Deset let od historického zlata. Titul je vždy výzvou, prohlašuje Vlasák

Tyhle vzpomínky hřejí. Před deseti lety 21. dubna se ve Zlíně strhla rozhodující bitva o hokejový trůn mezi Berany a Škodou Plzeň.

Indiáni už sahali po titulu, vedli 3:2, jenže soupeř srovnal a drama pokračovalo. Až do závěru druhého prodloužení. To v čase 96:15 plzeňský kapitán Martin Straka zlatou trefou rozpoutal bouři radosti. Škodovka byla poprvé mistrem!

„Když se v sezoně hrál výroční zápas, vzpomínky ožily. Teď mám dost práce, nedávno se mi narodila dcerka, takže spíš sleduji aktuální play-off,“ uvedl Tomáš Vlasák, útočník, opora mistrovské družiny a nyní sportovní manažer Škodovky.

close info Zdroj: ČTK zoom_in Tomáš Vlasák.

Pouštíte si někdy záznam památného sedmého finále?

Na YouTube jsem ho párkrát viděl, ale deset let je dlouhá doba, už to není tak intenzivní.

Kdybyste měl říct svou nejsilnější vzpomínku, která by to byla?

Euforie po sedmém zápase a vítězném gólu Martina Straky. Zápas byl strašně dlouhý, druhé prodloužení. Pár vteřin před koncem třetí třetiny jsme dostali vyrovnávací gól na 3:3. To jsou věci, které mě první napadnou.

Když Filip Čech v power-play napálil puk od modré pod horní tyč plzeňské branky, co vám blesklo hlavou?

Že mi titul asi není souzený. Byl jsem na střídačce kousek od vrátek. Seděl jsem, pak jsme všichni vstali, než se vhodilo buly. Pak padl gól a zase jsem si sedl. Říkal jsem si, že to snad ani není možný.

Pro všechny to musel být šok. Co se dělo v kabině před prodloužením?

Špágr (obránce a trenér Jaroslav Špaček) oznámil, že už dál hrát nebude, že je to na nás. Stráča nás burcoval, ať dál věříme. Jdeme do prodloužení, dáme gól a vyhrajeme, říkal. Ale jinak se moc nemluvilo, každý toho měl dost. Nebyl jsem nervózní, ale vnímal jsem, že je to moje poslední šance uhrát doma titul.

Jágra hokej stále baví. Bude pokračovat? Nechci mít výčitky svědomí, tvrdí

Hokej

V nastavení měly šance oba celky. I vy jste lízl břevno.

Něco tam bylo. Ale to už se hrálo všechno na hraně. Třeba Okál v jasné šanci minul prázdnou branku. To jsem si řekl, že by se to mohlo otočit k nám. A povedlo se.

To když gólmana Jakuba Sedláčka prostřelil Martin Straka, hrající šéf, legenda. Přitom nešlo o žádnou bombu.

Viděl jsem střelu a že puk propadl do branky. Nebyla to vyložená šance, tutovka, ale Martin to tam nějak procpal. Pak už nastala čirá euforie, extáze, výbuch…

Před finále jste si věřili?

Věděli jsme, že to bude těžké. Zlín skončil druhý po základní části a mužstvo měl velmi dobré. Ale cítili jsme, že je to padesát na padesát, že máme šanci. A tak to na ledě vypadalo. Finále bylo krásné.

Do play-off vstupovala Škodovka z třetího místa, ale po šesti porážkách, a navíc jste prohráli i úvodní čtvrtfinále s Litvínovem.

Pak jsme ale doma urvali proti Litvínovu druhý zápas a všechno se začalo zvedat. V sérii jsme dotahovali, ale když jsme zvládli doma sedmý zápas, hodně nás to nakoplo. Slavii jsme v semifinále vyřadili 4:2 na zápasy a byli jsme tam. A to Slavia měla zkušenosti z play-off, získala titul.

Vy jste rozhodl páté utkání na Slavii. Berete gól půl minuty před koncem za jeden z důležitých momentů?

I v kariéře tu branku řadím vysoko. Bylo to za stavu 2:2 na zápasy a věděli jsme, že když na Slavii vyhrajeme, můžeme doma rozhodnout. A dát 26 vteřin před koncem gól za stavu 4:4, to je silný moment. Perfektně mě našel obránce St. Pierre a já střílel z první.

Další rok ve Finsku? Každý máme nějakou cestu, já té své věřím, tvrdí Zábranský

Hokej

V play-off jste však ztratil své místo v prvním útoku. To vás nemrzelo?

