Když se ohlédnete zpět: jak moc jste se za těch deset let změnil?
Hodně. Dřív jsem hrával spíš v „bourací“ lajně, kde jsem se soustředil hlavně na černou práci. Věřím, že postupem času jsem trenérům dokázal, že umím i dávat góly a tvořit hru. Jako mladší jsem neměl tolik bodů, ani jsem se za nimi nehnal. Ale i teď mi jde hlavně o to, aby se dařilo celému týmu.

Takže bitky už tak nevyhledáváte?
Už ne tolik. Dřív byly bitky trochu jiné, hráči si většinou nechávali rukavice na sobě.

Uvízl vám nějaký pěstní souboj obzvlášť v paměti?
Vyloženě první větší šarvátku jsem absolvoval s Jirkou Vašíčkem a potom s Ryanem Hollwegem. Oba jsme tehdy už byli na konci střídání, únava byla trochu znát, ale v každé bitce je cítit velký adrenalin. Hlavním úkolem je sundat protivníka za každou cenu. (smích) Hodně jsem se naučil při trénincích s Davidem Kočím, pak mě nemohlo nic překvapit.

Co očekáváte od nové sezony, když ta předchozí skončila těsně před play-off?
Mám velká očekávání od každé sezony, moc se těším. Hokej se dlouho nehrál, o to víc se nemůžeme dočkat startu. Hlavně chceme od začátku být na horních místech tabulky.

Ještě před extraligou se koná nově vzniklý pohár. Je to dobrý nápad?
Určitě jde o zpestření jak pro nás, tak pro fanoušky. Jsem na to zvědavý, snad se odehrají všechny plánované zápasy. Určitě je lepší hrát v rámci poháru, kde známe nějaký systém, než obyčejné přáteláky. Třeba s Plzní je to vždy vyhecované.

Pořád ovšem platí divácká omezení…
S tím se bohužel musíme smířit, se současnou situací se nedá nic dělat. Každý tým má stejné podmínky. Věřím, že zanedlouho budeme mít alespoň trochu naplněné stadiony. Hokej bez lidí si totiž neumím představit.

Nedávno se vám narodila druhá dcerka. Je to velká vzpruha?
Moc si to užívám. Moje budoucí manželka byla v porodnici přes deset dní, já musel hlídat doma. Ze začátku jsem byl v pohodě, ale později to bylo čím dál náročnější. (úsměv) O děti se ale starám rád, beru to jako odpočinek.