Co je pro vás hlavním cílem?
Jedna věc je rekonstrukce stadionu a vylepšení podmínek pro mládež. Cílem je pak výchova talentovaných hráčů pro větší hokej tak, aby je hokej v Letňanech bavil a z kluků vyrostli charakterově dobří lidé.

V čem je podle vás největší problém?
Chceme Letce posunout v tom, aby nebyli závislí jen na komerci a pronájmu ledu. S mladšími kategoriemi se v Letňanech pracuje velmi dobře, problém nastává od osmé či deváté třídy, kdy dochází k velkému odlivu hráčů. Není tady návaznost na kvalitní extraligový hokej v dorostu a v juniorce. To chceme změnit, aby tu kluci zůstávali a rodiče je nemuseli ve třinácti letech přesouvat jinam.

Chcete v tom spolupracovat se Spartou?
Teď se Spartou jednáme. Sice jsme nějakým způsobem propojeni, ale pořád jde o dva oddělené kluby. Je ale fakt, že ve vyšších kategoriích pomoc potřebujeme. Hráčů v deváté třídě a dorostu je málo, v deseti lidech je nereálné hrát dobrý hokej. Bavíme se o horizontu tříleté spolupráce, než si uhrajeme postup do nejvyšších soutěží a naši hráči nebudou muset odcházet.

Už jste v klubu stačil něco vypozorovat?
Nemůžu být na ledě osm hodin se všemi kategoriemi, ale určitě chodím na spoustu tréninků, abych poznával trenéry i děti. Je totiž něco jiného vidět trénink za oknem restaurace v porovnání se zážitkem z ledu a přímým kontaktem. Zatím mám poznatky jen z menších kategorií, ale fascinovalo mě to jejich nadšení. Děti jsou strašně vnímavé, je na nich vidět odezva na trenérskou práci, cvičení je baví a jsou aktivní. Na ledě nepůsobí vystresovaně, což se mi líbí.

Chystáte něco změnit na práci trenérů?
Novinkou je možná zpracovávání reportů po každém tréninku, takový je dnešní trend. Budou pak mít v počítači jasný přehled, kdy se co dělalo, proč se to dělalo a jaký to mělo přínos. Když nějaký trenér odejde, jeho nástupce si bude moct všechno dohledat. Také budeme mít pravidelné schůzky minimálně jednou za čtrnáct dní.

Co si myslíte o situacích, kdy trenér pořádně zvýší hlas?
Jedna ze zásadních věcí napomáhajících správnému průběhu tréninku je disciplína, na ledě musí být pořádek. Může se stát, že trenér hlas zvýší, ale rozhodně nejde o náš primární cíl. Nechceme z dětí mačkat lepší výkony řvaním. Na druhou stranu: ani si do toho nebudeme nechávat mluvit. Když je na ledě pětadvacet dětí a pět z nich si bude dělat co chce, škodí to všem. Na schůzce s rodiči jsme si proto řekli, že nikdo nechce děti trestat fyzicky, ale někdy je prostě potřeba zvýšit hlasy, když jsou skupiny padesát metrů od sebe.