Tým St. Louis vás vyřadil ve finále Západní konference. Sledoval jste, jak došel až pro Stanley Cup?
Kolikrát jsem si říkal, že se na to koukat nebudu, protože mě štve, že tam nejsme my, ale člověku to nedá a zajímá ho to. Ze sedmého zápasu jsem ale viděl jen poslední třetinu. Mám po dovolené ještě posunutý čas a vstával jsem ve čtyři ráno.

A vaše dojmy z výsledku?
Pro Davidy (Krejčího a Pastrňáka, pozn. red.) to musí být strašně těžké. Po takové dřině jste jeden zápas od toho, abyste zvedli pohár, a pak prohrajete. Ty emoce jsou strašné. Byl to boj až do konce, ale vyhrát může jenom jeden. V St. Louis to měli v sezoně nahoru dolů, ale zasloužili si to. Nikdo proti nim nechtěl hrát, hráli fyzický hokej. Ani nás moc nepouštěli do šancí.

Utkání finále Stanleyova poháru Boston Bruins - St. Louis Blues.
Trvalo to půl století. St. Louis má Stanley Cup

V čem spočívá nečekaný úspěch Blues?
Důležité je, že mají vyrovnané všechny čtyři lajny, to je v play-off rozhodující. Nemuseli řešit, koho poslat třeba na Bergerona, protože tam mohli poslat vlastně kohokoli. Ve finále se postarali o to, že se první lajna Bostonu nedokázala prosadit, to se jim povedlo i proti nám. Také jim hodně pomohl gólman Binnington.

Vy sám jste velkou část play-off absolvoval se zraněním. O co šlo?
Při tréninku před zápasem s Vegasem jsem dostal takovou blbou sekeru přes prsty a slyšel jsem, jak mi křuplo v malíčku. Kolem byla spousta novinářů, tak jsem dělal jakože nic, ale na zápasy mi to opíchávali. Šlo s tím hrát, ale nebylo to příjemné, kosti šly čím dál víc od sebe. Pořád to vypadá, jako bych měl dva malíčky.

Proti St. Louis jste navíc utrpěl otřes mozku.
Ano, v pátém zápase jsem inkasoval úder na hlavu a den nato jsem se moc dobře necítil. Hlava je v tom-hle zrádná, v NHL to hodně kontrolují, takže jsem nesměl hrát šestý zápas. Bylo těžké, že jsem nemohl pomoct týmu.

Odpočinul jste si pak na dovolené?
Určitě. Vyrazili jsme na Bora-Bora, byl to můj sen se tam jednou dostat. Byla to taková naše předsvatební dovolená a se snoubenkou jsme si to nádherně užili. Asi moje zatím nejkrásnější dovolená.

Hokejista Martin Nečas v dresu týmu AHL Charlotte Checkers.
Nečas a spol. Farmářskou dřinou k lepším zítřkům za velkou louží

Publikoval jste i fotky s potápění se žraloky. Vy jste vlastně také Žralok, takže jste se jich nebál?
Nejdřív jsme byli s takovými menšími žraloky, pak jsme pluli na otevřené moře a tam už byli i větší, až třímetroví. Bylo to krásné, ale člověk měl zároveň respekt, protože je to divoké zvíře a nikdy nevíte, co udělá. Jeden žralok tam trochu hýbl hlavou a já šel radši hned nahoru. (smích) Snoubenka se nejdřív trochu bála, ale nakonec do toho šla taky.

Zmínil jste, že dovolená byla předsvatební. Takže vás v létě čeká svatba?
Přesně tak. Hodně se těším, doufám, že se všechno povede. Většinou mám rád všechno pod kontrolou, ale svatbu jsem víceméně nechal na přítelkyni, takže to určitě bude hezké. Chceme menší uvolněnější svatbu, velká by asi byla organizačně moc náročná.

Jste už nervózní?
Zatím ne, ale určitě budu. Třeba když jsem musel Kubovi Krejčíkovi na svatbě pronést proslov, byl jsem z toho nervózní měsíc dopředu. Nejsem na tyhle věci moc zvyklý, určitě bývám nervóznější než při zápase.

Hokejista Zbyněk Michálek.
Kometa spustila omlazovací kůru. Odchází Michálek i Dočekal