„Normálně nemám v telefonu ani jednu sms zprávu a dneska hned třináct,“ culil se pardubický bek.

Už jste si stačil nějakou zprávu přečíst?

Ještě ne. Nechám si to do autobusu.

Byl to váš životní zápas?

V gólech určitě jo. (smích)

Jak vlastně vznikly vaše brankové situace?

U první branky, tam jsem vyjel dopředu, a najednou jsme jeli dva na jednoho. Nejdřív jsem chtěl přihrát, ale pak jsem si to rozmyslel, vystřelil, a zrovna to tam spadlo jak jsem chtěl. (smích). A druhý, to bylo normální nahození před bránu. Kluci dobře clonili a spadlo to tam.

U prvního gólu jste vypadal, jako že ani moc nevěříte, že střelcem jste právě vy?

Dal jsem jeden za celou sezonu, takže chvilku asi trvalo, než mi to vůbec došlo. Ani oslavy jsem neměl moc připravené.

V čem byla ta změna střelecké potence? Měnil jste něco v zaběhlých situacích?

Jo, to jo. Včera jsem měl novou hokejku. Ale včera nic. (smích)

Bylo těžké si vytrpět hlášky spoluhráčů v kabině?

Ne, vůbec. Bylo to všechno v klidu.

V čem to bylo, že do dneška v sérii zatím suverénní Sparta ztrácela?

Myslím, že jsme nebyli v předchozích zápasech tím horším týmem. Dělali jsme individuální chyby, které soupeř trestal. Navíc minulé zápasy dávala Sparta gól prakticky ze všeho.

Můžete ještě celou sérii zdramatizovat?

Já si myslím, že jo. Sice stále ještě prohráváme, ale musíme jít do dalšího zápasu naplno.

Bude za ty dvě branky hrát v autobuse cestou zpátky domů hudba podle vás?

Zkusím to nadhodit. Uvidíme, jestli to projde.