslav Veverka starší klub nadobro opustí, což by pro tamější hokej znamenalo dva možné scénáře: při velké kupě štěstí přepis na nového vlastníka, v tom horším případě hrozbu úplná likvidace. Nakonec však majitel společnosti NOEN setrval a Chomutov pak prošel velice úspěšnou rekonstrukcí celé organizace. 

Ve dvou ročnících za sebou Piráti postupně zapsali účast ve čtvrtfinále a o rok později dokonce 4. místo v play-off. Jenže poté přišel rychlý ústup ze slávy a klub upadl do velkých potíží. Ty nakonec vyústily až v definitivní sestup z extraligy po sezoně 2018/19, u čehož byl mimo jiných rovněž tehdejší hlavní trenér a manažer Chomutova Vladimír Růžička, zapletený do několika afér. 

O rok později během působení v druhé nejvyšší soutěži dostihly chomutovský hokej obrovské dluhy ve výši téměř 38 milionů korun, které se nasčítaly zejména v extraligovém období. Hned třetinu této částky dlužil klub svým vlastním hráčům, kteří na sebe nenechali dlouho čekat a žádali od zaměstnavatele okamžité splacení. Jenže nebylo kde brát, klubová kasa zela úplnou prázdnotou. 

Akciová společnost Piráti Chomutov tak šla do insolvence a nově zapsaný spolek později přišel s několika návrhy a pokusy o nalezení kompromisu, avšak marně. Chomutovu byla odebrána prvoligová licence a dříve tak slavná značka s výjimečnou základnou pro mladé hráče se propadla až do ústecké krajské ligy, odkud nyní šplhá zpátky nahoru.

2) HC Slavia Praha

Robert Slipčenko ještě jako brankář HC Slavia Praha.Robert Slipčenko ještě jako brankář HC Slavia Praha.Zdroj: DENÍK

Pád, který se do dějin českého hokeje zapsal velice tučným písmem. Hokejová Slavia už kdysi dávno patřila mezi největší klenoty extraligy, slávu plnou titulů si vychutnávala již za dob první republiky. Mezi elitu se poté vrátila v polovině devadesátých let, k postupu jí na ledě výrazně napomohla pozdější ikona pražského klubu z Edenu Vladimír Růžička. 

Tu nejslavnější éru si však Slavia schovala až na začátek nového tisíciletí, kdy v první dekádě zaznamenala dva tituly, tři účasti ve finále a jeden bronzový kov k tomu. Byly to časy krvelačného válčení o krále Prahy, na trůnu se postupně vystřídala obě pražská „S“. Avšak poté začal kouči Růžičkovi na lavičce sešívaných docházet onen kouzelný lektvar. 

Poslední povedený ročník zapsali Slávisté v sezoně 2012/13, kdy parta vedená lídrem Jaroslavem Bednářem dosáhla na extraligový bronz. To však bylo z repertoáru sešívaných poslední usměvavé období. V následujícím ročníku už zbyla z velkého snažení „jen“ účast v předkole, Růžičkova magie přestávala účinkovat. 

A hned poté zasáhl tábor sešívaných ten největší šok. Již před sezonou prodal veškerá svá práva v klubu právě Růžička, majoritním vlastníkem se tak stal Vladimír Pitter. Ten na trenérský post dosadil Ladislava Lubinu, což se později ukázalo jako obrovská chyba. Slavia odstartovala sezonu mizerně a už v prosinci docházelo na vedení klubu k několika trenérským rošádám. 

Bylo jasné, že se červenobílí ženou do velkého problému. Tým po novém roce přebral zkušený Dušan Gregor, ale s rozpadající se posádkou si ani on nevěděl rady. S odchodem Růžičky klub totiž opustili i klíčoví hráči a v kabině Slavie tak zbyl pouze zkušený Tomáš Vlasák. To ale na setrvání mezi elitou nestačilo. Slavia se propadla až do baráže, ve které vyhořela i proti prvoligovým celkům a sestoupila po 21 letech do první ligy. V té hraje dodnes.

3) HC Slovnaft Vsetín

Vsetín hokejová exhibice finále po 20 letech Zlín - VsetínVsetín hokejová exhibice finále po 20 letech Zlín - VsetínZdroj: DENÍK/Jan Karásek

Devadesátá léta vsetínského hokeje představovala v české extralize naprostou hegemonii, proti které se nedokázal vzepřít téměř nikdo. Valaši si v průběhu jediné dekády dokráčeli hned pro šest mistrovských titulů, po ledě slavného stadionu Na Lapači se tehdy proháněla a rozdávala radost jména jako Jiří Dopita, Roman Čechmánek, Pavel Patera či Martin Procházka. 

Každým rokem rostla síla vsetínského kádru do nevídaných rozměrů, vyřazovací boje se až na ojedinělé výjimky stávaly jednoznačnou záležitostí hokejistů v zelenožlutých dresech.

Jenže na pozadí jinak věčně vysmáté organizace začaly na povrch vyčnívat obrovské problémy, týkající se zejména finančních nedostatků a neustále rostoucích dluhů vedení vůči svým vlastním hráčům. Podnikatelský dobrodruh a patriot Roman Zubík, jehož miliony vsetínský zázrak nastartovaly, nakonec skončil i ve vězení. 

