„To je mi taky záhadou," směje se Martin Straka, dlouholetý parťák a dvorní nahrávač české osmašedesátky. Majitel hokejové Plzně na okamžik zvážní a povídá. „Je fyzicky skvělý, byl dobře stavěný odmalička. On byl takový kluk z vesnice. Všechno má silné - lýtka, zadek, celé nohy."
Vzápětí už Straka pokračuje s humorem sobě vlastním.
„Navíc jsem slyšel, že nasadil dietu, vynechal tu svou oplatečku a věnuje se sám sobě."
Možná to byl právě humor, který ty dva spojoval. Straka však dokázal Jágrovi vyhovět i na ledě a v tom byla jejich síla. „Snažil jsem se to za něj objezdit dozadu, nechávali jsme mu prostor. Hledal si místo. Většinou na něj totiž nejel jeden hráč, ale dva. Věděli jsme, že nás pak někde najde," říká plzeňský hokejový šéf.
Že je Jágr výjimečný, není žádný překvapivý objev. Ale v čem nejvíc vyniká? A co z něj dělá hokejového „boha", kterého hltá celý národ i hokejoví fandové za hranicemi?
„Odpověď by asi zabrala hodně místa, ale já nebudu hovořit o tom, co je každému fanouškovi zřejmé, když se dívá na Jardu, jak hraje," líčí Marian Jelínek, někdejší Jágrův osobní kouč a trenér extraligové Mladé Boleslavi. „Budu hovořit spíše o věcech, které nejsou na první pohled jasné, a tím je totální seberealizace ve hře respektive tak silná emoční vazba, která je podložená určitým vnitřním smyslem, až životním smyslem, který Jarda našel v hokeji. Z toho pramení ta síla, odhodlání, neutuchající touha, chcete-li neustálá motivace dělat to, co dělá."
Jágr a stav „zóna"
Jelínek mluví i o takzvaném stavu „zóna". „Jde o tak silné vtažení do hry, že člověk zapomíná sám na sebe. Já říkám, že je rozpuštěn do hry," vysvětluje. „A takového vtažení dosáhnete opět pouze silnou emoční vazbou, neboli vášní pro to, co děláte."
Dá se něco takového naučit? Nebo máme tuto schopnost vrozenou?
„Myslím si, že to vrozené není. Vždyť se nám v životě často stane, že něco nemáme rádi a za určitých okolností se tento stav mění. A také naopak, samozřejmě," uvažuje Jelínek. „Záleží na prostředí, na inspirujících lidech, které potkáváme, a na nás samotných."
Můžete se přetrhnout, když ale tělo „stávkuje", nic nezmůžete. Jágrovo tělo až na drobné bolístky šlape jako dobře promazaný stroj. „Je to asi souhra mnoha faktorů, genetických dispozic, píle, poznání sám sebe, co mi vyhovuje a co škodí, a v neposlední řadě i štěstí," myslí si Jelínek.
Jágrova hra se přesto za čtvrt století změnila. „Trošku zpomalil, ale zase to dohání zkušeností," poodhaluje Straka. „Ví, kam si má najet. Je jasné, že nebude lítat jako před deseti lety. Teď se cpe víc ke gólmanovi. Za mých časů byl víc na mantinelech, dneska už to tolik nedělá. Soustředí se na dorážky, nevysiluje se po koutech."
A Jelínek dodává: „Změnil se především jeho pohybový rádius a vytíženost ve hře se snížila. Z hlediska taktického daleko více hraje pro tým, což je vidět především v defenzivních věcech, chodí více do prostoru branky na doražené a tečované kotouče a více střílí z první. Prostě si hru přizpůsobil adekvátně tomu, jak hokejově stárne."
V této sezoně má Jágr na kontě už dvacet gólů, vyšvihl se na třetí místo historických tabulek. Mohl být ještě výš, nebýt štace v ruské KHL. „To je jasné, že by poskočil. Odešel v nejlepších letech, kdy dával čtyřicet gólů za sezonu," počítá Straka.
Může za to láska?
I s poloviční střeleckou produktivitou však letos mladším Čechům v NHL vládne. „Mozarta přece také nepředčili mladší. V mnoha oborech lidského konání jsou géniové. A Jarda Jágr je hokejový génius," usmívá se Jelínek.
Vysvětlení je celkem prosté. „Hokej miluje," říká jednoznačně Straka. Láska k čemukoliv zmůže mnoho.
„Láska ovlivňuje trénink, respektive úsilí do tréninku, reakce na kritiku, na úspěch, určuje i míru zlepšení za čas, stanovuje naše vnitřní prostředí vůči dané věci a podobně," říká kouč Jelínek. „Je přeci velký rozdíl, jestli chodím na angličtinu kvůli rodičům, anebo proto, že mě to baví, že v tom chci být nejlepší, že v tom vidím ohromný smysl."
Nový Jágr se zatím nenarodil, nebo se důmyslně skrývá.
„Nevidím ho," je si jistý Jelínek. „A myslím, že už ho určitě neuvidím."