„Kdo viděl ten diametrální rozdíl mezi námi a Švédskem ve čtvrtfinále, tak ví, že jiné ambice mít nemůžeme. To je realita,“ řekl na včerejším setkání s novináři Filip Pešán. Právě od něj si řada lidí slibuje razantní otočení kormidlem a vidinu světlejších zítřků: jeho vize a průbojnost slavily úspěch v extraligovém Liberci, nyní je šéftrenérem hokejového svazu a v budoucnu by se měl ujmout i funkce hlavního kouče seniorské reprezentace.

Právě od Pešána se očekává nastínění a provedení tolik potřebných změn v zatuchlém tuzemském rybníčku. Těžko si představit ošidnější roli: musí o správnosti své vize přesvědčit ostatní trenéry, hráče, rodiče, klubové majitele a funkcionáře, to vše v tradičně rozhádaném Česku, kde má kdekdo patent na rozum.

Změnit práci už u dětí

Podle Pešána neúspěchy juniorského nároďáku (Češi čekají na medaili už patnáct let) souvisejí s celkovou atmosférou ve společnosti. „Mluvím o tom neustále. Naše společnost je přejedená a bez motivace. V tom komfortu, ve kterém kluci vyrůstají, je bohužel nečeká nic jiného,“ domnívá se Pešán, který v této sezoně dělal reprezentační dvacítce generálního manažera.

Na svazu pracuje od května a od té doby spřádá plány, co změnit. V první řadě chce zredukovat počet týmů v juniorských a dorosteneckých soutěžích a snížit počet akademií. „Počet týmů a akademií se tak rozrostl, že teď nevíme, co s tím.“ Klíčové je rovněž sehnat více peněz především ze strany státu na dostatek financí pro zajištění kvalitních trenérů mládeže. Ruku v ruce s tím musí jít soustavné působení na kluby a rodiče, které by vedlo k zlepšení atmosféry v mládežnickém hokeji.

„Trenér musí být hodnocen podle toho, jak pracuje s dětmi, a ne kolik vyhraje bodů. Jenže trenéři mládeže jsou pod tlakem manažerů i rodičů. Stačí se podívat, jaký tlak vytvářejí rodiče na děti, na rozhodčí i na další rodiče. Člověk se pomalu bojí jít na zápas, aby nedostal pár facek,“ kritizuje Pešán.

Ach, ta kontrola

Potíž je v tom, že správná diagnóza ještě nezaručuje správný průběh léčby. Už v minulosti se stávalo, že řada klubů si svazové direktivy vykládala dost volně a po svém, případně je zcela ignorovala. Toho se bojí i Pešán. „Nejen že vymýšlíme cestu pro český hokej, ale navíc řešíme, jak to kontrolovat. Jak přemluvit trenéry, rodiče a hráče, aby pracovali. Nemůžu být na 250 stadionech za rok, aby kontroloval, přemlouval a prosil,“ řekl šéftrenér.

Ani svaz v tom ovšem není nevinně, stačí se podívat na ostudu kolem juniorské extraligy: neschopnost svazového vedení domluvit se s třemi vyškrtnutými kluby nakonec vedla k tomu, že případ skončil u soudu. Jako by chronická tuzemská rozhádanost už dopředu limitovala všechny plány na změnu k lepšímu.

Každopádně jde o běh na velmi dlouhou trať. Návrat na medailové posty přijde třeba za deset let. „Až tehdy bude vidět výsledek smysluplné práce,“ varuje Pešán.