Z porážky v sedmém zápase se útočník Bruins pořád nevzpamatoval. A kdo ví, zda se vůbec někdy vzpamatuje… „Bude to bolet do konce života,“ těžko hledal slova.

Už jste se vyrovnal s hořkým koncem jinak povedené sezony?
Ani nechtějte vědět, co teď mám v hlavě. Pořád mám zlomené srdce. Je to nejhorší porážka v mé kariéře, těžko se to polyká.

Třetí Zlatá hokejka v řadě je asi jen slabá náplast, že?
Určitě je to pro mě čest, moc si toho vážím, to je jasné. S postupem času si toho asi budu vážit ještě víc, teď je ale pro mě dost těžké si to užít. Raději bych tu seděl se Stanley Cupem.

Vracejí se vám pořád vzpomínky na osudné sedmé finále proti St. Louis?
Jakmile se mi v hlavě objeví nějaká myšlenka na hokej, hned vidím poslední vteřiny toho zápasu. Moc to bolí. Nikdy nevíte, kdy budete mít další šanci zahrát si finále. Individuální ceny k hokeji patří a vždycky je pro hráče motivace je vyhrát, ale na druhou stranu: raději bych měl tu týmovou trofej. Kdybych hrál tenis, možná bych byl spokojený, ale hokej je týmový sport.

Proč vlastně Bostonu sedmý zápas, navíc na domácím ledě, tak nevyšel? Dolehla na vás nervozita?
Nevím, jestli nervozita, ale bylo cítit, že se děje něco velkého. Všude byla spousta lidí, všude se něco dělo. Já bydlím asi kilometr od haly a cesta do ní mi ten den trvala tři čtvrtě hodiny.

V čem byli Blues tak nepříjemní?
Ze všech, proti kterým jsme nastoupili v play-off, hráli nejvíc fyzicky. Mají obrovské obránce. Zvládli to velmi dobře, musím jim pogratulovat.

Vy jste navíc v play-off nastupoval se zraněným prstem, fit nebyly ani další opory Bostonu. Byla to velká komplikace?
Ve druhém kole jsem dostal hokejkou do palce. Trochu mě to limitovalo, ale jsme profesionálové a musíme takové věci zvládnout. Vždyť Zdeno Chára hrál ve finále se zlomenou čelistí, je to ohromný válečník a lídr. Když jsme ho viděli, byla to pro nás motivace se kousnout.

S tím palcem jste si vůbec užil, zranil jste si ho už během základní části.
Navíc to nebylo na hřišti. Po večeři se sponzory klubu jsem normálně jel dolů po schodech a vyšel jsem ven. Bylo to v zimě a ležel tam sníh. Po cestě k taxíku jsem uklouzl na obrubníku a celou vahou jsem spadl na ruku.

Možná že právě tohle zranění vás připravilo o možnost dosáhnout na metu padesáti gólů za sezonu.
Ano, pro hráče mého typu je určitě škoda, že to teď nevyšlo. Chci dávat hodně gólů, tím pomáhám týmu nejvíc. Padesát gólů pro mě byla velká motivace, ale zranění k hokeji patří. Snad to vyjde příště.

Myslíte, že Boston bude útočit na pohár i v dalších sezonách?
Já doufám, že se podaří udržet co nejvíc hráčů z letoška, a budeme tak moct se stejnou partou znovu bojovat o výhru. Protože v hokeji je parta to nejdůležitější a letos jsme si všichni sedli. Strašně jsme si to užívali, tak dobrou partu nenajdete všude. Nám se to povedlo. Byl bych rád, kdyby nám tahle zkušenost pomohla a posunula nás.

Těšíte se teď na odpočinek? Co plánujete na léto?
Žádné velké plány nemám. Já si nejlépe odpočinu při sportu. Samozřejmě nebudu hrát hokej, ale třeba fotbal, tenis nebo golf. Mám rád každý sport, který mi jde. (úsměv) Mám čtyři týdny volna a je strašně důležité na chvíli vypnout hlavu. Chci se taky věnovat rodině a kamarádům, možná pojedu i někam na dovolenou.