Vždycky se někomu daří víc, někomu méně. Já neměl takovou střeleckou formu a dohrál jsem to s Pavlem Kašpaříkem a Jožkou Balejem. Měli jsme trochu jinou roli, ale bylo důležité, že každý z nás to přijal. To dává mužstvo dohromady.

Jako hlavní kouč dotáhl Plzeň na vrchol Milan Razým. Jaké byly jeho přednosti?

Hokej vidí velmi dobře, rozumí mu. Navíc měl k ruce Martina Straku a všichni ctili jeho osobnost. Cokoliv se stalo a třeba by se to někomu nemuselo líbit, Martin trenéra podpořil a mužstvo to vzalo.

A největší opory týmu v cestě za titulem?

Asi Honza Kovář, který měl v play-off neskutečnou formu. Nikoliv Stráča nebo já, ale Kovy táhl tým. Také Ryan Hollweg nám ve čtvrtfinále a semifinále strašně pomohl. Skvěle chytal Mazy (Marek Mazanec), ačkoliv mu bylo teprve jednadvacet. Celou sezonu to šlapalo. V úvodu tým držel při výluce NHL gólman Tuukka Rask. Udělala se šňůra výher a Mazy s nebožtíkem Ádou Svobodou na něj v brance pak navázali. I jim šlo sebevědomí nahoru.

V kariéře jste byl třikrát mistrem světa. Dá se s tím srovnat zisk domácího zlata?

Je to trochu jiné. V nároďáku to sleduje celá země, ale pohromadě jste jako tým měsíc. Tady jste od letní přípravy, celou základní část až k tomu vrcholu. Je to víc spjaté s klukama, s nimiž jste v kabině. Euforie, vítězství je vždycky krásné, ale v klubu jsou ty vazby jiné. A play-off je strašně náročné, natož dojít až do finále a ještě ho vyhrát.

Takže jste si při výročních oslavách před dvěma měsíci užil setkání s tehdejšími parťáky?

Bylo to příjemné. Proběhla autogramiáda, sledovali jsme zápas a vzpomínky naskakovaly. Popovídali jsme si.

close info Zdroj: Deník/Milan Říský zoom_in Václav Pletka s Tomášem Vlasákem pózují se zlatými medailemi.

Kdo před deseti roky táhl mistrovské oslavy?

Asi já s Vencou Pletkou, my jsme jeli týden poctivě (smích). Titul se přece musí oslavit. Ráno jsme se probudili, zavolali si a řekli si, kde se sejdeme. Dali jsme si snídani a pokračovali. Nejčastěji na Parkáně, ale střídali jsme i další místa. Začali jsme ve dvou, pak se postupně přidávali další. Podle toho, jak se kdo dal do kupy.

Zajímavá už musela být noční cesta autobusem ze Zlína s pohárem.

Zápas skončil před půlnocí a do Plzně jsme přijeli ve čtyři ráno. Na náměstí čekali lidi, to bylo krásné a pak jsme šli rovnou na Parkán. Otevřeli kvůli nám už takhle brzy.

Kde máte zlatou medaili?

Dobře schovanou. Zlaté kovy z extraligy, ruské ligy i z mistrovství světa mám uložené v trezoru v bance.

Třinecký fantom Kacetl o prodlouženích: Hráčů mi bylo líto, obdivuji je

Hokej

Teď třeba Hradec s Vítkovicemi v semifinále zase posunuly rekordní dobu zápasu v play-off. Jste i tak pro, aby se hrálo do rozhodnutí?

Jednoznačně. Podle mého by to takhle mělo být od prvního utkání pla-off. Žádné nájezdy.

Kdy se Plzeň dočká dalšího titulu?

Snažíme se, kvůli tomu člověk u hokeje zůstává. Souvisí s tím i finance. My v tomhle ohledu nepatříme k top klubům, ale chceme to změnit. Zdaleka to však není jen o penězích. Těch puzzlíků, které do sebe musí zapadnout, je spousta. Ani peníze nejsou schopné titul zaručit. Podívejte se na Pardubice, na Spartu. Takže kdyby se to podařilo nám zase v brzkém horizontu, bylo by to úžasné.

Finále bylo na dosah v sezoně 2018/19 v bitvě s pozdějšími mistry z Třince, že?

Tam jsme byli za poslední roky nejblíž. Sedmý zápas nám sice nevyšel, ale hráli jsme hokej, který do finále může posouvat. Trošku to ovlivnily i nešťastné sváry s našimi fanoušky, ale bylo to blízko. Jenže ve finále byl zase Třinec. Ale pracujeme dál a titul je výzvou.