Všechno proběhlo bez vážnějších konfliktů. S fanoušky nejen švédského, ale i jiných zahraničních týmů se ti čeští spíše družili a fotografovali.

V srdci hokejového šampionátu se lidé ocitli hned při výstupu z metra. Okamžitě jim obchodníci nabízeli například vlajky nebo samolepky a barvy na obličej. Někteří z fanoušků, kteří neměli vstupenky na vyprodaný zápas, se snažili lístky sehnat ještě před halou.

Pokud se jim to nepovedlo, mohli se připojit ke kolegům z celé republiky před velkoplošnou obrazovkou v zóně vyhrazené pro fanoušky. Domácí příznivci bouřlivě přivítali český tým, který nedaleko od nich vjížděl na led O2 Areny, a pak společně zazpívali českou národní hymnu.

Atmosféru ale zanedlouho vedle chladného počasí zmrazily dva rychlé švédské góly. Neproměněná šance Romana Červenky a především gólová teč Jaromíra Jágra sice fanoušky rozehřály, ale elektrizující atmosféra při úvodním českém zápase turnaje dlouho nepanovala.

Vypadalo to, že podobně jako hokejisté i fanoušci potřebovali čas, aby se dostali na správnou vlnu. Povzbuzující pokřiky po většinu zápasu zaznívaly především ve chvílích, kdy byli čeští hokejisté v útočné třetině. Diváci před branami haly se snažili svými hlasivkami dotlačit puk do švédské sítě. Do stavu 2:4 ale jejich radost nikdy netrvala dlouho.

Nálada se podobně jako přímo v ochozech změnila po vyrovnání na 4:4, kdy se poprvé na parkovišti skákalo do rytmu tradičního pokřiku "Kdo neskáče, není Čech!"

Euforie pak zavládla po obratu na 5:4, ale po vyrovnávacím gólu a porážce v samostatných nájezdech ji vystřídal smutek. Na slavnostní zakončení zápasu se švédskou hymnou pro vítěze fanoušci nečekali, prostor před obrazovkou se bleskově vylidnil.