Po povedené sezoně v Karlových Varech z něj tryskala radost na všechny světové strany. Svým výstupem si nejen získal srdce několika českých příznivců, ale dost možná také lukrativní angažmá v zahraničí. „Nebudu lhát, nejvíce mě láká Švýcarsko,“ prozradil osmadvacetiletý rodák z Mariánských Lázní. Rozpovídal se rovněž o svých plánech na léto a prozradil i leccos na trenéra Filipa Pešána.

Z obyčejného kluka z Mariánských Lázní je nyní hvězda národního týmu. To se hezky poslouchá, nemyslíte?
Poslouchá se to moc hezky. Když jsem odcházel z Mariánek do Plzně, tak jsem věřil ve velký impulz v kariéře. Jenže tam jsem v dorostu téměř na rok skončil s hokejem. Tehdy bych si asi nedokázal představit, že to dotáhnu až na světový šampionát. Takže ano, je to příjemné (úsměv).

Když se řekne uplynulé mistrovství světa v Rize, co se vám jako první vybaví v hlavě?
Je to těžké, stále u mě převažuje zklamání z týmového neúspěchu. Jednalo se o mé první mistrovství v kariéře, které jsem si navíc nesmírně užíval, ale i přesto zatím převládají tyto negativní emoce z našeho nepříznivého výsledku.

Ale z osobního pohledu asi nelze šampionát hodnotit jinak než kladně, viďte?
Samozřejmě. Já jsem na turnaj odjížděl se zcela diametrálním očekáváním. Počítal jsem s tím, že toho tolik neodehraji a budu spíše čekat na šanci. O to víc jsem byl překvapen, že přišla hned v prvním utkání. Nakonec jsem odehrál všechny zápasy a snažil se odvděčit za důvěru, kterou do mě trenéři vložili. Takže ta spokojenost je maximální.

Nejlepší český hráč na turnaji. Je tato nálepka alespoň malou náplastí za týmovým zklamáním?
Na prvním místě je u mě jednoznačně tým, takže spíše vnímám to zklamání z neúspěchu. Myslím si, že každý sportovec v týmovém sportu by to měl mít takhle nastavené, mít na prvním místě ten kolektiv, bez ohledu na to, o jakou soutěž či turnaj jde. Když se daří kolektivu, tak se následně daří i jednotlivcům.

Povedený výkon jistě neunikl také evropským skautům. Lákala by vás případná nabídka z ciziny?
Určitě ano. Přiznám se, že již nějaká jednání proběhla, ale stále mám ještě rok platnou smlouvu v Karlových Varech. Je tam nějaká výstupní klauzule, takže se to vše bude řešit v nejbližší době. Netajím se však tím, že bych si rád vyzkoušel zahraniční angažmá. Je to můj dětský sen.

Jiří Sekáč a Jakub FlekJiří Sekáč a Jakub FlekZdroj: Český hokej

Kam vás to nejvíce táhne?
Jednoznačně do Švýcarska. Samozřejmě kdyby došlo na věc, tak bych si zřejmě nevybíral, ale pokud mám zvolit vysněnou lokalitu, tak je to právě země helvétského kříže. Každý hokejista má ty cíle nejvyšší, to já samozřejmě taky, ale v této věci jsem realista. Vlak do NHL mi asi pravděpodobně ujel, na to už jsem starý (úsměv).

Možná je právě teď ten správný čas se posunout.
Uvidíme. Jak říkám, stále mám smlouvu ve Varech. Už jsem to řešil v průběhu turnaje, zejména z důvodu té výstupní klauzule, která má pro většinu hráčů časový rámec. A mě už docela tlačí čas. Mám nabídky jak ze Švýcarska, tak i Ruska. V blízké době se to jistě rozsekne.

Na začátku přípravy by si na vaše místo asi nikdo nevsadil. Věřil jste v nominaci na MS?
Abych byl upřímný, tak vůbec ne. Byl jsem vděčný za nominaci na první kempy, ale říkal jsem si, že přeci není možné, abych se na MS probojoval. Vždyť přijedou kluci z Evropy, nedej bože ze zámoří. Jenže čas plynul, týdny utíkaly a já i přes značné škrty v nominaci zůstával v kádru. Začal jsem si říkat, že by to možná mohlo vyjít. No a vidíte, ono to vyšlo (úsměv).

Podobný příběh zažil před lety také Martin Zaťovič. Vzpomínáte?
Samozřejmě ano. Hned se mi ten jeho příběh vybavil v hlavě. On to tehdy také dotáhl z Karlových Varů až na mistrovství, čímž odstartoval velkou kariéru v Rusku. Zaťa byl a stále je skvělý hokejista, se kterým udržuji velice blízký kontakt. V průběhu kempů mi psal a držel mi palce, čehož si zpětně velice vážím.

Váš rodný region musel šířit pýchu na všechny strany, že?
Asi ano (úsměv). Po šampionátu jsme měli pár rozhovorů pro tamější média, dokonce i společně s Jirkou Sekáčem, který je rovněž rodákem z Mariánek. Takže nyní se to trošku roztrhlo s tím mediálním provazem.

