Ještě mladší Aatos zase pobíhal útrobami arény.

„Hej! Kam mi zdrháš?“ zavolal známý hlas na rozdováděného blonďáčka. Ten klučina byl oblečen do finského dresu, na zádech měl napsáno KOIVU. A hlas patřil jeho slavnému otci, co zrovna vybojoval Finsku třetí kov ve třech letech.

Suomi ho po bronzu v Rize a loňském stříbru z Moskvy získali i na šampionátu v Kanadě. Souboj o třetí místo vyhráli nad švédským rivalem 4:0.

„Po vyřazení s Ruskem jsme byli dost zklamaní. Ale toužili jsme po medaili, i kvůli našim fanouškům,“ řekl Saku Koivu.

Když je po vítězném kolečku zdravil v hledišti, zastavil pod místem, kde seděli jeho rodiče. „Pro ně to musela být dojemná chvíle,“ řekl pak šťastný. Ani ne tak proto, že útočník na šampionátu svou sbírku už zkompletoval.

Pro rodinu Koivu byl ten zápas výjimečnější. Saku na turnaji dostal možnost zahrát si s mladším bratrem Mikkem. „A taková příležitost vám nepřijde mockrát za život,“ ví 33letá hvězda.

Ne, nemuselo na ni dojít. Stačilo, aby se finské hvězdě nevyléčila před měsícem fraktura levého chodidla. Stačilo, aby v play off NHL pokračoval místo Philadelphie Montreal, a Saku Koivu by národní tým neposílil.

„Prohrál jsem v play off. Nepojedu přece smutný i z mistrovství světa,“ smál se, když v Québeku skočil finskému kustodovi na ramena. Co na tom, že ve statistikách je celkově s třemi zápornými body za účast na ledě.

Saku Koivu je šprýmař. I za to ho fanoušci milují. A když se ho zeptáte, s kým z Čechů se kamarádí nejvíc, hbitě odpoví: „Martin Ručinský! Každý měsíc si voláme.“