V branži byl známý už dříve, širší veřejnost jej poznala až díky nahrávce jeho osmiminutového monologu před juniory Techniky Brno, jež chystá na další sezonu v nejvyšší soutěži. Jeho výlev je směs hulvátství, rasismu, výživového diletantství, ale také pravdy o českém hokeji.

„Podobné projevy trenérů jsou v Česku v podstatě běžné, a kdo říká, že to tak není, tak lže,“ říká Josef Zajíc, bývalý skvělý útočník a nyní trenér mládeže na Kladně.

Hokej řečí čísel - InfografikaZdroj: Deník„Párkrát jsem rozkopal kabinu, hráče jsem seřval tak, že jsem si neviděl do pusy, a najednou to začalo fungovat. Ale samozřejmě, jestli tam bylo něco rasistického, tak je to za hranou,“ doplňuje někdejší reprezentant Jiří Vykoukal.

Z kauzy Stloukal se stalo dennodenní téma, svaz ho dokonce vyzval k omluvě, již on odmítl. „Přijde mi to trochu absurdní, že se to tak rozebírá,“ reaguje Vykoukal.

Soutěžní guláš

Ano, český hokej, dlouhá léta vývozní artikl tuzemského sportu, by měl řešit jiná i závažnější témata. Dusí ho mnohem víc problémů.

Jeden ukázala víkendová volební konference. Na ní byl počtvrté v řadě zvolen za předsedu svazu Tomáš Král a opět se nenašel jeden jediný protikandidát. To je zvláštní v době, kdy národní mužstvo přivezlo medaili z mistrovství světa naposledy před osmi lety a junioři dokonce před patnácti. „Byl bych radši, kdyby před volbou byli tři čtyři kandidáti. Takto to nepůsobí nejlíp,“ uznává sám šéf.

Je to vskutku podivné, pod Králem hokej úplně nekvete. Ničí ho například věčné změny v soutěžích dospělých i mládežnických.

Důkaz? Juniorská liga má dvacet účastníků, což je moc. Navíc ji ještě nedávno řešil soud kvůli vyřazení tří tradičních týmů z Moravy. „Je fajn, že se do zápasů zapojí hodně dětí, ale je to na úkor kvality. Myslím, že kvalita není úplně odpovídající ve srovnání s cizinou,“ tvrdí Michal Mikeska, někdejší reprezentant, nyní asistent u pardubického Dynama.

Je bizarní, že jeho názor sdílí většina zasvěcených a nic se neděje. Tedy děje, viz změny u juniorů i nestálost v extralize. „Chci dotáhnout snížení počtu účastníků soutěží a po řadě experimentů vyřešit sestupy a postupy,“ klade si i sám předseda Král úkol pro následující čtyři roky. „Není normální, že se systém mění každý rok,“ glosuje kladenský manažer David Čermák.

Úroveň opravdu padá, což potvrzuje medailový půst, ale také počty hráčů draftovaných do zámořské NHL, do nejlepší soutěže světa. Zatímco v roce 2001 bylo vybráno jednatřicet Čechů, vloni sedm a v roce 2016 pouze čtyři.

I to je důsledek (a pro svět zásadní) uvadající jakosti.

Co s rodiči?

„Myslím ale, že hlavní problém je, že málo trénujeme. Co jsem viděl na stážích, měl jsem možnost být v Rusku a ve Finsku, tak všichni mají mnohem více pohybu než my. Ať jsou to tréninky na suchu, bruslení na ledě nebo i dovednosti, ve kterých zaostáváme. Je to tréninkovou praxí, kterou máme výrazně menší než jinde v Evropě,“ říká velmi tvrdě Mikeska.

Nakonec na to narazil ve své tolik diskutované řeči kouč Stloukal. Projev spustil proto, že jeho svěřenci přišli po koronavirové pauze na tréninky zanedbaní. Nepřipravení fyzicky, někteří dokonce s nadváhou.

Vedle přístupu se však kouč pustil také do vztahu s rodiči. Zase, forma byla neomalená, na druhou stranu poukázal na to, že za jeho patnáctileté hokejisty řeší máma s tátou záležitosti, které by neměli.

S tím souhlasí také Vykoukal, nynější manažer v prvoligovém Prostějově. „Řekl bych, že rodiče se do toho místy míchají zbytečně moc. Neměli by se do toho příliš montovat. Měli by sedět na tribuně a nechat trenéra dělat jeho práci,“ tvrdí bývalý skvělý obránce, mistr světa z roku 1996.

Tento výčet potíží českého hokeje není příliš optimistický. Ke všemu se o nich diskutuje už pár let a posun k lepšímu zatím není příliš znatelný. Spíše naopak.