Petře, co se v souboji s Tomášem Černým stalo?
Abych pravdu řekl, ani jsem to neviděl. Soustředil jsem se na puk, hrál jsem ho nohou. Vím, že tam byl kontakt, ale v první moment jsem byl přesvědčený, že to faul nebyl. V průběhu zápasu jsem ale zaslechl, že tam byla hokejka, což mě samozřejmě mrzí. Bohužel, zpátky už to vzít nemůžu. Doufám, že se mu nic nestalo.

Dominik Lakatoš svého spoluhráče šel hned po buly mstít.
To je v pořádku, on je takový. Chtěl se mi postavit, oni to vidí jednostranně, že to byl určitě faul. Já jsem s postupem času taky nebyl přesvědčený, že to faul nebyl. Chápu ho, chtěl se postavit za spoluhráče.

Strach byla cesta do pekla

Zápas jste měli skvěle rozehraný, ale zase jste prohráli. Proč přišel kolaps během necelých tří minut?
Nevím, jestli to byla karma, že nám to pak otočili. Je to těžké. Určitě by se nám to nemělo stávat, bohužel v tom našem rozpoložení máme asi každý gól v hlavě. Možná jsme se o výsledek začali trochu strachovat, což byla cesta do pekla. Nakonec můžeme být rádi za ten bod, že jsme hned srovnali 3:3.

Mohli jste mít alespoň dva body, ani to se vám nepovedlo.
V prodloužení je to loterie, taky jsme tam měli šance. Nedali jsme a z protiútoku jsme dostali gól. Máme bod, bohužel jsme měli mít tři.

Je taková prohra pro psychiku mužstva horší než třeba ta páteční proti Spartě?
Nesmí se nám to stávat, to rozpoložení však není ideální. Myslím si ale jinak, že ten výkon nebyl špatný. Nebyli jsme leklí, mrtví, prostě jsme se rvali. Bohužel ta produktivita nás sráží.