Kliknutím zvětšíte„Je těžká, co,“ říká David Jiříček, když ukazuje bronzovou medaili z hokejového mistrovství světa. Osmnáctiletý zadák Škody Plzeň byl součástí národního týmu, který ve Finsku pro Česko konečně po deseti letech vybojoval cenný kov.
Jiříčkovi cinkla medaile přesto, že se na světovém šampionátu juniorů na přelomu roku zranil, musel na operaci a nebylo jasné, kdy bude zase hrát hokej. Ale zabojoval a odměnou mu byla bronzová radost.
„Vedla k ní dlouhá, ale nakonec sladká cesta,“ říká hokejový talent, o nějž se záhy strhne pranice na draftu zámořské NHL.
Původně to vypadalo, že byste mohl v extralize stihnout čtvrtfinále play-off. Jenže Plzeň už v půlce března vypadla v předkole. Co jste si v tu chvíli říkal?
To jsem nevěděl, zda si v sezoně ještě někde zahraji. Nebo jestli bude vůbec šance jít na led. Trénoval jsem ale dál. Nechtěl jsem zahodit práci, kterou jsem tomu věnoval po zranění. Hrál jsem za plzeňskou juniorku, doléčil stoprocentně koleno. S dvacítkou jsme absolvoval Turnaj čtyř a pak přišla nejlepší možnost. Naskočil jsem do přípravy áčka na mistrovství světa.
Volal vám manažer národního týmu Petr Nedvěd?
Chtěl mě už do úvodního kempu v Plzni, ale to jsme si ještě s fyzioterapeutem Ádou Havlem a kondičním trenérem Honzou Snopkem řekli, že ještě dva týdny počkám, abych se dal stoprocentně dohromady. K nároďáku jsem se připojil až v Chomutově a naskočil do přípravných utkání proti Německu.
Napadlo vás, že byste to mohl dotáhnout až na mistrovství světa?
Určitě ne. Počítal jsem, že budu v nároďáku chvíli, odmakám to a ukážu všem, že jsem zpátky. I vzhledem k blížícímu se draftu NHL jsem chtěl dát najevo, že jsem zdravý a nachystaný.
Kádr se různě měnil, ale vy jste zůstával…
Jenže ani v těch chvílích jsem si neříkal, že vyjde šampionát, i když se blížil. Šel jsem den ode dne, týden po týdnu. Až v Tampere mi došlo, že to tak je.
Jaké to bylo, když se k týmu připojovali hráči zvučných jmen z NHL?
Jsou to borci a hrají nejlepší ligu světa. Vzbuzovali respekt, zvedli výkon týmu, ale i náladu. Je to skvělá zkušenost hrát na velkém turnaji s takovými hráči.
Hned v premiéře na mistrovství proti Velké Británii jste se blýskl gólem. To byl hodně povedený start.
Gól byl hezký, skvěle připravená situace. Ale ten zápas z mé strany už tak povedený nebyl. Vůbec to nebylo takové, jak bych chtěl. Na Švédských hrách se mi ještě dařilo, ale jak přijeli hráči z NHL, tak vznikl ten rozdíl. Je Evropa a pak zámoří, prostě jsou to výrazně lepší hráči. Ale i tak to pro mě byla skvělá zkušenost.
Do bojů o medaile jste už nezasáhl. Co vám z těch dní utkvělo nejvíc v paměti?
Nejvíc? Rozhodně vítězství v souboji s Američany o bronz. Předtím přišla těžká prohra v semifinále s Kanadou, ale zápas o třetí místo nám vyšel skvěle.
Věřil jste v medaili i po první třetině, kterou Američané vyhráli 3:1?
Jasně. Bylo vidět, že máme navrch. Američani to táhli na pár beků, byli unavení ze semifinále s Finskem, v němž hráli skvěle. To se nedá udržet dva dny po sobě. Sice vedli 3:1, ale kluci to pak otočili k vítězství.
Kde jste si užíval bronzové šílení?
Na zápas jsem koukal z tribuny, ale pět minut před koncem jsem sešel dolů ke střídačkám. Nemohl jsem jen sedět v hledišti. Závěr byl už nádherný, užili jsme si to.