Proč se ani letos nepovedlo prolomit to věčné čekání na medaili?
Hodně záludná otázka, kterou si zřejmě pokládá každý, kdo se nějakým způsobem pohybuje v hokejovém prostředí. Není se za co schovávat, je to naše selhání. S tím týmem, který jsme na šampionátu měli, se zkrátka úspěch očekával. Měli jsme slabší start, což asi nikdo nečekal, a poté se nám do rozjetého vlaku těžko naskakovalo. Naše hra se sice zlepšovala, ale ve čtvrtfinále jsme ztroskotali na Finsku, kde to bylo o jediné brance. Bohužel my jsme ji nedali.

Velká očekávání, ale realita je krutější, než se zdá. V čem byl český tým pozadu?
Když jsem měl možnost sledovat ostatní zápasy našich konkurentů, tak bych přímo neřekl, že by český tým v něčem přímo zaostával za konkurencí. Možná bych vypíchl kvalitu v zakončení. Těch šancí jsme měli opravdu velké množství a v klíčových momentech jsme zkrátka selhali.

Všichni doufali, že po obratu se Švédy přijdou lepší zítřky. Nepřišly, proč?
Po samotném obratu se nám zvedlo sebevědomí. Tým si začal věřit, konečně jsme hráli to, co jsme chtěli. Ale ani v dalších utkáních nás nečekalo nic lehkého. Třeba utkání s Dány, kteří jsou pravidelně podceňovaným týmem, ale já si stojím za tím, že jde o velice silný výběr plný kluků z Evropy. Ten herní projev byl výrazně lepší, ale vše rozhoduje jeden jediný zápas, a to je čtvrtfinále. Tam jsme úspěšní nebyli, takže veškeré naděje šly vniveč. 

Největší popel se sype na hlavu trenéra Pešána. Po zásluze?
V tomto stojím pevně za Filipem, a to ve všech směrech. Neříkám to vůbec proto, že bych si tu chtěl přilepšovat, ale zejména proto, že spousta lidí ho vůbec nezná a soudí jej například podle jeho výrazu na střídačce. Přitom kdyby pak viděli jeho emoce v kabině, tak by určitě byli překvapení. Je to skvělý a pohodový chlap, se kterým se dá povídat opravdu o všem, nejen o hokeji. Párkrát jsme spolu poklábosili na hotelu a bylo to moc fajn. Ale ano, medaili jsme nepřivezli a kritika je pochopitelná.

Pomalu ale jistě tu opouštíme trend důvěry hráčům z domácích soutěží. Zaostává úroveň české ligy za evropskou špičkou?
Myslím si, že ano. Nebudu se za nic schovávat, musíme být upřímní. Extraliga je určitě kvalitní soutěž, jenže zřejmě stále nenaplňuje ty atributy top soutěže. Ať už je řeč o herní stránce, tak i zejména té finanční. Ostatní soutěže jsou lukrativnější a lákavější, ti nejlepší hráči je vyhledávají, jelikož se chtějí podívat za hokejem do světa a vydělat si peníze, které by tady jednoznačně nedostali. To jsou jasné fakty, které české lize rozhodně nehrají do karet.

Přitom takoví Němci ukázali, že s domácími kluky jde v pohodě vyhrávat.
Máte pravdu. Nejen Němci, ale také třeba Finové, kteří před dvěma lety došli s domácím výběrem pro zlato a letos sahali po obhajobě. Na druhou stranu si pojďme říct, když máte možnost povolat do týmu hvězdy NHL, které na ledě dominují, tak by bylo téměř trestné odmítnout jejich služby. U nás to byl třeba Dominik Kubalík nebo Filip Hronek. Takové hráče nemůžete odmítnout. Ale tohle je složité téma, záleží také na úhlu pohledu.

Jaká byla uplynulá sezona z pohledu Karlových Varů?
Taková řekl bych klasika, průměr. Měli jsme poměrně slušný začátek, kdy jsme vyhráli množství zápasů. Hodně nám pomohli kluci ze zámoří, jak Kuba Lauko, tak i David Kaše. Bylo to nahoru dolů, jako na houpačce. Byli jsme schopní otočit zápas se Spartou z 1:4 na 5:4 a poté třináctkrát v řadě prohrát. Celá sezona, navíc bez diváků, byla divná. Na druhou stranu jsme udělali alespoň předkolo play-off, což byl takový náš ústřední cíl. Ale nepostup je pro mě zklamáním, i přes sílu pardubického týmu jsem věřil, že je porazíme.

Nyní vás čeká zasloužená pauza od hokeje, jak s ní naložíte?
V následujících týdnech to bude celkem nabité (úsměv). Příští týden jedu se známými na dovolenou do Itálie, budu si rovněž užívat volno tady v Česku, možná zajedeme na Moravu a navštívíme svatbu kamaráda Tomáše Rachůnka. S přítelkyní plánujeme také dovolenou u moře. Ten měsíc chci věnovat zejména odpočinku, jelikož tělo je po tom roce opravdu unavené. Poté se však opět vrhnu do přípravy na další sezonu, nechci nic podcenit. 

A kde byste rád přípravu dokončoval?
Nebudu nic tajit, určitě ve Švýcarsku (úsměv).