Co se tehdy stalo? Bylo 7. září 2011, když na ranveji Tunoša prováděl startovací manévr Jak-42 s hokejovým týmem Lokomotiv. Mělo jít o běžný let, kterých hráči absolvovali stovky. Jenže tentokrát se letoun neodlepil včas od dráhy.
V rychlosti 230 kilometrů v hodině svištěl po louce, pak se na chvíli vznesl, ale naboural do antén, levým křídlem narazil do země a skončil v plamenech v říčce Tunošonka, která se vlévá do Volhy. V letadle zemřelo třiačtyřicet lidí. Smrti unikl pouze jeden člověk – pozemní mechanik Alexandr Sizov…
Děsivá událost ochromila nejen hokejový svět. Soustrast vyjadřovaly i hvězdy zámořské NHL. „Je to nejčernější den v historii našeho sportu. Strašná tragédie pro globální hokejovou komunitu, která se přímo dotýká tolika národů,“ kondoloval šéf Mezinárodní hokejové federace IIHF René Fasel.
Záběry z místa havárie:
Fotogalerie: V Rusku spadlo letadlo s hokejisty KHL
Markova noční můra
Oběti katastrofy pocházely z Ruska, Švédska, Německa, Ukrajiny, Běloruska, Lotyšska, Česka a Slovenska. Jediným Slovákem byl legendární forvard Pavol Demitra. Osud si krutě prohrál s Janem Markem, který v jednom z rozhovorů prozradil, že má strach z létání.
„Létání se bojím. Radši bych jel na zápas do Moskvy tři dny autobusem,“ svěřil se útočník. Dokonce kvůli tomu zvažoval návrat domů. Jeho noční můra se bohužel ztělesnila. „Neznal jsem hráče, kterého Bůh obdařil takovou dávkou talentu. Všichni ho měli moc rádi. Zůstane v našich srdcích,“ loučil se s Markem jeho reprezentační spoluhráč Jiří Novotný.
Právě časté a dlouhé přelety v KHL jsou pro některé hokejisty největším úskalím. „Létání rád nemám. Vždycky jsem při startu cítil stres,“ líčil brankář Marek Čiliak, který strávil jednu sezonu ve Slovanu Bratislava. „Někdy byly časové posuny náročné, ale dalo se to zvládnout. Za letu jsme hráli karty nebo spali. Cestovali jsme soukromým letadlem, kde měl každý pro sebe tři sedačky. To bylo v pohodě,“ vzpomínal.
Ale zpátky k letu Jaku-42. Vyšetřovatelé tragédie, o které byl natočený i dokument, došli po třech letech k závěru, že stroj byl v pořádku. Vinu nesli piloti, kteří nevědomě brzdili během startu. V kritický moment se pilot snažil přerušit start, zatímco kopilot se pokoušel se strojem vzlétnout.
Pomník před arénou Lokomotivu
Obvinění padlo na Vadima Timofejeva. Tehdejší náměstek generálního ředitele společnosti Jak-servis měl na starosti i proškolování pilotů. Vyšetřovatelé s hrůzou zjistili, že ani jeden z pilotů neměl v kokpitu co dělat, neboť nebyli způsobilí pro let na tomto typu stroje. Pitva navíc prokázala v těle druhého pilota přítomnost zakázaných látek, které oslabují pozornost.
Pozůstalí obětí se ale kýženého zadostiučinění nedočkali. Timofejov sice dostal pětiletý trest odnětí svobody, jenže vzápětí se přišla amnestie vyhlášená při příležitosti sedmdesátého výročí od konce druhé světové války…
Ruský Lokomotiv, který přišel o téměř celý tým, si dal v Kontinentální hokejové lize roční pauzu. Při příležitosti ročního výročí letecké tragédie byl před jaroslavlskou hokejovou arénou slavnostně odhalen pomník. Ten je symbolicky složen ze 37 hokejek, které při pohledu z boku utvářejí obraz startujícího letadla. Pohled z opačného úhlu hokejky skládá do tvaru padajícího ptáka.
