Vysněný den pro jedenadvacetiletého hráče nastal 2. března. Nastoupil do duelu proti Montreal Canadiens. O osm dní později vstřelil první gól v nejlepší hokejové lize na světě. Jenže radost mu vzápětí zhořkla. „Chvíli jsem se radoval a za pár okamžiků už jsem brečel… Skončila sezona,“ říká Hájek v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Jak jste si užil debut v NHL?

Bylo to něco naprosto úžasného. Nepopsatelný pocit. Každé střídání, když jsem vlezl na led, jsem si užíval. Pro tenhle moment jsem začal hrát hokej. Všechna ta tvrdá práce se vyplatila.

Byl jste nervózní?

Jako blázen. (smích) V hlavě jsem si říkal, že to je jen přátelské utkání před sezonou, abych se uklidnil. Moc to nepomáhalo. Nervozita byla opravdu velká, ale každé další střídání se to postupně zlepšovalo.

Jak jste se dozvěděl, že vás čeká premiéra v nejlepší hokejové lize na světě?

Bylo po zápase, který jsem odehrál v AHL za Hartford Wolf Pack. Trenér si mě zavolal do kabiny, kde mi řekl, že mě chce vyzkoušet v NHL. Ještě ten večer jsem začal balit, ráno už jsem odjížděl na první trénink.

Co se vám honilo hlavou, když jste přišel do kabiny New York Rangers?

Že je to nádherný okamžik, pro který jsem tvrdě dřel. Před vstupem jsem byl ale nervózní jako čert. (úsměv) Rangers mají krásnou šatnu. Celkově to zázemí je úchvatné.

Po prvním utkání vás do médii trenér chválil a přidal se i Henrik Lundqvist, který řekl, že se do vaší hry zamiloval. Jak se tohle poslouchá?

Musím říct, že od Henrika se to poslouchalo možná ještě líp než od trenéra. On je v New Yorku naprostá legenda. Navíc jen tak někoho do novin nechválí, takže to byl opravdu hezký pocit.

Libor Hájek.

Jaký je Lundqvist mimo led?

Je to hodný člověk. Spíš tišší, moc nemluví a soustředí se, aby podal vždy maximální možný výkon. Všichni ho tady mají rádi a respektují ho.

Rameno se mi odtrhlo od klíční kosti

Na debut v NHL jste si počkal přes dva roky. Těší o to víc, že se vám vyplatila tvrdá práce?

Jednoznačně. Navíc aktuální sezona v AHL z mé strany nebyla moc dobrá. Prožíval jsem těžší období, ale vyplatilo se vydržet. Doufám, že v příští sezoně potvrdím, že na to mám a věřím, že si mě Rangers v NHL nechají.

V NHL jste už odehrál pět zápasů, přičemž jste dostával hodně prostoru. Byl jste spokojen se svojí rolí?

Každé utkání jsem postupně dostával víc minut na ledě. Cítil jsem se dobře. Navíc se mi podařilo vstřelit i první gól, což mě uklidnilo úplně. Dostal jsem se do pohody. Jenže pak jsem obdržel blbý hit za bránou, který mi posunul rameno dolů. Odtrhlo se mi od klíční kosti, takže nyní jsem mimo do konce této sezony.

Zrovna, když jste dostal svoji velkou příležitost, se stane tohle…

Bohužel. To je hokej. Nenadělám nic. Je to velká škoda. Chvíli jsem se radoval po vstřelené brance a za pár okamžiků už jsem brečel. Skončila mi sezona.

Při vašem gólu jste dostal puk na modré, měl jste čas zamířit. Věděl jste, kam přesně chcete puk poslat?

Naštěstí se mi to i povedlo přesně tak, jak jsem zamýšlel. Po dlouhé době jsem trefil místo, které jsem chtěl. Parádní pocit vstřelit první gól v NHL. Navíc hned v pátém zápase. Ještě k tomu jsem srovnával na 2:2 v derby proti New Jersey Devils a nakonec jsme vyhráli 4:2.

Měl jste problémy s nějakým konkrétním soupeřovým útočníkem při bránění?

Zmíním Kubu Vránu z Washingtonu, což byl asi jejich nejrychlejší hráč. Bylo těžší ho ubránit. Třeba s Ovečkinem jsem se na ledě moc nepotkal, protože na tyhle směny chodí elitní lajny. Pár střídání mi na něj ale vyšlo. Snažil jsem se hrát jednoduše, aby zrovna nedal gól. Jinak ještě Tyler Seguin a Jamie Benn z Dallasu jsou speciální hráči. Vždy je znát, když jsou na ledě soupeřovy hlavní hvězdy.

V AHL je to někdy holomajzna

Bylo tohle období hodně hektické z toho pohledu, že najednou na vás byla upřena mediální pozornost?

