Doufal, že pomůže protáhnout Moru skrze čtvrtfinálovou uličku a pak se představí na domácím mistrovství světa. Nakonec se ale Branislavu Konrádovi nepovedlo ani jedno. O semifinále jej stejně jako celý tým Kohoutů obrala Plzeň, o šampionát zlobivá třísla.

Teď už dělá vše pro to, aby byl stoprocentně připravený na nadcházející sezonu.

Pro Deník mluvil o nedávném play-off, spolupráci s Janem Lukášem, neúčasti na mistrovství světa či nepravděpodobném odchodu do zahraničí.

Devět střel, šest zákroků, tři góly v síti. Ze hry v tu chvíli bylo pryč ani ne 11 minut. Působení olomouckého brankáře Branislava Konráda v sledovaném sedmém utkání čtvrtfinále play-off proti Plzni, od kterého uběhl už měsíc, bylo jen epizodní.

„To se ve sportu někdy stává, proto je tak pěkný,“ líčil vyrovnaně Konrád během posezonní rozlučkové akce s fanoušky.

Než se stihl v sedmém zápase rozkoukat, seděl na střídačce. A nevěřícně hleděl do prázdna. Byla to až příliš krutá tečka pro slovenskou oporu Mory. Vždyť do té doby si v sérii držel úchvatná čísla. Nedostal se pod 92,5 % úspěšnosti zákroků, ve dvou duelech se dokonce přehoupl přes hranici 94 %.

Přitom na otázku, jak se v sérii cítil, odpověděl: „Tak všelijak. Ze začátku to bylo lepší, pak zase horší. Zdravotně to nebylo úplně nejideálnější, takže jsem se tím trochu protrápil.“

Rodák z Nitry ukázal velkou odolnost – psychickou i fyzickou.

Začněme tím prvním. Už několikrát během svého čtyřletého působení na Hané zvládl bleskurychle hodit za hlavu nepovedený zápas, aby dva dny nato předvedl bezchybný výkon.

Na důležité chvíle se dokáže připravit, i když je třeba po zranění a puk si osahá leda na tréninku. Jen si to vezměte. Od 19. února kvůli zranění nechytal, herní praxi ochutnal znovu až 8. března. Jenže v posledním utkání základní části proti Chomutovu nešlo absolutně o nic – alespoň z pohledu Kohoutů.

Konrádovi spoluhráči příliš nepomohli, dostal pět gólů.

S LUKÁŠEM JSME SE PODRŽELI NAVZÁJEM

Pro zahajovací duel čtvrtfinálové řeže proti Plzni šel do kasy jeho kolega Jan Lukáš, který jako čerstvý ženáč zářil, když byl Konrád na marodce. „Byl to logický a správný tah. Nebyl jsem navíc zdravotně úplně v pořádku. Když jsem chyběl, Honza měl parádní formu,“ uznal.

Jenže stačila osmigólová nálož v prvním utkání a vše bylo jinak, dalo by se říct „při starém“ – Konrád šel do akce, Lukáš se přesunul na střídačku. „Každý, kdo tam je, by měl být připravený. Jsem rád, že jsme to zdramatizovali, i když jsme nepostoupili.“

Celkově to pro něj byla v nedávno uplynulé sezoně nová zkušenost. V předešlých dvou letech totiž byl takovým „maratoncem“. Pokud mohl, chytal. Jeho kolegu Martina Faltera posílal tehdejší trenér Zdeněk Venera do branky jen v případě nouze.

„Sezona nám s Honzou vyšla vynikajícně. Když to tolik nešlo mně, šlo to jemu, když to nešlo jemu, šlo to mně. Podrželi jsme se navzájem, což bylo důležité. Věřím, že nám to tak bude klapat i v další sezoně,“ doufá.

Vedení klubu a trenéři nové brankářské dvojici před sezonou jasně vyložili karty. „Lišilo se to akorát v tom, že jsem nechytal úplně všechno. To jsme ale věděli, na tom jsme se dohodli. Už před sezonou bylo dané, že nás budou trenéři víc točit. Oba jsme věděli, do čeho jdeme.“

Psychickou odolnost bychom tedy měli, teď ta fyzická.

