"Paráda! Já jsem rád, že jsem mohl konečně trénovat!" zářily oči Máťovi. Na teplickém Zimáku se proháněl v dresu Floridy Panthers. "Jsem ale unavený," připustil drobné komplikace. Na ledě byl po dlouhých sedmi týdnech. Na konci hodinového drilu už "tahal kačera".

Jeho spoluhráči na tom byli podobně. "Špatně se mi dýchalo, ale puk jsem viděl," říkal tiše Kuba. "Já jsem se zpotil, ale dal jsem tři góly," chlubil se Honza. "Roušky mě štvou, ale dobrý," přizvukoval David, když si sundal svou bílou helmu. "Viděli jsme na internetu, že jedna firma, která dělá hokejovou výstroj, se už pustila do výroby speciálních roušek, které jsou poutky uchycené na košíku. Poprosil jsem kamarádku, je krejčová, aby se o něco podobného pokusila. Povedlo se jí to," pochvaloval si tatínek malého špunta.

Další rodič na to šel jinak. Jeho řešení překvapí. "Udělal jsem klukovi speciální roušku z dámských kalhotek. Jsou totiž z látky, která je perforovaná, dobře se přes ní dýchá. Že z nich má roušku, jsem Štěpovi ale radši neříkal, protože by ji pak nechtěl nosit," vylíčil hokejový táta, jehož syn se na ledě bruslil v litvínovském dresu.

RADĚJI JE NEHONILI JAKO OBVYKLE

"Snažili jsme se cvičení poskládat tak, aby byla co nejméně namáhavá. A také s ohledem na to, že řada dětí opravdu dlouho na ledě nebyla. Po ledě je nehoníme, jako jsme honili třeba na začátku sezony," objasnil Cimrman. "U ledu to asi v rouškách není tak hrozné, jako bude pro sportovce, kteří začnou trénovat ve vytápěných halách. Ale úplně přesně to posoudit nedokážu," přidal předseda a trenér HC Teplice svůj pohled. Po tréninku malé špunty odměnil klubovými rouškami. 

Pro teplické hokejisty díky spolupráci s Litoměřicemi zařídil už před dvěma týdny tréninkové jednotky na otevřeném zimním stadionu v Povrlech. "Všechny ty zákazy a nařízení nás stojí nemalé peníze. K tomu totiž musíme teď platit dvojnásobné položky za ledy na našem Zimáku, protože jsme museli jednotlivé třídy rozdělit na dvě skupiny. Ale stojí to za to, pro děti to děláme rádi."

Současné vládní nařízení totiž dovoluje tréninky na uzavřeném zimním stadionu pouze skupině o devíti hokejistech a jednom trenérovi. Navíc se ne všem rodičům líbí, že jejich děti musí mít během drilu na dýchacích cestách roušku. "Pár rodičů nám řeklo, že jejich děti s rouškou trénovat nebudou, ale je to nějakých pět až deset procent, nic hrozného," prozradil Cimrman. "Chápeme je. Jsme rádi, že jim můžeme nabídnout ty Povrly."

Na dětech a rodičích je prý i přes velké komplikace znát obrovské nadšení a hlad po hokeji. "V Povrlech jsme neměli k dispozici lukrativní časy, navíc je to tam pětatřicet minut cesty, přesto byl zájem velký. I nadále budeme povrlský led využívat. Vypadá to, že po celý prosinec, o vánočních prázdninách pak budou bloky delší. Mně osobně se tam líbí, dětem také. Je to pro všechny takové winter classic. A teď už budeme mít i lepší čas, tak věřím, že dětí bude ještě více," uzavřel Martin Cimrman.