Kliknutím zvětšíteKaždý rok se to opakovalo s neodbytností obzvlášť vlezlého popěvku. Hokejoví junioři vyráželi na mistrovství světa s vědomím, že poslední medaili (konkrétně bronz) Česko získalo v roce 2005, a čelili lavině otázek, zda už konečně protrhnou letitou smůlu. A neprotrhli. Až letos se stalo něco, co lze označit snad jen slovem „zázrak“.
Jistě, medailový úspěch na šampionátu v Kanadě (finále je na programu po půlnoci v pátek 6. ledna, pozn. red.) je především výsledkem tvrdé práce, odhodlání, bojovnosti, trenérského umu a také štěstí, že se všechny pozitivní aspekty sešly v pravý čas na pravém místě. V šeré výsledkové bídě tuzemského hokeje to však opravdu vypadá až nadpřirozeně.
„Konečně máme hráče světového významu,“ hodnotí zámořskou jízdu svěřenců trenéra Radima Rulíka bývalý útočník nároďáku Radek Ťoupal, který většinu aktuálního kádru českých juniorů důvěrně zná z působení u reprezentační sedmnáctky.
Budoucí hvězdy
Gólman Tomáš Suchánek, obránci David Jiříček, David Špaček a Stanislav Svozil, útočníci Jiří Kulich, Gabriel Szturc… To jsou jména, která teď znají a obdivují všichni hokejoví fanoušci v srdci Evropy. Hlavní devizou Rulíkova výběru je však skutečnost, že žádná formace vyloženě nevyčnívá. Do týmu jsou organicky zapojeni všichni hráči.
„Všichni mají svou důležitou roli, kterou plní. Vezměte si třeba tu legii zkázy ze čtvrté lajny Marcel, Hauser, Měchura, to je paráda,“ chválí bývalý reprezentační špílmachr Michal Broš.
Juniorské mistrovství světa je v lecčems specifický turnaj: nejde jen o medaile, ale do jisté míry lze mluvit i o jakémsi „tržišti“ s nejcennějšími talenty hokejové planety v dané věkové kategorii. Mladé hvězdičky prokazují, jak jsou schopny zářit pod tlakem a přizpůsobit se týmovým požadavkům. A Češi v tomhle směru nevídaně vyčnívají.
„Ti kluci byli v každém utkání dominantní. To hráče obecně předurčuje k tomu, aby dosáhli vysoko,“ říkal Broš po semifinálové výhře nad Švédy. Jistě není příliš odvážné předpovídat klíčovým oporám českého týmu zářivou budoucnost v NHL či v evropských soutěžích.
„Ti hráči dokázali překonávat překážky. Odmala. To je strašně důležité. Mají touhu vítězit a zlepšovat se. A také dokážou naslouchat,“ vypočítává Ťoupal, jenž podobně jako další experti velebí hlavně české obránce. To, co byla na mezinárodní scéně dlouhá léta hlavní slabina tuzemských nároďáků, se teď mění v chloubu.
Vliv akademií vs. odchody do zámoří
„Letos máme nesmírně kvalitní obranu, která překonává útok,“ shrnuje Pavel Pazourek, mládežnický trenér Komety Brno. Právě Svozil s Jakubem Brabencem či Jakubem Kosem prošli brněnskou líhní talentů. Medaile z MS není podle Pazourka náhoda. „Ročník 2003 je hodně silný. Podle mě se už projevuje i vliv akademií, kvůli nimž začala většina týmů daleko víc trénovat. Mohl to být zlom,“ zamýšlí se trenér.
Paradoxně přitom stále platí, že nejlepší domácí borci míří v raném věku za velkou louži. „Teď se sice u nás soutěže trochu upravily, ale konkurence pořád není taková jako v zahraničí, kde se prosadí jen ti nejlepší. Je k zamyšlení, proč tolik kluků odchází do zámoří už v tak mladém věku. My trenéři a funkcionáři z toho samozřejmě nejsme nadšení, ale něco na tom asi bude,“ přemítá bývalý obránce Miloslav Gureň, nyní šéf klubu v Uherském Brodě.
Nadšení z parádních výkonů českých juniorů v Kanadě by tak v žádném případě nemělo vést k nekritickému optimismu. Pořád jde jen o jeden – byť výjimečný – ročník.
„V současné době, kdy náš hokej prochází kritikou, je takových úspěchů třeba. Je ovšem třeba na to také navázat a ukazovat, že i další hokejové ročníky jsou u nás skvělé,“ upozorňuje trenér chomutovských juniorů Petr Jíra, jenž zblízka sledoval sportovní růst ostrostřelce Kulicha.
Jinými slovy – letošní medaile je nádherně splněný sen, ale bylo by smutné, kdyby po ní následovala další skoro dvacetiletá pauza…
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
