Ne že by si bouřlivé noci na mistrovství světa ve Vídni v roce 2005 nemohly vybrat daň v podobě řezné rány. Tenkrát ale byla skutečnost jiná. Čeští příznivci na tribunách omotanými malíčky připomínali zranění ústřední figury týmu Jaromíra Jágra a zároveň slavné „osmašedesátce“ přáli co nejrychlejší uzdravení. Klaplo to.

„Model už ze mě nebude, takže neřeším, jestli budu, nebo nebudu mít křivý prst,“ pousmál se tehdy Jágr, který zlomeninu malíčku utrpěl během duelu proti Německu. Odjel do Brna, nechal si pochroumaný prst narovnat (operaci odmítl, protože by nestihl zbytek šampionátu) a ve valčíkovém rytmu se vrátil do Vídně.

Hvězdné obsazení

Tam mezitím (nejen) české fanoušky opanovalo „malíčkové“ šílenství. Podobně to vypadalo i v tuzemských luzích, hájích a hospodách: pomalu nešlo otevřít noviny či zapnout televizi, aby na člověka nevybafla Jágrova horní končetina a žhavé novinky o jejím stavu.

Možná to bylo poněkud přehnané, ale svědčí to o zájmu, jakému se vídeňský šampionát v roce 2005 těšil. Vzhledem k probíhající výluce NHL se turnaje účastnily nejzářivější hvězdy světového hokeje. Joe Thornton, Martin Brodeur, Alexander Ovečkin, Jevgenij Malkin, Henrik Zetterberg, Henrik Lundqvist, Mike Modano… Málokdy se stane, aby se na MS sešla takhle exkluzivní společnost.

Silný a ambiciózní celek přivezl nad Dunaj i trenér Vladimír Růžička, který reprezentaci převzal po tragickém úmrtí Ivana Hlinky. Nic jiného než medaile nepřipadalo v úvahu, zvlášť když předchozí tři MS dopadly z českého pohledu zklamáním. Obzvlášť trpká vzpomínka na pražský čtvrtfinálový nezdar v roce 2004 dosud nepřebolela.

„Dřív jsme to brali tak nějak automaticky, ale po třech letech, kdy jsme vyšli naprázdno, si uvědomíte, že titul se neslaví každý den,“ poznamenal David Výborný, který ve Vídni s kapitánským céčkem „šéfoval“ skutečně vypečené partičce. V sestavě kromě Jágra zářili třeba Tomáš Vokoun (nejlepší gólman turnaje), Martin Ručinský, Václav Prospal, Martin Straka, bratři Kaberlové, Marek Židlický a řada dalších.

Jediná porážka na nezapomenutelném turnaji přišla v osmifinálové skupině s Ruskem (1:2). Ve čtvrtfinále Češi po dvou třetinách prohrávali s Američany 0:2, dokázali ale vyrovnat a v nájezdech urvat postup. Pomsta za potupu v Praze byla dokonalá. Nervy fanoušků drásalo i semifinále se Švédy, které v prodloužení rozhodl Radek Dvořák.

Triple Gold Club

„Nejtěžší bylo určitě čtvrtfinále s Amerikou, hlavně po psychické stránce,“ ohlížel se Jágr, který se i přes bolesti vrátil na led a vzhledem k okolnostem hrál skvěle. S devíti body byl nejproduktivnějším Čechem.

Ve finále pak Růžičkův výběr zdolal 3:0 provokující Kanadu a návrat na světový hokejový trůn byl dokonán. Třiatřicetiletý Jágr získal svůj první titul mistra světa, navíc spolu s Jiřím Šlégrem vstoupili do Triple Gold Clubu pro borce, kteří v kariéře vyhráli Stanley Cup i zlato z olympiády a z mistrovství světa. Zlomeninou malíčku ozvláštněný šampionát nemohl mít sladší tečku.

Radost z titulu provázely vzpomínky na trenéra Hlinku. „Kdyby to šlo, pošlu to zlato Ivanovi do nebe,“ dojal se po finálovém mači Růžička, jehož dočasný reprezentační mandát tím skončil.

S odstupem času se zdá, že MS v roce 2005 bylo rovněž tečkou za nezapomenutelným působením tzv. zlaté generace. S příchodem nového kouče Aloise Hadamczika začala další éra, v dresu nároďáku se začala čím dál častěji objevovat dosud nepříliš povědomá jména. Hlad po medailích ovšem zůstal. To se potvrdilo už za rok…

Výsledek turnaje

Finále:

Česko Kanada 3:0

Zápas o bronz:

Rusko Švédsko 6:3

Bráchové se dočkali zlata

Snímek objímajících se bratří Holíků obletěl na jaře roku 1972 celý svět. Havlíčkobrodší odchovanci tehdy vyhráli společně světový šampionát. Ve Vídni 2005 na ně navázali bráchové z Velké Dobré u Kladna František a Tomáš Kaberlovi.

Abychom byli přesní, bratrský titul mají v československých dějinách hokeje ještě slovenští bratři Marián a Peter Šťastní (1976). Tehdy s nimi hrával také František Kaberle, ale ten nejstarší zakladatel nejslavnějšího hokejového rodu republiky. Vždyť sám získal dva zlaté grály (1976 a 1977), jeho synové pak přidali dalších šest. Pět František junior a jeden Tomáš. Právě ve Vídni a stylově s bráchou ve stejné sestavě. „Ještě vyhrát společně olympijské hry, to by bylo dokonalé,“ smáli se po vídeňském šampionátu.

V Turíně jim to o pár měsíců později nevyšlo, Češi brali bronz. Kaberlové pak zářili v nejslavnější lize světa. František získal Stanley Cup s Carolinou v roce 2006, Tomáš v roce 2011 s Bostonem. V lize ostrých chlapů se prosadili i dva kluci, kteří mnohem víc sázeli na techniku, rozehrávku, přehled a ladné bruslení.

„Já se po Vídni nejvíc těšil, že se s replikou poháru ukážu lidem v Kladně, kde jsem vyrůstal,“ nezastíral Tomáš Kaberle, mladší z dvojice, který dnes žije a podniká s manželkou v Torontu, kde také odehrál svoje nejlepší roky v NHL.

Ta se v sezoně 2004-05 kvůli výluce nehrála, vídeňské světové představení tak bylo zřejmě nejkvalitnější v historii. Všechna mužstva mohla nasadit svoje nejlepší borce. Češi to udělali, Kanada nikoliv. A přestože měla v bráně úchvatného Martina Brodeura, na Čechy ve finále neměla.

Středočeskou stopu pak kromě bráchů Kaberlů tvořili i další kladenští odchovanci v čele s Jaromírem Jágrem a Markem Židlickým. Zapomenout ale nesmíme ani na berounského Jiřího Fischera. Odehrál jediný šampionát, ale byl jednou z hvězd a k titulu zásadně přispěl.