Není to jen rekord NHL, jedná se o unikát i v porovnání s velkými profesionálními ligami dalších sportů. V Detroitu jsou na to patřičně pyšní, ovšem brzy jim na tuhle nevídanou sérii zřejmě zůstanou jen nostalgické vzpomínky. Red Wings prožívají už pár let sešup ze slávy, v aktuální sezoně ale propad nabyl dramatických rozměrů. Parta hochů v červené a bílé se rozpačitě krčí u dna tabulky a vidina další účasti v play- -off se rozplývá…

Čtěte také: Litvínovský talent Myšák: Sen? Zahrát si v budoucnosti v NHL

„Abych řekl pravdu, všichni v kabině se díváme na pořadí," potvrzuje obránce Niklas Kronwall, že Detroitu teče do bot a hráči to dobře ví.

„Není žádné tajemství, že teď potřebujeme vítěznou šňůru. O tom není pochyb," potvrdil trenér Jeff Blashill. Zároveň ale věří, že ztrátu na postupové příčky lze ještě smazat. „Liga je velmi vyrovnaná, v tabulce je to hodně našlapané. My teď musíme zabrat," dodal kouč, který před minulou sezonou nahradil uctívaného Mika Babcocka.

Povolený sešup

Jak došlo k tomu, že se o Detroitu najednou mluví v souvislosti s neúčastí v play--off, což bylo ještě před pár lety nemyslitelné? Důvodů je víc. Především nesedí slůvko „najednou". Pokles Red Wings nastartoval ještě hluboko v Babcockově éře.

Zprvu byl skoro neznatelný, postupně ovšem nabíral na síle. Osvědčené hvězdy stárly (a braly spoustu peněz), zatímco NHL jako celek mládla a zrychlovala. Přišlo pár ne zrovna povedených trejdů, a i když Detroit má v kádru několik velkých talentů, žádný z nich nedosahuje kalibru Connora McDavida, Austana Matthewse či Patrika Laineho.

Generální manažer Ken Holland je možná nejlepším bossem v NHL Red Wings vede od roku 1997 a je za všemi velkými úspěchy. Detroitská organizace je proslulá systematickou výchovou jiskřivých talentů. Ovšem poslední dobou udělal Holland několik chybných kroků, které se letos naplno projevují. Nikdo to (zatím) neřekne naplno, ale zjevně nastal čas udělat velký řez, vybudovat nové mužstvo kolem Dylana Larkina a dalších mladíků a obětovat tomu několik sezon. Samozřejmě včetně ambice prodloužit rekordní sérii v play-off.

Mrázkovo trápení

Jako jeden z příkladů poněkud zmatené „personální politiky" můžeme poukázat na detroitské brankáře. Petr Mrázek i Jimmy Howard jsou výborní gólmani, jenže mít oba v jed- nom týmu je přehnaný luxus, obzvlášť při jejich vysokých smlouvách. Ročně stojí přes devět milionů dolarů, což je v éře platových stropů docela darda. Ani o jednom z nich přitom nelze říct, že by zrovna zářil. Howard je věčně zraněný.

A Mrázek? „Snažím se zůstat pozitivní a tvrdě pracovat. Věřím, že když v tom budu pokračovat, začnou mě puky zase trefovat," řekl český brankář před pár dny zámořským médiím. Omšelá fráze, že? I z toho je znát, že Mrázek po několika sezonách neustálého vzestupu prožívá tvrdý střet se strašákem neúspěchu. Loni v létě si vyvzdoroval luxusní dvouletou smlouvu, vysoká očekávání ale nenaplňuje.

Změní Mrázek klub?

„Myslím, že jeho výkony jsou lepší, než ukazují čísla," hájí Mrázka trenér Blashill. Čísla jsou ovšem neúprosná. Mrázek má úspěšnost zákroků pod 90 procent a průměr 3,16 inkasovaného gólu na zápas. Náhradník Jared Coreau, povolaný z farmy kvůli Howardovu zranění, má průměr 2,90 a úspěšnost 90,7 procenta. A je mnohem levnější než jeho slovutnější kolegové.

Není divu, že se hojně spekuluje o tom, že Mrázka, kterého si Detroit piplal od jeho osmnácti let, čeká výměna do jiného klubu. Čtyřiadvacetiletý Čech je ale známý svým klidem i gaskoňským sebevědomím. Jen tak něco ho nerozhází. „Soustředím se jen na nejbližší zápas a na svůj výkon," hlásí Mrázek. Pookřál by v novém týmu?

Nepřehlédněte: Ručinský: Olympiáda bez hráčů z NHL ztratí lesk