V předloňské sezoně semifinále, o rok později dokonce účast v přímé bitvě o extraligové prvenství. Dvě velké vlaštovky, které daly fanouškům pražské Sparty potřebnou naději, že klub skutečně kráčí tou správnou cestou. Nebylo tak žádným překvapením, když Pražané odtajnili pro letošní ročník jasný titulový plán.
S našlapanou kabinou, která budila na papíře snad ještě větší strach než v uplynulé sezoně, to také mělo jít poměrně hladce. A nakonec se tento náčrt z klubových kanceláří povedlo navzdory krkolomnému rozjezdu sezony, jenž odskákalo trenérské duo Patera-Martinec, v rámci možností převést i do reality.

Po návratu trenérského spasitele Miloslava Hořavy ožila Sparta nevídaným způsobem a od poloviny základní části byla v podstatě k nezastavení. Jeho svěřenci vystoupali v tabulce až těsně pod vrchol, dlouho dokonce tlačili na druhé Vítkovice, boj o stříbrný odznak však nakonec prohráli. A na svého soupeře do čtvrtfinále tak čekali ze třetí příčky.
Jako bouchání hlavou do zdi
Po rozluštění několika rébusů z předkola bylo už dopředu jasné, že Pražané si to v boji o postup mezi elitní čtyřku rozdají buď s brněnskou Kometu nebo třineckými Oceláři. Tak či onak, na rozjezd play-off tedy rozhodně žádná procházka růžovým sadem. A když liberečtí Bílí Tygři zvládli adrenalinový závěr série s Plzní, mohla se extraliga těšit na velkou reprízu loňského finále.
Nyní se však trochu pozměnily role. Za favorita série byla tentokrát označena pražská Sparta, na obhájce titulu tak zbyla pozice outsidera. První polovina úvodního duelu v O2 areně tomu také jednoznačně odpovídala, jenže poté se misky čtvrtfinálových vah začaly pomalu ale jistě překlápět na stranu Třince.

Jako když házíte hrách na stěnu. Boucháte hlavou do zdi. Všechno bylo marné. V pátém utkání na domácím ledě si Sparta vylámala téměř všechny zuby na pevné defenzívě Motákova sboru, kterému dodal pomyslnou třešničku na dortu famózní Ondřej Kacetl v brance. A najednou stála před tehdy tak sebevědomou Spartou hrozba vyřazení.
Předčasný konec sezony museli Pražané odvrátit ve Werk Areně, jenže původně zamýšlený boj o holý život se ve Slezsku velice rychle proměnil v exhibici domácích válečníků. Třinec doma rozstřílel Spartu vysoko 5:1 a definitivně poslal jednoho z hlavních žadatelů o mistrovský titul na dovolenou.
„Vyřazení je zklamání, obrovské zklamání. Určitě jsme chtěli jít dál, ale nenašli jsme žádnou cestu, jak dát góly. Nejvíc mě však tento konec mrzí kvůli našim fanouškům,“ přiznal po prohrané sérii trenér Pražanů Miloslav Hořava.
Třinec byl play-off tým, my prostě ne
Šok. Obrovské zklamání. Přesně jako to vystihl v pozápasovém rozhovoru hlavní trenér. Je to však pořád jenom smůla, nebo už se dá mluvit o neschopnosti zvládat klíčové chvíle sezony? Nejeden fanoušek Sparty teď musí mít v hlavě pořádný guláš. A hrdí pamětníci s rudým dresem už ho mají takových dobrých šestnáct let.
Rok 2007. Tehdy se ona železná Sparta radovala naposledy. Léta dominance a obrovské slávy však vystřídalo jedno velké a kruté vystřízlivění. Trvalo pár let. Dekádu. A trvá i nadále. Přestože letos mělo být jenom zopakování finálové účasti naprostou samozřejmostí.

Místo toho se nabitá kabina plná velkých jmen, která ovšem měla v sérii s Třincem k play-off módu poměrně daleko a spíše místy připomínala hudební kapelu v krizi, musela smířit s další krutou realitou. Spartu (ne)zastavíš. Bohužel už ve čtvrtfinále.
„Třinec se předvedl jako play-off tým, to my jsme prostě nebyli,“ přiznal zklamaně obránce Michal Kempný.„Předčili nás ve všech detailech, byli zkrátka odhodlanější,“ dodal kapitán Michal Řepík.
Stačil jeden náraz do tvrdé ocelové zdi a Sparta je rázem zpět na úplném začátku. A v holešovických kuloárech mají nyní rozhodně o čem přemýšlet.