Brání je především spoluhráči, s vervou a nesmlouvavě. Stačí, aby se soupeř na gólmana zle podíval, a kolem brankoviště už divoce šermují trestající pěsti.

Pokud jde ale o souboje gólmanů s prudce letícím pukem, jsou odkázáni sami na sebe. Dokonce mají jednu truchlivou jistotu vedení slavné ligy pátrá po způsobech, jak maskovaným mužům jejich profesi co nejvíc ztížit. V zájmu NHL totiž je (tak to alespoň vidí pánové v kancelářích), aby padalo co nejvíc gólů. Na zájmech brankářského cechu tady nikomu nesejde.

Rozhodně to platí o generálních manažerech klubů NHL (mezi nimiž přitom jsou i tři bývalí gólmani). Ti si už dříve odhlasovali zmenšení brankářských betonů a kalhot, před touto sezonou uzákonili další omezení a redukovali povolené rozměry chráničů rukou a hrudníku. Minulý týden na zasedání v Torontu si notovali, jak se novinka vyplácí.

PADÁ VÍCE BRANEK

„Všech 31 manažerů je na stejné lodi. Můžeme vidět, že spolu se změnami pravidel se hra opravdu trochu otevřela,“ pochvaloval si Colin Campbell, viceprezident hokejových operací NHL.

V nové sezoně zatím padne asi 6,14 branky na zápas, zatímco v minulém ročníku to bylo 5,94. Z nárůstu má vedení soutěže radost.

Faktem je, že gólový průměr se postupně zvyšuje už několik let, od sezony 2005/6 ale nikdy nedosáhl na hranici šesti branek na utkání. Zůstává otázkou, zda se to tentokrát povede. Statistiky jsou nadějné, zároveň ale platí, že nejvíc gólů padá právě v první části sezony. Když pak začne jít v play-off do tuhého, začíná se i víc bránit.

Brankáři NHL před deseti lety a nyní.Zdroj: Deník

Kdo ale z novinek a větší porce puků v síti není vůbec nadšený? Samozřejmě sami brankáři. Na zmenšené chrániče rukou a hrudníku si ne a ne zvyknout. Mají pocit, že se ocitli v roli pokusných morčat, na kterých si liga testuje, kam až lze zajít. Řada z nich má za to, že je ohrožena i jejich bezpečnost.

BRANKÁŘI NEJSOU NADŠENÍ

„Je to skutečně hrozné,“ řekl Sergej Bobrovskij z Columbusu listu The Columbus Dispatch. „Člověk se začíná bát puku. Omezení chrániče hrudi je špatná věc,“ líčil rodák z Novokuzněcku, nejlepší gólman NHL v letech 2013 a 2017.

Dobře, řeknete si, že Bobrovskij je odchovanec evropské brankářské školy a není zvyklý na zámořskou tvrdost, podobně mluví ale i Kanaďané. Třeba Braden Holtby, čerstvý vítěz Stanley Cupu s Washingtonem a další držitel Vezinovy trofeje. „Dříve nebo později se někdo hodně těžce zraní,“ kritizoval v rozhovoru.

„S otoky a modřinami si poradíte, ale co až to někomu zlomí kost?“ ptá se Holtby. Tady je nutné se na chvíli zastavit. Stačí si vzpomenout na dávné brankářské bohatýry, jakými u nás byli Jiří Holeček či Vladimír Dzurilla. Chytali ve vybavení, které se s dnešním nedá vůbec srovnat. Podlitiny a jizvy nepočítali, vyražené zuby patřily k věci.

Nejsou jejich dnešní následovníci, navlečení do chráničů vyrobených supermoderními technologiemi, slečinky bojící se modřinek? Ne tak docela. Jejich ochrana se určitě zvýšila, stejně tak se ale nesrovnatelně změnila celá hra. Hokej je rychlejší, z moderních kompozitových hokejek létají puky dřív nepředstavitelnou rychlostí.

„Když vymýšlejí, kde ještě nám ubrat výstroj, tak ať také začnou monitorovat technologii výroby hokejek, protože někteří kluci dnes díky tomu střílejí tak tvrdě, že prostě nemáme jinou šanci, než zabrat v brance co nejvíc místa,“ poznamenal devětadvacetiletý Holtby.

OBRÁNCI SI NESTĚŽUJÍ

Ztížené podmínky k práci se nelíbí ani Robertu Loungovi, zasloužilému brankáři Floridy. „V minulosti jsem si na nejrůznější změny celkem zvykl, ale teď je to těžší. Naše ochrana byla na můj vkus redukována až moc a vystřelené puky cítíme mnohem víc,“ popsal dvojnásobný olympijský vítěz.

Reakce NHL? Brankáři to prý vidí dramaticky. „Dvacet let už pracujeme na jejich vybavení a jdeme tou správnou cestou. Souhlasí s námi i hráčská asociace,“ uvedl Campbell. „Vím, že si někteří gólmani stěžovali, ale co obránci nebo útočníci? Ti také mají modřiny, když je trefí puk v rychlosti přes 160 kilometrů v hodině,“ dodal.

Gólmani tak mají pech. „Nějaké té podlitině se prostě občas nevyhneme. Někteří kluci asi zapomněli, jak moc to bolelo dřív,“ uzavřel torontský brankář Frederik Andersen.