KHL, celým názvem Kontinentální hokejová liga. Dnes jedna z nejlepších soutěží na planetě, nedávný projekt, jenž byl zejména ze svého začátku zamýšlen jako ryze ruská dominanta a také především pýcha bohatých ropných magnátů. 

Avšak postupem času se počet účastníků začal bohatě rozrůstat. A nutno říct, že i poměrně daleko za hranice „Putinova království“. Proč by taky ne, název soutěže hovoří jasně: nejlepší hokej napříč celým kontinentem. 

A Evropa se tak rázem stala velkou kořistí východní expanze. KHL postupně zavítala třeba do Běloruska, Lotyšska, Finska, Chorvatska či sousedního Slovenska, a před nedávnem také překvapila zakotvením v Číně.  

Kapitán Amuru Michal Jordán v reprezentačním dresu.
Strach ve vzduchu. Letadlo s českými hokejisty na palubě muselo nouzově přistát

Expanze do Evropy jako finanční časovaná bomba 

A rovněž český hokej před lety obdivoval šokující výkony na ledě sice vzkvétajícího, ale mimo něj finančně uvadajícího projektu Lev Praha. Klub z Bubenče to však i navzdory tomu v roce 2014 dotáhl až do samotného finále Gagarinova poháru. 

Jenže poté přišel, ostatně jako ve většině případů těchto zběsilých a nepromyšlených projektů, krutý pád. Finanční náročnost KHL neznala meze, a tak si ruské vedení muselo začít vybírat ze zcela jiného soudku.

Úspěšný tým Lev Praha zkrachoval v roce 2014, majitelům došly peníze.Také Lev Praha musel v KHL skončit kvůli finančním potížím.Zdroj: ČTK

Nějaké nápady? No jistě. Je třeba zacílit tam, kde by se ropa dala prodávat jako denní tisk v trafice, respektive tam, kde o peníze rozhodně není nouze. Avšak místo nových adeptů sčítá Kontinentální liga spíše týmy na pokraji finančních sil. 

Neúspěchy přicházely jako na běžícím páse. Stačí zmínit třeba nedávná propagační utkání v Rakousku či Švýcarsku, kde byl k vidění místo nadšených fanoušků a plných hal jen a pouze nezájem.   

Emiráty? Hokej hrají lépe i v Jižní Africe 

Jediný povedený zásah tak přišel před pěti lety v Číně, kde se po dlouhých jednáních nakonec povedlo přemluvit místní klub HC Kunlun, jenž i přes vzrůstající nezájem místních fanoušků do soutěže vstoupil.  Navíc navzdory tomu, že pravidelně okupuje dno tabulky a ve své sestavě chová jediného domácího hokejistu. 

Ještě vloni to vedení KHL zkoušelo pro změnu ve Velké Británii, ale mise s názvem „Cílová stanice Londýn“ byla neúspěšná. A tak přišel z jejich protřelého repertoáru naprosto šokující kousek: pojedeme do Dubaje! 

Trenér Filip Pešán během zápasu s Dánskem.
České naděje pro Peking. Hvězdy už mávají letenkami, Evropané čekají na zázrak

Hokej mezi mrakodrapy a movitými šejky, kteří ví o hokeji něco jako my o indiánských kmenech na břehu řeky Amazonky? Tohle přeci nemůže vyjít. Ani v tom nejsladším snu. 

Emiráty disponují pouze pár stovkami registrovaných hráčů, v žebříčku IIHF jim patří 47. místo, dokonce až za Jihoafrickou republikou. Tady to se stavbou hokejové základny nebude rozhodně tak jednoduché jako třeba s těmi mrakodrapy. 

Avšak ani to neodradilo od smělých plánů natěšenou ruskou stranu. A tak už v prosinci bude „vánoční“ Dubaj svědkem ligového utkání mezi úřadujícími mistry z Omsku a týmem Kazaně. 

Hokejisté pro selfie a manželky zase pro drahé kabelky? 

„Jsem si jitý, že tu uspějeme a uskutečníme akci, na kterou bude pyšná nejen liga, ale celá země,“ prohlásil šéf Omsku Alexandr Krylov. 

A nadšení z nevšedního zážitku neskrývá ani boss KHL Alexej Morozov. Jenže naopak hokejovým světem se nyní šíří výsměch, kritika i naprosto pochopitelné obavy z výsledku. 

„Kdo reálně stojí o hokej v Dubaji? Ruské hvězdy, které si dojedou do Dubaje udělat selfíčko a své ženy pošlou na drahé nákupy?“ ptají se světová média. 

Samozřejmě to bude pro hráče beze sporu velký zážitek, ale otázkou stále zůstává, čím vlastně bude umocněný. Místní Coca Cola Aréna pojme až sedmnáct tisíc diváků, dovedete si vůbec představit, že by se zaplnila alespoň polovina z této kapacity? 

Za originalitu nápadu by si šéfové KHL jistě vysloužili obrovskou jedničku, ale to už tu také párkrát bylo. Myšlenka je jedna věc, její provedení však druhá. A upořádat utkání pro fanoušky v tisíce kilometrů vzdáleném Dubaji, když venku stále řádí pandemie? Upřímně také dost riskantní krok. 

Měla to být prosincová bomba, jenž zase navrátí tehdy tak dominantní KHL zářivý lesk. Jenže místo nadšení nyní řeší jeden problém za druhým. Budou lidi? Bude zájem? A hlavně: bude to mít vůbec nějaký smysl?