Pár minut po nedělní půlnoci se objevil v příletové hale ruzyňského letiště. Jaromír Jágr se vrátil na pár dní domů.

Důvod je jasný. V úterý nastoupí za Českou reprezentaci. Proti Slovensku v rámci oslav sta let českého hokeje.

„Je to důležitý zápas. Ale já se těším, že uvidím rodiče, strávím tady čtyři, pět dní, pak se vracím zpátky do Omsku,“ řekla šestatřicetiletá hvězda Kontinentální hokejové ligy.

Jágr přiletěl z Ruska zahalen do černé čepice a dlouhé bundy. „Nevěděl jsem, jaké je tu počasí. V Omsku už mrzne. Radši být připravený než překvapený,“ usmál se.

Jaký je váš zdravotní stav. Prý jste měl problémy s třísly?

Byl to jen jeden zápas.

Neuvažoval jste, že odmítnete pozvánku do národního týmu?

Ne. Věděl jsem, že to není hrozný. V nejhorším by mě tady v Čechách dal dohromady fyzioterapeut Pavel Kolář.

Plánujete jít za ním?

Teď je mi dobře, ale Pavel tady určitě bude.

Po delší době navléknete reprezentační dres, těšíte se?

Vracím se po dvou letech. Když jsem ohlásil, že na kratší dobu končím, tak to bylo hlavně z toho důvodu, že pro starší hráče je obtížné si zvykat na jiné kluziště. Zvláště, když hrajete na malém hřišti. Ze dne na den, to je velice obtížné, proto jsem vynechal dva roky. Ale řekl jsem, že pokud budu mít možnost hrát v Evropě, tak za národní tým hrát určitě budu.

Co sám od sebe očekáváte?

Nejedu sem na deset zápasů, ale na jeden. V pondělí si odpočinu, je to jen jeden zápas. Není to mistrovství světa, finále mistrovství světa. Nikdo nemůže čekat, že odevzdáme super skvělé výkony, ale stále je to národní tým.

Hraje osoba trenéra Vladimíra Růžičky velkou roli ve vašem návratu?

Této odpovědi bych se spíše vyhnul. Řekl bych to takhle. Slíbil jsem, že pokud budu hrát v Evropě a budu mít formu, že pomůžu, vždycky rád přijedu.

Je příjemnější, že na střídačce stojí Růžička, kterého znáte…

Láďa byl kapitánem, když jsme vyhráli Nagano, byl trenérem, když jsme vyhráli světový šampionát ve Vídni. Nevím, jak nová generace, ale pro nás starší, když hrál, tak byl idolem. Ve své špičkové formě neměl v Čechách konkurenci.

Zahrajete si opět s Martinem Strakou. Budete si to s ním chtít užít, nebo půjde hlavně o vítězství?

Hlavně doufám, že si to „Stračena“ rozmyslí. (Straka oznámil, že v reprezentaci končí, pozn. redakce) Důležité rozhodnutí bude mít jeho manželka (smích). Podstatné bude, jak na něj budou v zápase reagovat lidi. Mohli by ho nějakým způsobem přesvědčit, aby v nároďáku zůstal. Je to velice důležitý hráč. Byl bych velice rád, kdyby si to rozmyslel a nakonec přece jen na mistrovství světa jel.

Budete ho přemlouvat?

To záleží na něm. Myslím si, že diváci mají možnost mu dát najevo, co si přejí, aby jel na mistrovství světa.

A co vy?

Můj názor zná. Vědí ho všichni. Byl bych strašně rád, kdyby hrál.

Vnímáte mimořádnost úterý, sejdou se hráči z Nagana…

Když budu upřímný, tak já ani nevěděl, že se tenhle zápas bude hrát. Kdyby mi Láďa Růžička nezavolal, tak jsem o tom vůbec nevěděl.

Očekáváte, že na vás bude vyvíjen od fanoušků velký tlak na mistrovství světa?

Situace se trochu změnila. Nikdo nemůže očekávat, že v sedmatřiceti letech budu dávat každý zápas gól. Věřím, že budeme mít kvalitní tým, pokud tedy pojedu, a že já budu kvalitní doplněk, který dá občas gól.

Jak zatím hodnotíte sezonu v Omsku?

Až se vrátím, tak nám začne druhá polovina. Nehrajeme moc dobře, tak doufám, že se někteří hráči dají dohromady, protože máme spoustu zraněných. Ani forma nebyla zatím ideální. Udělali jsme nějaké body, ale nebylo to nic moc.

Už je v Omsku o něco lepší nálada po smrti Alexeje Čerepanovova?

Těžko říct, těžko říct. Určitě nás to svým způsobem ovlivnilo, není to jednoduché. Díky tomu nám odložili nějaké zápasy, ale ty jsme teď museli sehrát v krátké době, což nebylo jednoduché. Hlavně také to cestování.

V Kontinentální hokejové lize trávíte hodně času v letadlech. Jak to vnímáte?

Pro mě to je určitě horší v Rusku než v Americe. Tam jsem měl štěstí, že jsem většinu času trávil na východě, kde se tolik necestuje. To lítání bylo maximálně jednu dvě hodiny. Na západ se letělo jednou do roka. Tady tři čtyři hodiny z Omsku do Moskvy, sedm do Chabarovsku. Není to příjemné, ale zase hrajeme daleko méně zápasů než v NHL.