Umí se kousnout a i přes bolest podat nadstandardní výkon. Mohli byste říct: Je to play-off, tam přetrpí bolest snad každý. Jenže na gólmanovi leží ta největší zodpovědnost.

Konrád vložil do snahy o postup do semifinále všechno, i když v duchu věděl, že to bude mít svou daň – jistou neúčast na domácím světovém šampionátu.

DOMÁCÍ MS? PROTI BYLA TŘÍSLA

„Mrzí to dvojnásobně, je to nepříjemné. Stále jsem zvažoval, jestli jít, nebo nejít. Mám ale dlouhodobější problémy s třísly a poslední měsíc už to bylo špatné. Jak už jsem řekl, docela jsem se tím v play-off protrápil,“ odtajnil své zdravotní problémy.

„Jít tam s tím, že nejsem stoprocentně v pořádku… Na mistrovství nemůžete trénovat na třicet nebo čtyřicet procent. Tam už je to jako v play-off – dáte si trénink 15 minut a pak nějaké drobnosti. Je prostě potřeba ještě měsíc trénovat a já už jsem toho nebyl schopný,“ dodal.

Škoda. V extralize patří od svého příchodu k nejlepším gólmanům, na mistrovství byl coby olomoucký Kohout hned po své premiérové sezoně na Hané, vloni si pak střihl olympiádu v Jižní Koreji. Na konci sezony ho ale už potřetí za sebou dohnaly zdravotní potíže, které mu pro šampionát vystavily stopku.

A tak se místo reprezentačních povinností začíná dávat do kupy.

„Za chvíli začínám rehabilitaci s třísly, mám na to nějaký měsíc, měsíc půl, abych se dal dohromady. Doufám, že fyzioterapeuti a doktoři mi pomůžou dostat se z toho co nejdřív,“ uvedl na začátku dubna při rozlučce s fanoušky.

Pro fanoušky je ztělesněním olomouckého extraligového rozkvětu. Získal si je výkony i pozápasovými děkovačkami. A to bude pokračovat – další tři sezony.

„Těším se a věřím, že se nám podaří udělat už nějaký větší úspěch. Když vidím, jak tu jsou lidi nadšení, a to jsme nepostoupili přes první kolo, to je paráda. Věřím, že jim uděláme radost a postoupíme dál,“ říká.

I když ho vypadnutí samozřejmě mrzelo, nesmutnil dlouho. „Udělali jsme šestku, a i když jsme potom v play-off neprošli dál, určitě se to bude hodnotit jako dobrá sezona,“ myslí si.

JÍT VEN? VELMI MÁLO REÁLNÉ

Olomoucké výkony i letos spadaly v očích široké hokejové veřejnosti do kategorie „překvapivé“, i když za sebou Mora už měla sezony, v nichž ukázala, že není jen hadrem na utírání.

„Kromě jednoho roku, co jsem tady, jsme vždycky udělali play-off, dvakrát z toho šestku. Možná je to jen taková nálepka. Já ale věřím, že se nám bude dařit i dál. Když to o nás bude dál někdo říkat, ať to říká, my si půjdeme stále to svoje,“ nenechává se ničím rozhodit.

Ani na moment ho v průběhu ročníku nenapadlo, že by nejbližší budoucnost olomouckého hokeje měla být bez něj. I když člověk by v 31 letech ještě mohl mít chuť zkusit zahraničí. Ať už z důvodů sportovních, nebo finančních.

„Já v zahraničí jsem,“ směje se, a pak dodá.

„Uvidíme. Mám tu rodinu a je třeba přizpůsobovat věci podle ní. Jak už jsem řekl víckrát, jsem tu spokojený. Uvidíme, ale už je to asi velmi málo reálné,“ podotkl.

Nehrne se za štací mimo Česko a Slovensko i proto, že zkušenost s cizinou už má? V minulosti totiž působil v Bělorusku a Německu. „To vůbec,“ odmítl tenhle aspekt a zopakoval: „Jsem tu a jsem tu spokojený. Jsem rád, že přišla nabídka. Muselo by to být něco z KHL, a to je momentálně velmi těžké, takže to absolutně neřeším. Je to tak, jak to je.“

A proto i v dalších měsících a letech bude trápit střelce soupeřů jako olomoucký Kohout.