Místo a čas? Mistrovství světa v hokeji, květen 2010, německý Mannheim.

„Ti, kteří se omluvili, by si měli uvědomit, že hráči jako Výborný, Dopita, Patera, Reichel a další vyhrávali šampionáty a díky těmto hráčům se ti mladí dostali do NHL. Kolik měli šampionátů a nikdo je nemusel přemlouvat. Těm by měli mladí hráči líbat prdel,“ rozohnilo se číslo 68. 

Další den se v Česku nemluvilo o ničem jiném. Legenda udeřila.

Jágrova drsná slova nepřišla náhodou. Všelijak poslepovaný výběr trenéra Vladimíra Růžičky předtím prohrál 2:3 s Norskem a ostuda byla na světě. Zdálo se, že dojde na pochmurné předpovědi škarohlídů, kteří oslabenému týmu prorokovali historický propadák. 

Tým se semknul

Před šampionátem se na Růžičkově stole vršily omluvenky borců z NHL (nakonec se jich sešlo pětadvacet) a do Německa se jelo s osmi debutanty a pramalou nadějí. „Abych byl upřímný, já se hlavně bál, aby se nespadlo do B skupiny. Proto jsem se rozhodl jet,“ svěřil se tehdy osmatřicetiletý Jágr.

Hrozbu sestupu odvrátila hned úvodní výhra nad Francií, ale jinak? Ode zdi ke zdi. Porážka s Nory, výhra nad Švédy, pak další hořká pilulka v podobě nezdaru se Švýcarskem. Do tohoto marasmu zoufalství padla Jágrova burcující slova. „Tím Jarda ukázal, že je v tom s námi,“ vzpomínal kapitán Tomáš Rolinek. „Jeho výstup nás nastartoval, semknul, připoutal všechny k sobě. Od té doby se mi zdálo, že všichni hrajeme zodpovědněji. Každý přijal svoji roli,“ popsal vyhlášený nezmar.

Symbolem české zaťatosti můžou být dva Rolinkovy góly v oslabení v existenčním duelu s Lotyšskem. Fanoušky již odepsaná česká parta pak zlomila i Kanadu a vydřela čtvrtfinále. V něm vyřadila po nájezdech Finsko a pak přišla další emocemi napumpovaná bitva: semifinále se Švédy. Ti se ještě před turnajem smáli, že s tak slabým výběrem by Češi do Německa ani neměli jezdit. 

Po 59 minutách neúprosného boje o každý centimetr ledu vedli Seveřané 2:1 a čelili drtivému tlaku. Brankář Tomáš Vokoun už se na střídačce opíral o mantinel, švédské vyhození o vlásek minulo jeho opuštěnou klec. „V tu chvíli jsem si říkal, že to je konec,“ přiznal Rolinek.

Čtrnáct sekund do sirény. Vhazování v útočném pásmu. Ty scény už zná každý český fanoušek: prohrané buly, puk vybojovaný nazpět, přihrávku Jakuba Voráčka zpoza branky a děsivou pumelici Karla Rachůnka. Vyrovnáno! Ikonický „rachna kachna gól“ poslal duel do prodloužení, v nájezdech pak opět triumfovali Češi. 

Zdroj: Youtube

Pekelný kolotoč

Nejtěžší soupeř čekal ve finále. Rusové měli v Kolíně nad Rýnem k dispozici palebnou sílu, srovnatelnou s Rudou armádou před Berlínem. Ovečkin, Malkin, Dacjuk, Kovalčuk, Fjodorov, Afinogenov… Ti dokázali na svém pekelném ofenzivním kolotoči usmažit kohokoli. „Po první třetině jsme se na sebe s Časym (Petrem Čáslavou) v kabině otočili a jeden jako druhý jsme nechápali, co to je za tempo,“ popsal Rolinek své pocity. 

Díky němu a Jakubu Klepišovi vedli Češi po dvou třetinách 2:0, ale jinak se hrálo prakticky jen na branku, ve které se udatně zmítal Vokoun. Ten inkasoval až půlminuty před koncem a senzační zlato bylo na světě. Nejpřekvapivější titul mistrů světa v českých dějinách. 

„Všechno na světě je možné. Pokud do toho dáš srdce, vůli a bojovnost, tak i z podceňovaného mužstva se můžou stát zlatí hoši,“ okomentoval Jágr zázračný turnaj.