Táhl Vítkovice, gólem a asistencí jim v extralize pomohl k výhře 5:4. Přesto Petr Hubáček v Rondu cítil rozporuplné pocity. „Já jsem prostě Brňák,“ konstatoval útočník, který z Brna pochází a v Kometě hokejově vyrůstal.

Jak jste se vůbec cítil při návratu do Ronda?

Návrat to byl hezký. Těšil jsem se na zápas. V první třetině, jsem moc vnímal, že jsem doma. Bylo těžké stoprocentně koncentrovat na zápas. Byl jsem takový rozrušený. Postupem času si to sedlo a cítil jsem se lépe.

O zápase Vítkovic s Brnem čtěte ZDE.

Byl jste před zápasem nervózní?

Nervozní ne. Přece jenom mi je třicet roků. Když jde jeden zápas za druhým, člověk ráno vstane a vnímá, že přišel zápasový den. Jenže na Brno jsem myslel prakticky už pět dní předem. Chtěl jsem, aby se mi zápas povedl.

Dal jste gól, ale z tribuny to vypadalo, že z něj ani nemáte radost.

Dívejte, vyrostl jsem v Brně. Táta hrál za Kometu, odmalička jsem byl v hledišti za Lužánkami. Až v osmnácti jsem odešel. Člověk to vnímá trošku jinak než jako hráč. A radoval, neradoval? Pamatuju si, že když dal Švanci (Petr Švancara – fotbalový útočník – pozn. red.) v dresu Žižkova gól Brnu, taky se neradoval. Prostě Brňák, to je tak dané no. (smích)

Překvapila vás něčím Kometa nebo prostředí v Rondu?

Prostředí já znám. V hledišti jsem byl často. Byla tu skvělá atmosféra jako vždycky. A Kometa? Hrála výborně, agresivně, dynamicky. Podstatnou část zápasu jsme s tím měli problémy. Ale jestli můžu říct: Z poslední sérii osmi zápasů byl tenhle nejtěžší. Stál nás hodně sil.

Proč měla Kometa dvě třetiny mírně navrch?

Hráli jednoduše do útočného pásma, hodně bruslili. Měli jsme s tím problémy prakticky půl zápasu. Nastoupili už asi čtvrtý zápas po sobě se třemi pětkami. Je jasné, že nemohli tempo udržet až do konce. Ve třetí třetině už jsme byli lepší, i když nám v některých pasážích pomohlo štěstí. Vždyť v posledních pěti vteřinách Kometa třikrát vystřelila.

Baví hráče, když se hokej strhne v ofenzivní bitvu?

Určitě je pro hráče lepší, když hrají nahoru dolů, než když se stojí, vyčkává a jsou to spíš šachy. Pro trenéry jsou to nervy, ale proč to tak nehrát? Pro lidi určitě dobrý hokej, ale pro 7100 Brňáků blbý výsledek.

Asi se vám o tom těžko mluví, ale chtěl byste být v Brně zase jako domácí hráč?

To je dobrá otázka, ale těžko na ni odpovědět. Končí mi smlouva… (odmlčí se) No jo, jsem Brňák. Asi tak odpovím.