„Pocházím z Mariupolu,“ vysvětluje obránce prvoligových Českých Budějovic. Borec, který odehrál sedm sezon v pražských Letňanech, strávil předchozí ročník ve finské Heinole. Táhlo ho to ovšem zpět do Čech. V létě to zkusil v Motoru. A uspěl. Navíc se ihned prodral do základní sestavy klubu, jenž míří za postupem.

„Tlak si nepřipouštím. Beru to tak, že jdu na led a předvedu, co umím. Buď to vyjde, nebo ne. Hlavní je, abych odvedl dobrou práci a byl sám se sebou spokojený,“ líčí Lytvynov. Zdravou drzost svého svěřence si pochvaluje také kouč Jihočechů Václav Prospal. „Nebojí se hrát s pukem. Jde o výborného bruslaře,“ popisuje.

Pět ukrajinských let

Ivanovi rodiče pocházejí z Ukrajiny. „Vyrůstal jsem tam do pěti let. Chodil jsem do školky, poté jsme se přestěhovali do Prahy. Od první třídy už jsem doma tady,“ vypravuje Lytvynov plynulou češtinou. Nebýt jména, těžko byste poznali, kde jsou jeho kořeny.

Do Prahy zavedly jeho rodinu ekonomické důvody. „Nebylo to tam dobré, hledali jsme něco lepšího,“ přiznává. S hokejem začínal až v hlavním městě Česka. Puk, led a brusle nebyly jeho první volbou. „Zkusil jsem plavání, badminton, stolní tenis, fotbal a pár měsíců jsem chodil dokonce na kung-fu. Všechno mě bavilo, ale kolem deseti let už zůstaly jenom hokej a fotbal,“ vybavuje si.

Jak už to bývá, brzy muselo přijít definitivní rozhodnutí. „Ani nevím proč, o něco víc mě to táhlo k hokeji.“ V žácích působil na Zbraslavi, od dorostu bojoval za letňanské Letce. „V žácích i v dorostu jsem někdy hrával útočníka,“ prozrazuje spolehlivý obránce.

Odtud zřejmě pramení jeho odvaha při zakládání akcí. I jinak si znalost myšlení protivníků nemůže vynachválit. „Dokážu předpovídat, jak se útočníci v různých situacích zachovají. Pohled z obou stran už mi nikdo nevezme.“

Finská zkušenost

Z Letňan se Lytvynov přesunul do Edenu. Ve Slavii však vydržel jen pár týdnů. Ozval se totiž druholigový finský klub Peliitat Heinola, jenž sídlí ve stejnojmenném (takřka dvacetisícovém) městě. „Byla tam dost velká konkurence, ale uspěl jsem,“ pochlubí se.

V zemi tisíců jezer narazil na desítky, spíše stovky ambiciózních mladíků. „Všichni hráli podobně jako já. Hodně bruslili a nahrávali si. Bylo to takové nahoru dolů. Na systém se moc nehledělo.“ Paradoxně to šikovnému bekovi vyhovovalo. „Mohl jsem se vyhrát, vyzkoušel jsem si různé věci,“ vysvětluje.

On je ten přístup k hokeji v zemi (seniorských) mistrů světa vážně jiný. „Trenéři nebyli tak přísní, když někdo udělal chybu ve hře, nic se nedělo. To se mi líbilo.“

V Motoru je lídrem

Přechod na jih Čech se Lytvynovovi také povedl. Fanoušci Motoru si bez něj už základní sestavu nedovedou pomalu představit. Z hokeje má radost. „Kdybych měl někoho vyndat ze sestavy, Ivan určitě nebude první,“ podotýká Prospal.

Pod jeho vedením Motor vzkvétá. To je teď ale vedlejší. Pro období od 26. prosince do 5. ledna má Lytvynov v hlavě jediný cíl: „Žiju šampionátem!“ A trenér, protřelý mazák se zkušenostmi z reprezentace i zámoří, mu na cestu přibalil pár rad. „Hlavně aby hrál. Za své výkony si nominaci vážně zaslouží,“ dodává.

Pohled bratra. Ivan je můj vzor, říká Ilja
Účastí původem ukrajinského hokejisty Ivana Lytvynova na mistrovství hráčů do 20 let v dresu Česka žije celá jeho rodina. „Jsme na něj všichni opravdu pyšní,“ zdůrazňuje Ivanův čtrnáctiletý bratr Ilja.

Mladší z dua Lytvynovovů se ale do podrobnějších rozhovorů pouštět nechce. „Raději si s vámi popovídám až po mistrovství světa, abychom mu nepřinesli smůlu,“ popisuje s notnou dávnou pověrčivosti starší žák pražského oddílu HC Smíchov.

V obraně klubu nastoupil letos k 25 zápasům, v nichž si připsal gól a jednu asistenci. K tomu, aby dosáhl bratrových úspěchů a podíval se třeba do národního týmu, povede ještě dlouhá cesta. „Musím na sobě hodně makat. Tak jako Ivan, který je můj vzor,“ dodává odhodlaně Ilja Lytvynov.