S bruslemi na ledě Filip Pešán příliš velkou stopu neudělal. Ve své hráčské kariéře stihl pouze dva extraligové starty za Liberec, jinak se potácel v nižších soutěžích. Jenže od doby, kdy odložil hokejku a pustil se do ryze manažerské práce, to je zcela jiná káva.

Již ve třiceti letech stál na lavičce Bílých Tygrů jako hlavní kouč a časem to dotáhl až na úplný vrchol: mistrovský titul.

„Čiší z něj, že si věří,“ pozoroval u Pešána hned ze začátku Petr Nedvěd, jeho kolega z národního týmu. Je to tak. Sebevědomí mu rozhodně nechybí, ba naopak by se u něj dalo krájet na nejmenší kousky. Jeho výstupy a časté výroky dráždí na všechny světové strany.

V průběhu roku se mu povedlo vnést do hokejového prostředí doslova tsunami. Všechno to začalo po dalším neúspěšném šampionátu juniorů. Nechal se slyšet, že české mládí paběrkuje daleko za průměrem.

Kdo je viníkem? Podle kontroverzního manažera může za nepříznivé výsledky nedostatečná práce v extraligových klubech. Výsledkem byla krutá výměna názorů s představiteli hokejových organizací.

Kontroverzní výroky 

To však nebylo všechno. Rýpl si do výkonů českého útočníka Pavla Zachy. Dle něj by se tehdejší šestý hráč draftu měl prezentovat o poznání lépe. Na turnaji ve Švédsku hodnotil porážku s Rusy následovně: „Mladí hráči neumí vyhrávat. Jestli se to nenaučí, tak se nikam nepohneme.“

Suma sumárum, českým hokejem se prohnal opravdu silný vítr. Někteří jeho výroky chválí, jiní mu nemohou přijít na jméno. Je právě Pešán správným mužem na této pozici? Hlavně poslední výsledky národního týmu ukazují, že by nemuselo jít o krok vedle. Příprava na lotyšskou akci vyšla na jedničku, mužstvo zvítězilo devětkrát v řadě.

„Od začátku jeho kariéry mě zaujal svým přístupem, úspěšností i názory,“ prozradil známý hokejový kritik Marek Sýkora.

Je pravdou, že jedno se mu rozhodně upřít nedá. Z Liberce postupně vypiplal jednu z nejlepších hokejových adres v republice. Postupně se vzdělával, bedlivě sledoval, jaké trendy frčí v konkurenčním prostředí a snažil se je zakomponovat i v Česku.

Podle něj se však stále nedaří. „Co bych změnil? Myslím si, že se obecně musí v Česku změnit společenská kultura,“ prohlásil Pešán v lednu po mistrovství dvacítek. Kritiku vidí jako cestu za lepšími časy. A s hladovými sousty rozhodně nešetří.

Jako by snad role šéftrenéra českého hokeje nestačila. Po šampionátu v Bratislavě vystřídal na lavičce oblíbence Miloše Říhu a pasoval se do role ústředního mocipána svazu.

Dlouhé čekání na medaili 

Jak se praví v památném českém filmu Pelíšky: „Úkol, ten zněl jasně!“ A ten Pešánův je naprosto jednoznačný. Medaile.

Čekání je už dlouhé. Trvá devět let! Fanoušci se slzami v očích vzpomínají na dávná vítězství a časy, kdy český národní tým budil nevídaný respekt. Mise hlavního trenéra v reprezentaci se zdá být zakletá. Před Pešánem neuspěli Hadamczik, Růžička, Vůjtek, Jandač ani Říha.

Kdo navrátí českému hokeji hrdost a medailové žně? Toť otázka.

Ale jedna naděje tady je. Právě díky Pešánovi. Jak už bylo řečeno, společně se svými kolegy Martinem Strakou a Jaroslavem Špačkem (a celým týmem) prožil vynikající přípravu na světový šampionát. Vítězství nad nejrůznějšími soky z Evropy. Včetně triumfu nad Ruskem!

Teď stačí "maličkost" - přenést pohodu i do Rigy.  Z lotyšské metropole si český výběr v roce 2006 přivezl stříbro. Pro český hokej tehdy nezvyklé umístění. O patnáct let později by byl Pešánův výběr za stejný scénář vynášen do nebes.