Není jich mnoho. Nalákat v současné situaci do ukrajinské hokejové soutěže zahraniční hráče je úkol velice složitý. Nikomu se do země nechce, a když už se najde hráč, který by zde angažmá vyzkoušel, řekne si o astronomický plat.

Boris Babik je jediný slovenský hokejista, který aktuálně v místní elitní lize působí. A i on hodně přemýšlel, zda do toho jít. Radil se pochopitelně i se svými blízkými. „Měl jsem nabídku z Finska, ale z finančního hlediska mi přišla zajímavější ta z Ukrajiny. Agent mi tu nabídka dal, i když ví, jaká tu je situace. Ukrajina je ale blízko Slovensku, tak jsme se dohodli, že to aspoň vyzkouším,“ říká pětadvacetiletý gólman pro web sportnet.sk.

Július Hudáček na archivním snímku s fanoušky
Kauza Jágra a brankáře Hudáčka se stala terčem dezinformací. Z obou stran

Peníze ale nebyly hlavním lákadlem, který Babika na Ukrajinu přivábil. „Ukrajinská liga není tak nekvalitní, jak se může zdát,“ vypráví z vlastní zkušenosti. „O možnosti vyzkoušet si, jaké to tu je, jsem se bavil i s rodiči. Otec sem jezdíval s kamionem, uměl mi o tom něco říct. Říkal, abych to vyzkoušel a sám uvidím, jestli mi to prostředí sedne.“

Vzhledem k tomu, co se v posledních dvou letech u slovenských sousedů děje, byl namístě i strach. „Samozřejmě, řešili jsme to spolu. Byla pro, abych to šel okouknout. Děti ještě nemáme, ohrožujeme tedy maximálně sami sebe. Vyrazil jsem do Kyjeva a dohodli jsme se, že poslední slovo budu mít já,“ popisoval, jak se rozhodovali s manželkou.

Když něco letí, kouknu do aplikace

Musel si však hodně zvykat. Není třeba úplně všední záležitost, aby vás budily sirény či výbuchy. „Ze začátku jsem se na sirény budil, pokaždé mi hodně bušilo srdce,“ přiznává pětadvacetiletý hokejista, který má za sebou angažmá v USA, ale také například v Turecku. „Teď už na to nereaguju, i když je to dost časté. Mám aplikaci. Kouknu, co letí, jaké je nebezpečí. Protivzdušná obrana funguje dobře, většinou se podaří všechno sestřelit. Spíš vnímám útoky. Nedávno mě jeden probudil, třásla se bytovka, “ dodává.

„Povím vám pravdu. Na válku jsem si zvykl. Běžní lidé na to už nereagují. Když přijde siréna, auta jezdí dál, služby fungují, nanejvýš zavřou restaurace nebo obchodní centra,“ popisuje reakce místních.

Zdroj: Youtube

Na hokej ale válka vliv občas má. Už sedmkrát musel klub Kyjev Capitals, za který Babik hraje, zrušit trénink. „Někteří kluci dojíždějí. Už jsem zažil, jak psali, že raketa dopadla kilometr od jejich domu,“ vypráví příběhy, z nichž přebíhá mráz po zádech.

Zápas byl ovlivněn pouze jednou. „V Kremenčuku před rozcvičkou začaly houkat sirény. Hodinu jsme počkali, rozbruslili jsme se a odehráli dvě třetiny. Pak přišel útok ze vzduchu, někteří se šli schovat do bunkru. Až po čtyřech hodinách jsme mohli dohrát třetí třetinu,“ vzpomíná.

Válka ale číhá na každém rohu i na hokejisty. „Vojáci tu denně roznáší povolávací rozkazy. Zastaví vás a jdete do války. Hráči vědí, že může dojít i na ně.

Dmitrij Jaškin (vpravo) a Alexej Marčenko z Ruska
Situace v Rusku? Kluci sondují. Doufám, že na MS v Česku budu hrát, říká Jaškin

„Moje představa byla taková, že tu denně létají rakety. Ale v Kyjevě se cítím bezpečně. Téměř vše, co sem doletí, stačí protivzdušná obrana zneškodnit,“ říká brankář, který má v ukrajinském hlavním městě smlouvu do konce sezony. Pak by se rád přesunul do lepší soutěže.

Krvavé peníze z Ruska

Řeč přišla i na ruskou hokejovou soutěž. Zatímco na Ukrajině působí jako jediný Slovák, v ruské KHL jich hraje devět. „Nechci se zabývat rozhodnutím jiných hokejistů. Já i hráči v Rusku jsme normální lidé. Válka trvá. Jestli tam Slováci hrajou, nebo ne, nemáme moc to zastavit. Chápu, když s tím někdo nesouhlasí, nebo říká, že hrají za krvavé peníze. Je to smutné, protože podle mě by se sport s politikou neměl míchat, i když vidím, že v Rusku věší na stadiony písmeno Z a prostřednictvím hokeje podporují válku,“ všímá si Babik symboliky s písmenem připomínajícím hrůzy, jichž se ruská armáda dopouští.

„Slováci, kteří tam hrají, do jisté míry využili situace. Jsou hokejisti, kteří si řeknou, že do Ruska hrát nepůjdou, protože nebudou podporovat válku. A pak jsou tací, kteří tím pádem dostanou nabídkou z KHL a chtějí tam jít, aby dostali šanci a mohli se ukázat v pořád ještě druhé nejlepší soutěži světa. Za sebe nechci dávat velká vyhlášení, nebyl jsem v té situaci. Každé rozhodnutí detailně probírám s blízkými a stejně tak bych musel dlouho přemýšlet nad nabídkou z Ruska a následky, které by mělo, kdybych tam šel hrát,“ uzavírá.