Příští rok si zahrají ve Švýcarsku. Vedle Kanady, Ruska, Česka. Trpaslík změří síly s letitými obry. „Ani v nejmenším jsem v to nedoufal,“ rozplýval se Levente Szuper, brankář národního týmu.

O postupu Maďarů mezi nejlepší rozhodlo utkání s Ukrajinou, které vyhráli 4:2. Jízda v japonském Sapporu byla bezchybná. Pět výher, žádná porážka. „Dosáhli jsme velký výsledek. Je to historická chvíle. Dlouho jsme o tomto okamžiku snili,“ vyznal se Krisztián Palkovicz, autor šesti branek na šampionátu.

Maďarsko, země, která neoplývá hokejovými hvězdami, ale není až tak úplně ve světě neznámá. Má své hvězdičky. I tady, ve státě lázní, vína a chilli papriček, jedinci vystrkují růžky. I přesto, že nedostatek stadionů je bolavým místem.

Útočník Tomas Groschl byl v roce 1999 draftován Edmontonem, jako 256. hráč. Prim ale patří brankáři Szuperovi. Jemu draft NHL přisoudil 116. místo. V kariéře chytal už za juniorský tým v Německu, ale i za mužstvo Ottawy 67 v OHL v Americe.

Maďarsko se příští rok vrátí do míst, kde okusilo atmosféru posledního vrcholného šampionátu. V roce 1939 skončili ve Švýcarsku na sedmém místě. V roce 2009 se podívají opět do země sýrů a čokolády.

„Tohle mužstvo je nejlepší, s jakým jsem ve své kariéře pracoval. Touha, zodpovědnost a pokora nám přinesly úspěch,“ radoval se Pat Cortina, kanadský trenér, který dovedl reprezentaci k historickému úspěchu.

„Příští rok chceme elitu potrápit,“ vzkázal Palkovicz. Odvážné. Ale co na tom. Maďaři nyní prožívají euforii. Co bude za rok, neřeší. Proč si teď kazit radost.