Hráči sice začali z Moravy utíkat, přesto Vsetín v roce 2001 zvládl naposledy obhájit extraligové zlato. Avšak každým dalším rokem se situace uvnitř klubu rapidně zhoršovala a kontroly nad chodem rozpadajícího valašského klenotu se pak ujalo dokonce místní občanské sdružení. Téměř tři sezony v řadě tak Vsetín nastupoval mezi elitou bez hlavního finančního partnera. 

Velký obrat měl přijít v roce 2003, když do vsetínského klubu vstupovala s velkou chutí tehdy slavná značka České spořitelny. Ale ani její štědré dotování valašského hokeje se s žádným kloudným výsledkem nesetkalo. Po ledě se tak začali prohánět zejména junioři, často býval kádr doplněn rovněž dlouhou řadou naprosto nezajímavých hráčů, jejichž účast Na Lapači nedávala sebemenší smysl. 

Suma sumárum, finanční problémy na Valašsku neutichaly a z předsezonních příprav se tak rázem staly časy obrovských nervů, jestli vůbec bude Vsetín schopen do extraligového ročníku vstoupit. Za tím vším udělala v roce 2007 definitivní tlustou čáru Asociace profesionálních klubů, která tradičnímu celku z řad hokejové smetánky odebrala licenci a poslala jej pro obrovské zadlužení do nižší soutěže.

4) HC Olomouc

Utkání předkola play off hokejové extraligy - 2. zápas: HC Vítkovice Ridera - HC Olomouc. Zleva Jan Knotek z Olomouce a Tomáš Dujsík z Olomouce.Utkání předkola play off hokejové extraligy - 2. zápas: HC Vítkovice Ridera - HC Olomouc. Zleva Jan Knotek z Olomouce a Tomáš Dujsík z Olomouce.Zdroj: Deník/Vladimír Pryček

Dodnes tomu na Olomoucku říkají divoké devadesátky. Období, kdy se na Hané poprvé v historii radovali ze zisku mistrovského titulu, ale rovněž nešťastně opouštěli hokejovou elitu. Všechno to začalo v sezoně 1993/94, tehdy sedmý tým po základní části vlétl do vyřazovacích bojů jako outsider, avšak dokázal sepsat neskutečnou hokejovou pohádku a poslal olomoucký hokej na výsluní. 

Parta kolem kapitána Miroslava Chalánka vzbudila v tamějším regionu hotovou hokejovou horečku, šokující titul podceňované kapely se navždy zapsal do klubové historie jako ten největší úspěch. Avšak namísto toho, aby tento cenný skalp odstartoval hokejový vzestup v Olomouci, přišlo kruté vystřízlivění. Takové, které ale nečekal asi vůbec nikdo. 

O to všechno se jen pár let po historickém úspěchu postaralo vedení tehdejšího prezidenta klubu Pavla Čecha, který mezi olomouckými diváky příliš nadšení nevyvolával. Nastal rok 1997 a na Hanou přistála naprosto šokující zpráva: extraligová licence se prodává na západ Čech do Karlových Varů. Bez většího vysvětlení, v podstatě bez řečí. Veškeré naděje lepších zítřků se vytratily v dáli. 

Není třeba polemizovat o tom, že za tím vším stály ostatně jako ve všech případech finanční potíže, ale bylo to zejména podivné chování kontroverzní figurky prezidenta Čecha, co poté rozčílilo celý hokejový region. Olomouc se tak propadla do 1. ligy, kde hrála pod názvem HC MBL. Tam však setrvala pouhé dva roky, než byla z města prodána i prvoligová licence. Seniorský hokej tak z Hané vymizel. Naštěstí jen dočasně…

5) HC Dukla Jihlava

Utkání 48. kola Chance ligy mezi HC Dukla Jihlava a HC Benátky nad Jizerou.Utkání 48. kola Chance ligy mezi HC Dukla Jihlava a HC Benátky nad Jizerou.Zdroj: Jaroslav Loskot

Jihlavský hokej mimo elitu? To bylo dlouhé dekády zcela nepředstavitelné, protože právě Dukla byla elitní adresou z nejvyhlášenějších a velkododavatelem reprezentantů. Jenže s chaotickým začátkem porevolučních časů v 90. letech jako by přišel na hrdou vojenskou baštu mráz a chmury. 

Ještě v sezoně 1990/1991 Dukla vybojovala titul (tehdy rekordní dvanáctý, až před čtyřmi lety se na 13 mistrovských zářezů na hokejkách dostala Kometa Brno), se vznikem samostatné české extraligy však přišel trvalý sešup. V letech 1993 až 1998 se jihlavští borci dostali jen jednou do play-off (dlouho v něm nepobyli), načež se dostavila osudná sezona 1998/1999. Sezona sestupová. 

Po bídném ročníku musela Dukla o místo v extralize bojovat v baráži proti ambicióznímu Znojmu, které si na účast mezi elitou dělalo velké choutky. Vyrovnaná série tehdy dospěla až do sedmého utkání, když se Jihlavě podařilo zvrátit hrozivou ztrátu 0:3 na zápasy. V tom rozhodujícím však Dukla tahala za kratší provaz a po 42 letech se tak musela s nejvyšší soutěží rozloučit.

Nebylo to nadobro, dvakrát se na Horácký stadion nejvyšší soutěž vrátila. Pokaždé však jen na jedinou sezonu (2004/2005 a 2017/2018), po níž následovala nezvládnutá baráž.