Kliknutím zvětšíteAby toho nebylo málo, kromě týmového progresu je o úspěšné hráče zájem v zahraničí, včetně NHL. Posledními příklady jsou Aleš Stezka a Patrik Koch. „Většinou to tak je. Po úspěchu chodí nejlepší pryč,“ říká smířeně Miloš Holaň, který se vyjádřil i možné zvučné posile v podobě útočníka Davida Krejčího.
Vědělo se, že Aleš Stezka a Patrik Koch po sezoně odejdou. Byly to ty největší zářezy v sestavě, které jste museli řešit?
Zářezy. (pousměje se) Byly to ztráty, obrovské ztráty, na druhé straně jsem rád, že i z Vítkovic se dá dostat do NHL. Teď už to můžu posoudit i jako trenér, nejen jako hráč. Klukům přejeme vše nejlepší a může to být lákadlo pro další, protože je vidět, že se tady dělá dobrý hokej a angažmá u nás stojí za to. Věřím, že každý hráč je nahraditelný, i když není typologicky úplně stejný, ale musíme se s tím vyrovnat. Jako ostatní mužstva, protože hráči přichází a odchází. A co si budeme vykládat, většinou po úspěchu chodí ti nejlepší pryč.
Každý rok jezdíte do Ameriky. Proč si kluby vybírají starší hráče? Mladší je v draftu nezaujmou?
Mládež není tak úspěšná, tak tam možná není tolik na výběr. A třeba chtějí už hotové hráče. Když tam jdou dneska, tak ti kluci mají lepší pozice, jsou lépe jazykově vybavení a rychleji zapadnou. Ještě bych řekl, že možná každý hráč zraje v jiném věku. Je to trochu posunuté, všude hraje spousta starších hráčů, a to je přesně ta politika, kterou oni sledují.
Prosadí se Stezka a Koch v Seattlu, respektive Arizoně?
Já bych jim oběma velmi přál, aby hráli, ale nebudou to mít jednoduché, protože mají kontrakty, které jim to nemusí zaručit. Pokud máte jednosměrný kontrakt a nemůžou vás poslat na farmu, je vaše pozice lehčí, než naopak. Oba k tomu mají předpoklady a myslím si, že jsou i v mužstvech, kde tu šanci mohou dostat. Znám ale politiku NHL a vím, že tam to není občas jen o kvalitě hráčů. Je to byznys a když jsem si přečetl, že v Seattlu podepsali dalšího gólmana, tak jsem nerozuměl, proč Aldu berou. Možná za tím ale je politika klubu, že někoho vytrejdujou.
Šanci ale podle vás dostanou…
V těch klubech by byli blázni, kdyby jim ji nedali. A pak už bude záležet na nich. Není to vyloženě jen na nich, protože se musí sejít hodně okolností. Třeba natrefit na dobrého trenéra, vím, jak to bylo u mě. Potenciál v nich je, jen ho s dávkou štěstí využít. Mluvil jsem s oběma a říkal jsem jim, aby to nezabalili po prvním neúspěchu, aby bojovali minimálně celou sezonu. I kdyby šli na farmu, aby vydrželi a ukázali se. Tak to tam je.
Jak jste spokojený s náhradou?
Svým způsobem ano, jsem spokojený, i když asi nikdy nebudu maximálně. Kluci, kteří přišli, zapadli do mužstva, ukazují se velice dobře, pracují, ale vše ukážou až výsledky.
Je dobře, že jste je sehnali rychle a byli v přípravě?
Nemyslím si, že bychom to vyřešili rychle. Spíše to trvalo slušnou dobu, navíc pořád ještě jednoho centra, který by byl top, hledáme. Ale to je asi případ každého klubu. Teď se čeká, až začnou kempy, jestli se někdo neuvolní. Určitě je ale lepší, když to má trenér seřazené trochu dříve, než když čeká do poslední chvíle, kdo může přijít.
Trenér Vítkovic Miloš Holaň.
Dal jste vedení klubu požadavek o ziskání Davida Krejčího?
Požadavek asi daly všechny klub, ne jenom já. Centrů není dostatek, bude to těžká práce sehnat takového hráče. Někdo možná vyplave, jsou tu ale i další mužstva, která hledají a bude to pro všechny velký boj, kdo koho získá.
Dokážete si představit, že by hráč přišel do týmu, který už by nějakým způsobem fungoval, v prosinci, či v lednu?
Záleží taky na tom, jak ta sezona bude plynout, jak si sednou ostatní. Ale pokud je to odskočený hráč, tak by kývl každý trenér. Že si to přizpůsobí tomu mužstvu. Musí to mít hlavu i patu a dneska si každý trenér uvědomuje, co potřebuje do mužstva jak charakterově, tak pracovitostí. Není jednoduché přitáhnout hráče, který tady v životě nehrál, z Ameriky. Těch úskalí je moc a určitě bych se top hráči nebránil v prosinci ani v lednu.
Loni sportovní manažer Roman Šimíček vyhlásil za cíl semifinále, vy jste byl zdrženlivější. To byl trochu rozpor…
To bych neřekl, ale ze svých zkušeností se vždy držím při zemi. Nelítám v euforii, že se něco podaří, nebo že vyhrajeme titul, protože ambiciózních mužstev je tolik, konkurence čím dál větší, že každý chce vyhrát. Sáhnout si na ty nejvyšší příčky. Vím, že k tomu je dlouhá cesta, která není lehká a ovlivnit ji může spousta věcí. Musíme jít do toho s pokorou, respektem k soupeřům, ale i sebevědomím, protože se něco dokázalo. I hráčům to připomínám, že je třeba pořád něco dokazovat. Pokud bude mít někdo nastaveno v hlavě, že to loni stačilo, tak se škaredě spálí, a bude to vidět hned od prvního kola.
Držíte tedy mužstvo v pozoru…
Snažím se o to, abychom neusnuli, protože tygrů kolem nás je strašně moc. To, co řeknu den před prvním extraligovým zápasem, řekne asi i dalších třináct trenérů. Dobře odstartovat, a tak dál… Každá sezona je náročná, začíná od nuly, takže sbírat body, makat, hrát srdcem, vážit si toho, kde jsem, a potom můžeme myslet na týmový úspěch.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
