Jak vzpomínáte na finále extraligy před dvaceti lety?

Je to už strašně dávno. Tenkrát byl postup do finále brán jako obrovský úspěch, a samozřejmě že když už jsme se dostali tak daleko, tak jsme chtěli celou extraligu vyhrát. Bohužel v té době byl Vsetín bezkonkurenční a skončili jsme druzí, což ale já beru za jeden ze svých největších úspěchů.

Co tehdy rozhodlo?

Víc faktorů. Je to už dávno, takže se na to člověk může vymluvit, ale tenkrát, pokud si dobře pamatuju, tak ve čtvrtfinále se vážně zranil Roman Kaděra, který měl obrovskou formu. K tomu se přidali i další Richard Král, Marek Zadina , přišli jsme o klíčové hráče a to bylo důležité. Co si pamatuju, tak v prvních dvou zápasech jsme se Vsetínem vždy drželi krok do půlky utkání, bylo to vyrovnané a otevřené, ale potom už nás začali přetlačovat.

Útočník Komety Martin Nečas (vlevo)
Mám asi poslední možnost na titul s Kometou, uvědomuje si Nečas

Nakonec jste podlehli ve třech duelech…

Samozřejmě ambice tehdy v klubu byly, mužstvo bylo kvalitní, ale s tím, co se tam děje nyní, se to příliš srovnávat nedá. Dnes je tlak na hráče i trenéry nesrovnatelně větší. Ano, i tehdy to byla extraliga a člověk chtěl vyhrát, ale nebylo to tolik propojeno s existenčními okolnostmi. V tom to mají dnes hráči i trenéři horší. Já si myslím, že letos se tam nic menšího než titul brát nebude.

Vidíte určitou podobnost mezi týmem, jehož jste byl před dvaceti lety součástí, a tím letošním?

To snad ani nejde. Když byla olympiáda, koukal jsem na záběry z Nagana, a když je porovnám se současným hokejem, tak je to skoro úplně jiný sport. A třeba po charakterové stránce znám osobně jen Jirku Polanského, Tomáše Linharta a možná ještě někoho, ale určitě to bude stát na těch, kdo mají v kabině hlavní slovo. Za nás to byl Richard Král, Jóžo Daňo a Sekeráš. Tito tři co řekli, to platilo. Pokud to tam mají i teď, tak nálada a touha po výsledku můžou být stejné jako tehdy. Jde o to, zda budou všichni ochotni podřídit vše výsledku mužstva.

Jaromír Jágr na střídačce Kladna při zápase v Jihlavě.
Jágr: Kdybych Pavla Koláře víc poslouchal, jsem dneska někde jinde

Kdybyste se měl vžít do dnešní šatny Ocelářů, naháněla by vám Kometa podobný strach jako tehdy Vsetín?

No… V roce 1998 Vsetín lize jasně vévodil, kdežto Kometa šla teď do play-off z pátého místa. Nicméně na hráčích pro play-off má Kometa postavené mužstvo. Všichni jsou zkušení, loni si prošli cestu až k titulu a všichni vědí, co mají dělat. Umí tak své ambice i ego podřídit cílům celého týmu. V tomto směru to mají Třinečtí hodně těžké, opravdu. Podobná situace to byla i ve Vsetíně, kde bylo ohromně zkušené mužstvo.

Komu tedy věříte víc?

Když mě volali, abych si zkusil tipnout, jak dopadne sedmé čtvrtfinále, věřil jsem víc Pardubicím. Nakonec jsem se trochu spletl. Ale ne o moc, jen 1:8… (zasměje se a přemýšlí) Já bych vyloženě favorita nehledal, rozhodovat budou maličkosti a možná bych nepatrně, ale opravdu jen nepatrně favorizoval Kometu.

Řekl jste, že budou rozhodovat maličkosti. Jednou z nich bude i váš post brankář. Brněnský Marek Čiliak i třinecký Šimon Hrubec ale mají výbornou formu.

Čiliak je vyloženě gólman do play-off. Ten dokáže ustát psychický tlak. Šimon Hrubec zase podává stabilní výkony po celou sezonu, má velkou zásluhu na tom, že celou základní část Třinec odehrál na špici tabulky, a navíc skvěle chytal i v Lize mistrů. Tam to bude o nervech, kdo to jak ustojí.

 Tomáš Pavelka (vpravo) pozorně brání Lukase Balmelliho ze švýcarského celku.
Tomáš Pavelka: Pozvánku do nároďáku jsem nečekal, je to příjemné rozptýlení

Když si vybavíte sebe, jak jste se s tlakem srovnával?

Zrovna v tom finále jsem nervózní nebyl, a to z prostého důvodu, že jak jsem řekl už na začátku, finále pro nás bylo obrovský úspěch. My jsme mohli jen překvapit , a to nám hrálo do karet. Tady je to maličko jinak. Myslím si, že se očekává, že Třinec Kometu sesadí.