Fakír Holeček: Svého nástupce zatím nevidím

Olympiáda v Deníku

play_fill

Lovestory na kurtu: Rozchod je nezlomil, Siniaková s Macháčem po zlatu mlžili

Paříž je nejen město lásky, ale v posledních dnech také město sportu. I tyto…

Legendární gólman, který napsal několik zlatých kapitol do kroniky československého hokeje, začínal v padesátých letech s hokejkou jako hráč v poli.

Jenže neuspěl. Ze dvou klubů jej vyhodili a pak – naštěstí pro československý hokej – zalezl v pražské Slavii do brány. Generace sportovních fanoušků jej pamatují jako Fakíra, který čaroval hlavně parádním rozklekem.

Když Čechoslováci poráželi nenáviděné Sověty, býval národním hrdinou stejně jako později jeho nástupce Dominik Hašek v Naganu.

Od hokeje neutekl ani po skončení aktivní kariéry. V roce 2004 poprvé otevřel společně s Romanem Višňákem speciální brankářskou školu. Letos se stará o tréninkovou náplň už pátého ročníku.

Začátky vaší brankářské školy ale nebyly úplně jednoduché. První ročník jste museli kvůli nízkému zájmu dokonce zrušit.

Měli jsme tehdy dvanáct přihlášených. Další rok už jsme měli dvacet přihlášek, se ztrátou jsme ročník otevřeli. Druhý rok už jsme měli 40 zájemců, poslední dva roky už je těch kluků 72.

Gólmani se nesmí bát. Jak malé kluky odnaučujete strachu?

Myslím si, že se dneska vůbec bát nemusí. Mají tak kvalitní výstroj, že prakticky nemají žádnou slabinu, kde by mohlo dojít ke zranění. I helmy jsou bezpečné. Já jsem ještě v osmnácti chytal za muže Slavie bez helmy, bez masky.

Vy jste se prý učil čelit strachu tím, že jste sledoval střely nechráněný přes síťku za brankou…

Ano. Za brankou byla pověšená síť, a když puk vrazil do sítě, snažil jsem se nezavírat oči. Hlavní je nebát se.

Co říkáte experimentu trenéra gólmanů jihlavské Dukly Petra Jaroše, který trénuje i na vašem kempu a který na střeleckém tréninku poslal do branky gólmana Milana Řehoře bez masky?

Je to jeho věc, jeho riziko, jeho systém práce. Já bych to nedělal.

Za vás to ale bývalo běžné…

Je to ale strašně riskantní. Hned na začátku jsme si řekli, že tady je náš trénink, ne jihlavský. Nebudu riskovat, že se tady některému gólmanovi něco stane.

Jaká byla za vašich mladých let výchova brankářů?

Skoro žádná. Když jsem začínal v žácích, jeden bývalý brankář, který chytal na úrovni divize, mi ukázal základní zákroky. To bylo všechno, pak už jsem vyrůstal sám.

Vy jste to ale nejdřív zkoušel jako hráč v poli, ne?

Zkoušel jsem to v poli ve dvou klubech. Asi se mi tak moc nedařilo, vždycky jsem tam byl jen tak dva měsíce, než mě vyhodili. Tak jsem se pak zase pokorně vrátil do brány.

Těm nejstarším, co tu jsou, je sedmnáct let. Takže je to otázka pěti šesti let. Ale největší radost mám z těch malých, někteří jsou tu už počtvrté, jsou u nich vidět velké pokroky.

Existují u nás ještě jiné kempy specializované na brankáře?

Slyšel jsem, že měl kemp v Havlíčkově Brodě bývalý brankář Brna Daněk. Ale to bylo v daleko nižším počtu účastníků. A pak jsou kempy, kde jsou i brankáři, ale nemůžou se jim tolik věnovat, protože trénink je zaměřený hlavně pro hráče.

Za vašeho nástupce byl považován Dominik Hašek. Ten teď završil svoji bohatou kariéru. Vidíte někoho, kdo by mohl hrát podobně dominantní roli jako vy nebo Hašek?

Zatím nikoho takového nevidím. Myslím tím, dostat se na světovou úroveň. Tu evropskou úroveň má Vokoun, ale ten je buď zraněný nebo hraje v klubu, takže reprezentovat nemůže. U nás je to jediný brankář, Mensator, ten už měl být dva roky v národním mužstvu. Ale bohužel pan trenér Hadamczik proti němu zřejmě něco měl, protože Mensáč letos dokazoval, že bez něj by Karlovy Vary v životě nebyly ve finále. A pak je to brankář Budějovic Turek, který už ale nemá kvůli svému věku zájem reprezentovat, protože chce mít svůj klid a odpočinout si. Jiného nevidím.

Ale u třiadvacetiletého karlovarského Lukáše Mensatora ta perspektiva vzhledem k jeho věku je, souhlasíte?

Už měl mít nejméně jedno mistrovství světa za sebou! (důrazně) Už je to ztráta času, měl by zkušenosti.