„Užil jsem si to. Přišlo spoustu fanoušků, i rodiče se byli podívat. Byla to paráda. Jen škoda, že jsme nevyhráli, premiéra by pak byla lepší," culil se 18letý Karafiát, který na ledě strávil necelých šest minut.

A co ta nervozita?
Už od rána, kdy mi trenéři řekli, že budu hrát, jsem ji na sobě cítil. Ale pak jak jsem v prvním střídání vlezl na led, snažil jsem se na nic nemyslet a dělat vše, co po nás trenéři chtějí. Buky (Bukarts) mi tam dával léky proti stresu.

Vážně?
Ano, na rozcvičce se mi smál, že jsem nervózní. Pak už to ale myslel vážně, protože to šlo na mně vidět. Tak jsem si je vzal. (úsměv)

Přitom jste už měl nastoupit mnohem dřív. O listopadovou premiéru na ledě pražské Sparty vás ale údajně připravily potíže s kotníkem. Je to pravda?
Ano, s kotníkem mám nějaké problémy. Zranil jsem se předtím v zápase juniorky. Musel jsem si počkat.

Ze tří kluků, kteří jste přešli mezi dospělé z juniorky, jste ale čekal nejdéle. Přitom jste byl původně tím prvním. Co se stalo?
Čekal jsem dlouho, ale kluci na tom jsou celkově lépe jako já. Navíc i v tabulce jsme na tom byli špatně. Ale teď se zvedáme, předvádíme super hokej.

V čem myslíte, že jsou Filip Chytil s Michalem Gagem dál než vy?
Určitě v rychlosti. Trenéři věděli, proč mají dostat přednost. Byli lépe připravení. Na mně bylo, aby mě to nabudilo. Podařilo se. Musel jsem dřít ještě víc než předtím.

Nemohlo vás trochu přibrzdit i zklamání, že jste oproti předpokladům nakonec neprošel draftem NHL?
S agentem jsme trochu čekali, že bych mohl být draftovaný. Ale on mi pak říkal, že si z toho nemám nic dělat. Navíc do NHL se můžou dostat i kluci, kteří draftovaní nejsou.

Také čtěte: Okál ukončil Willovo kouzlo. Přesto Zlín padl: Nemáme se za co stydět

V první třetině jste se tam dostal do nadějné šance, ale přestřelil…
To mi ani nepřipomínejte. (směje se) Vystřelil jsem prostě špatně.

A poté jste brzdou trochu osvěžil ledovou tříští brankáře Willa, za což vám obránce Ševc vyčinil. Co vám říkal?
Co děláš, mladej, tak jsem mu řekl: A co děláš ty, starý. (smích) A už to bylo. Will nás totiž s Gagošem (Michal Gago – pozn. aut.) zmátl, chystal se rozehrávat. Pak jsem ale u něj zabrzdil a trošku jsem ho osprchoval sněhem.

Zkoušeli do vás soupeři rýpat?
Asi dvakrát nebo třikrát mě drželi za dres. Zkoušeli to na nás. Ale jsme tam od toho, abychom tým jako čtvrtá lajna nabudili.

Viděl jsem, že vám Martin Hamrlík dával opět pořádně do těla. To vás takhle mučí po každém tréninku?
Nás mladé ano. Starší kluci dělají, co zrovna potřebují. My potřebujeme zvýšit rychlost, obratnost. Larryho tréninky a cvičení nám v tomto moc pomáhají. Musíme mu poděkovat, že se nám dobrovolně věnuje.

Jiří Karafiát ze Zlína si odbyl extraligovou premiéru proti Liberci.

Všiml jsem si, že se věnujete i sám sobě po tréninku. Běháte po stadionu, přidáváte si. Cítíte, že je potřeba dělat něco navíc?
Ano. Navíc pro celé tělo je lepší se jít vyběhat po těžkém tréninku. Dělám to nejlepší, co umím a udržuju se, i co se týká životosprávy. Mám přítelkyni, takže večery trávím s ní. Jen když kluci řeknou, ať jdu posedět a pokecat, tak určitě jdu. Také co se týká stravy, tak si dělám od osmé třídy svačiny, aby mi jídlo nekazilo žaludek. Cítím se mnohem lépe. Hodně mi to pomáhá.

Také vás nabudil předvánoční hattrick a čtyři kanadské body v dresu juniorky proti pražské Slavii?
Ten mě hodně nakopl. Byl to zápas, který jsme po porážce s Kladnem museli vyhrát. Pomohlo mně to.

Michal Gago mi během jednoho rozhovoru říkal, že jste sice kamarádi, ale že vás zároveň bere i jako konkurenta. Jak to máte vy?
To jsme mu s Chyťákem vyčítali (úsměv) Beru to tak, že když jsme ve stejném týmu, tak se třeba štengrujeme, ale hlavně si navzájem pomáháme. Bavíme se. Vždyť jsme obrovští kamarádi.

Ale pořád bojujete o místo v sestavě…
To ano, ale vždy pochopíme, že ten lepší bude hrát. Všichni tři jsme na tom dobře.

Čtěte také: Kouč Zlína Hamrlík: Gól neměl platit. Omluví se sudí? To nestačí!

Jak vás přijali starší spoluhráči v kabině?
Úplně super! Přitom jsem se toho trochu bál, ze začátku jsem se i styděl. Ale kluci nás všechny přijali parádně. Jsem rád, že můžu být s nimi v kabině.

Trenérovi Martinovi Hamrlíkovi vykáte?
Vzhledem k tomu, že se známe už déle, tak mu tykáme všichni. Ještě před pár lety tady hrál. Je to sice divné, je to nás mladých naše ikona, ale tykáme mu.

I s trenérem Svobodou se znáte dlouho, co?
Prakticky odmala. Pro mě je to lepší, protože vím, co po nás vyžadoval a co jsme hráli v juniorce. A podobný styl hry zavedl i tady. V tomto je pro mě adaptace jednodušší.

Překvapilo vás něco?
Prakticky všechno. Ocitl jsem se v úplně jiném světě.

Nosíte číslo 77. Proč právě číslo, které proslavilo obránce Raye Bourqua?
Já měl vždy číslo 81. Když jsem přišel do áčka, Holas mi říkal, že mi ho přenechá. Ale vzal jsem si 77, jelikož 7. 7. jsem se narodil. Mým oblíbeným hráčem je Patrick Kane z Chicaga, ale jeho 88 jsem si vzít také nemohl, protože už ji má Očko (Okál).