Kliknutím zvětšíteJednu věc mají autokraté a tyrani od starověku až po současnost společnou: ve všem, co dělají, musejí mít úspěch, slovo „nezdar“ neznají. Nechávají se – bez ohledu na realitu – oslavovat jako geniální vojevůdci, nadaní umělci, výjimeční myslitelé nebo třeba nepřekonatelní sportovci.
To poslední je specialitou Vladimira Putina, vládce vší Rusi.
Tento vášnivý judista, motorkář a neohrožený lovec medvědů a tygrů si během svého prezidentství nadevše oblíbil lední hokej. Začal ho hrát až kolem šedesátky, ale jak jeho propagandisté zdůrazňují, okamžitě pronikl do všech tajů této drsné hry. Jako vždy a všude, i s hokejkou v ruce jde Putin národu příkladem.
„Právě náš prezident je jedním z důvodů, proč je hokej v Rusku tak oblíbený,“ prohlásil před pár lety legendární brankář Vladislav Treťjak, na což Putin zareagoval jedním ze svých vzácných úsměvů. „Tomu, co na ledě předvádím, se nedá říkat hra,“ citovala skromného pána Kremlu agentura TASS.
Domlouvání kšeftů
Ve skutečnosti se věci mají přesně naopak, než jak úslužně argumentoval Treťjak. Putin na hokej přesedlal právě proto, že je pro Rusy sportem číslo jedna a tradičním zdrojem národní hrdosti. Slavní hráči jsou v zemi uctívanými celebritami se značným vlivem, tak proč si v jejich přítomnosti nepřihřát svůj politický boršč?
Bývalí i současní hokejisté přitom o možnost zahrát si s Putinem většinou hodně stojí, či se tak alespoň tváří. Účast v prezidentově „noční lize“ je žárlivě střeženým privilegiem nejen pro legendární hráče, ale také – a to především – pro podnikatele a politiky.
„Je obvyklé, že tým soupeře se skládá z lidí, kteří usilují o lukrativní státní zakázky. Zdaleka tak nejde jen o směšnou sportovní show pro lidi, ale také o dojednávání obchodů a korupce,“ napsal v roce 2019 na svém webu přední ruský opoziční aktivista Alexej Navalnyj (momentálně je ve vězení).
Není divu, že Putinovo mužstvo prohrává opravdu jen výjimečně.
Nezastavitelný střelec
Sám prezident přitom bývá ústřední postavou těchto mačů. Přesné statistiky není možné zjistit, ale jeho gólový průměr se pohybuje kolem neuvěřitelných pěti branek na zápas.
V prvních letech své hokejové „kariéry“ se drobný útočník s číslem 11 ještě držel jakž takž zpátky (například v roce 2016 přijel na jedno utkání pozdě, naskočil až ve druhé třetině a skóroval pouze jednou), ale později ztratil zábrany a obvykle se dostal na štědrou porci sedmi osmi vstřelených gólů. Taková čísla nemíval ani mladý Wayne Gretzky.
Putin střílí góly jako na běžícím pásu a pak zakopne o koberec:
Záběry z těchto zápasů však působí spíš jako komediální scénky. Bránící hráči (často bývalí olympijští šampioni, mistři světa a vítězové Stanley Cupu) se od Putina drží v uctivé vzdálenosti a jen čekají, až poněkud nejistě bruslící ruský vůdce dostane do sítě další kotouč, aby mu mohli pogratulovat.
Sebrat Putinovi puk? Jemně do něj drcnout u mantinelu? Nepřípustné. Kdo se neudrží a začne hrát opravdu hokej, přestane být na tyto zápasy zván. „V našem věku už po sobě prostě tolik nejdeme,“ vysvětlil Vjačeslav Fetisov, slavný kapitán sovětské sborné z 80. let. Kdo by chtěl mít v Kremlu černý puntík, že…
Návrat starých časů
Pro nezúčastněné pozorovatele je každopádně dost smutné vidět hokejové osobnosti s nemalými zásluhami, jak se opakovaně propůjčují k této maškarádě. Putin často nastupoval v jednom útoku s Pavlem Burem a Valerijem Kamenským, občas se přišel ukázat i Alexander Ovečkin.
Nedá se přitom popřít, že Putin a oligarchové kolem něj mají značnou zásluhu na tom, že se ruský hokej vyhrabal z bahna, do něhož zabředl v divokých 90. letech. Kluby tehdy ve velkém krachovaly, diváci nechodili, každý jen trochu schopný hráč prchal do zámoří a stadiony se měnily v diskotéky a striptýzové kluby.
Putin chtěl především z propagandistických důvodů vrátit staré dobré časy, kdy ruská (sovětská) reprezentace vozila z velkých akcí jedno zlato za druhým a vyučovala nenáviděný Západ. Když si pak chtěli oligarchové či místní gubernátoři u prezidenta nahnat pár plusových bodů, začali lít miliony dolarů do hokeje. Odtud i vděčnost samotných hráčů.
„Proto podporuji našeho prezidenta. Díky němu jsme silná, jednotná země,“ dal se slyšet Ovečkin.
Jak už to ovšem v Rusku bývá, všechno zůstalo kdesi na půl cesty. Podařilo se vybudovat KHL, ale z plánů na expanzi dál do Evropy nezůstalo skoro nic. Kluby si na sebe nevydělají, jsou zcela závislé na bohatých sponzorech v čele s Gazpromem. Reprezentace někdy září, jindy končí s ostudou.
Kdyby ale bylo nejhůř, car Putin se chopí hokejky a vezme vše do vlastních rukou…
8
Kafe
Dům a zahrada
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