Jaké byly oslavy?
Dlouhé, ale umírněné. Třetí jste jednou, teď to třeba bude už jen lepší (úsměv). Možná je nespravedlivé, že druhé místo se bere jako neúspěch a třetí jako úspěch. Ale je fajn, že to cinklo. Medaile byl náš cíl.
A z hlediště v Helsinkách na to koukali i vaši rodiče.
Viděli první mistrovství světa v zahraničí, byla z toho medaile, prostě super.
Pro mladého kluka musel být zážitek trénovat a hrát s hvězdami jako je Pastrňák nebo Krejčí.
Pastrňák, Krejčí, to je pro mě nejlepší duo na světě. Zatím jsem jiné hráče takového kalibru ani naživo hrát neviděl. Je paráda, jak zvládají hokej na menším hřišti. Umí si přihrát v obrovské rychlosti, zpracovat puk i v komplikovaných situací a dát z toho gól.
Co jste stihl od konce mistrovství světa?
Makám ve škole. Na Sportovní a podnikatelské střední škole v Plzni se snažím dokončit třetí ročník. A mezitím chodím ukazovat medaili. Ve škole, teď i novinářům (smích).
Blíží se další mezník vaší kariéry, draft NHL. Na testech pro nováčky jste však v zámoří nebyl. Co vás k tomu vedlo?
V ten čas jsem byl ještě na mistrovství světa. Zároveň jsem se domluvil s NHL Central Scouting i s agenty, že testy neabsolvuji. Fyzické bych stejně nedělal, jen pohovory. A ty, když bude třeba, můžu udělat i přes aplikaci zoom. A nebo pak přímo v Montrealu, kde se draft v úvodu července koná.
Tušíte, které kluby z NHL se o vás zajímají, sbírají informace?
Zatím je to jen takové oťukávání. Zájem se bude nejspíš zvyšovat s blížícím se draftem. Uvidíme, ale já nemám vysněný tým.
Trenér plzeňské Škodovky Václav Baďouček prozradil, že nejvíc zatím sondoval klub z Arizony. Co vy na to?
Také jsem to četl (smích). Může to tak být, ale stát se může ještě všechno. Mezi kluby proběhnou i nějaké trejdy, výměny práv v draftu, ale to všechno se dozvíme až sedmého července.
Jste z nejisté budoucnosti nervózní?
Nejsem. Možná až na místě to na mě sedne. Draft se koná v Kanadě, v Montrealu, což je hokejové město a klub vybírá jako první. Přijde asi spousta diváků a bude to hodně emotivní.
Kdy odletíte do zámoří?
Zatím nevím. Blíží se draft, po něm první přípravný kemp a zároveň bych se měl zapojit do přípravy české dvacítky na odložené mistrovství světa. Na suchou přípravu asi nezbývá moc času, což je špatně. Až nejspíš příští týden se dozvím, jak vše bude.
Jaké varianty jsou ve hře? Třeba i setrvání v Plzni?
Všechny varianty, na které si vzpomenete, jsou otevřené. Příští sezonu mohu začít v Kanadě, v AHL, někde v Evropě nebo v Plzni. Uvidí se po draftu, kdy se s týmem dohodneme, co bude nejlepší pro klub i pro mě.
Kvůli covidu nedohraný šampionát hráčů do 20 let se koná až v srpnu. Vy si to dokážete představit?
Dovedu. Kluci ročníku 2002 vlastně žádné mistrovství zatím neměli a tohle je pro ně super šance. Nastoupí nejlepší hráči téhle věkové kategorie jako jsou Power, Stutzle a další, kteří už hrají NHL, takže to bude skvělý turnaj.
Hokejovým obráncem je i váš o tři roky mladší bratr Adam. Kdy se objeví v extralize?
Věřím, že se prosadí. A je jedno, jestli to bude už v šestnácti nebo v osmnácti. Hlavně, že bude extraligu hrát To samé platí o NHL. Někdo dospívá rychleji, jiný pomaleji. Ale trenér Jiří Hanzlík, který Adama v Plzni vede, tvrdí, že je lepší než já v jeho věku. Tak uvidíme.
40
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