Samozřejmě. Bylo toho opravdu hodně. Spousta lidí mi psala a gratulovala. Tohle mě potěšilo, že si vzpomněli. Po zápasech za mnou chodili novináři z New Yorku do kabiny. Je příjemné, když je o člověka zájem. Jen musím zapracovat na moji angličtině.

Jak byste popsal hokej, který se hraje v NHL?

Pro mě je třeba jednoduší hrát v NHL než v AHL, protože jsou tady lepší spoluhráči. Mnohem šikovnější, takže v tomhle ohledu to je možná i lehčí. Snadněji si nahrajeme, pak si najedou a chtějí hrát. Je vidět obrovská kvalita.

Je v AHL znát konkurenční prostředí v týmu, kde hned několik kluků bojuje o šanci v NHL?

Určitě je to takové, že se tam každý snaží ukázat. Hodně hrají na sebe. Řekl bych, že někdy to tam je i taková holomajzna hokej. Ale na druhou stranu můžu říct, že jsem rád, když jsem tam strávil sezonu. Moc mi to pomohlo. Bylo to těžké, ale to k tomu prostě patří.

Jak se vám hrálo v Madison Square Garden, domácím hájemství Rangers?

Stadion je úžasný a krásný. Lidi při domácích duelech fandí. Není to tam jako v divadle. New York je skvělé město a parádní místo pro hraní hokeje. Řekl bych, že možná i jedno z nejlepších.

Život v New Yorku se vám tedy zamlouvá?

Je tady na mě až moc lidí, ale zvykám si. Není to zas až tak zlé. New York je krásné město. Pořád tu mám co dělat.

Do New Yorku jste přišel z Tampy, jak se vám líbilo tam?

Tampa je hodně příjemné místo. Je tam hodně sluníčka, takže pohoda u vody na pláži. Obě města mají něco. Nedokážu říct, které je lepší.

Co jste říkal na výměnu z Tampy Bay do New York Rangers?

Byl jsem z toho docela smutný, protože jsem to v Tampě měl hodně rád. Navíc i oni měli rádi mě. Je to suprová organizace a rovněž skvělé místo na hraní. Vysnil jsem si, jak budu hrát za Blesky a chodit na pláže, ale nevyšlo to. Navíc jsem odešel zrovna z týmu, který je jeden z nejlepších v lize a v podstatě každý rok bojuje o Stanley Cup. Teď jsem ale v New Yorku, kde jsem dostal šanci v NHL, za což jsem šťastný a nesmírně vděčný.

Jak jste vnímal svoji šanci v Tampě? Přeci jen Bleskové mají hodně nabitý kádr…

Nějaká šance určitě byla, ale musím říct, že v New Yorku je o dost větší. Navíc Rangers mají tým v přestavbě, takže berou hodně mladé hráče. Na druhou stranu Tampa rovněž sází na mladé a dává jim šanci. Je to spíš o štěstí a jak by kdo hrál v AHL.



V Tampě jste měl Ondřeje Paláta, v Rangers máte Filipa Chytila. Je výhoda mít Čecha v týmu?

Je příjemnější, když vedle sebe máte někoho, s kým si můžete promluvit vlastní řečí. S Filipem si hodně rozumíme, jsme dobří kámoši. Trávíme spolu hodně času. Navíc bydlíme hned vedle sebe.

Už jen jeden cíl, hrát NHL

Ukázal vám debut slabší místa, na kterých je třeba zapracovat?

Ještě se musím zlepšit ve všech aspektech hry. Je třeba vypilovat hru v obranném pásmu, zapracovat na střele a víc se zapojovat do útočení.

Jakou jste dostal zpětnou vazbu od trenérů po pěti zápasech v NHL?

Myslím, že se mnou byli spokojení. Doufám. Nic konkrétního mi nevytýkali. Hodnocení přijde ještě po konci sezony na závěrečných setkáních.

Nyní jste zraněný, takže už vyhlížíte kemp před startem nového ročníku?

S největší pravděpodobností už nestihnu zasáhnout do žádného zápasu v aktuální sezoně, takže vše směřuji k tomu, abych se dal stoprocentně do pořádku a byl připraven na novou sezonu.

Máte o to větší motivaci na sobě ještě víc zamakat, když jste nakoukl do NHL?

Pro příští sezonu už mám jenom jeden cíl, a to hrát NHL. Přes léto na sobě tvrdě zapracuji, abych dokázal, že na nejlepší hokej mám a Rangers si mě nechali v týmu.

Libor Hájek
Narodil se 4. února 1998. Pochází z malé obce Smrček v Pardubickém kraji. Hokejově ale vyrůstal v Brně. Nejprve v týmu Warrior, posléze přešel do Komety. Za tu v sezoně 2014/2015 odehrál sedmnáct extraligových klání. V roce 2016 byl draftován celkově jako 37. týmem Tampa Bay Lightning. V minulém roce jej ale tamější klub vyměnil do New York Rangers.